Boleslav I. Chrabrý

Boleslav I. Chrabrý (992–1025) byl polský kníže a první polský král z dynastie Piastovců, který v letech 1003–1004 krátce ovládl také české země. Syn Měška I. a české kněžny Doubravky se stal jedním z nejmocnějších panovníků střední Evropy a zakladatelem polské královské tradice.

Historie

Boleslav Chrabrý, narozený kolem roku 965, byl synem polského knížete Měška I. (922?–992) a české kněžny Doubravky, dcery Boleslava II. Jeho česko-polský původ výrazně ovlivnil jeho pozdější politické ambice směřující k ovládnutí českých zemí. Vlády se ujal po smrti svého otce roku 992 a rychle se etabloval jako schopný a ambiciózní panovník.

Na polském knížecím dvoře našla útočiště řada významných osobností uprchlých z Čech, mezi nimi především biskup Vojtěch a jeho bratři, Soběslav Slavníkovec a dokonce i český kníže Boleslav III. Byla to především společná úcta ke svatému Vojtěchovi, který zemřel mučednickou smrtí v Prusích roku 997, která sblížila Boleslava Chrabrého s císařem Otou III. (983–1002). Tento vztah umožnil Boleslavovi naplnit jeho velké politické ambice.

Vrcholem Boleslavovy diplomacie byl rok 1000, kdy dosáhl zřízení arcibiskupství ve Hnězdně. Tím získalo Polsko církevní samostatnost a Boleslav významně posílil svou pozici v rámci křesťanské Evropy. Císař Ota III. osobně navštívil Hnězdno, aby se poklonil ostatku svatého Vojtěcha, což bylo mimořádným uznáním Boleslavova významu.

Po smrti Boleslava III. využil Boleslav Chrabrý zmatků v přemyslovském státě a dosadil na český trůn svého příbuzného Vladivoje. Po jeho brzké smrti na jaře roku 1003 Boleslav Chrabrý vojensky obsadil Prahu s okolím. Jediný Vyšehrad zůstal věrný legitimnímu dědici Jaromírovi, který uprchl do říše hledat podporu.

Nový německý král Jindřich II. (973–1024) nabídl Boleslavu Chrabrému Čechy a Moravu v léno, ten se však cítil dostatečně silný a tuto nabídku odmítl. To vedlo k dlouhému konfliktu, během něhož Jindřich II. po vojenském tažení vypudil za pomoci příznivcích Jaromíra roku 1004 polské vojsko z Čech. Boleslav Chrabrý tak ztratil kontrolu nad českými zeměmi po pouhém roce vlády.

Po dlouhých bojích s říší nakonec Boleslav složil vazalskou přísahu říši, protože potřeboval volné ruce k výbojům proti Kyjevské Rusi. Jeho expanzivní politika směřovala na všechny strany – kromě pokusů o ovládnutí Čech se snažil rozšířit své panství také směrem na východ a jih.

V roce 1025 byl Boleslav Chrabrý korunován na polského krále, čímž završil své celoživotní úsilí o povýšení Polska mezi evropské království. Krátce nato však zemřel, zanechávaje po sobě mocnou říši, která se však brzy po jeho smrti začala rozpadat. Jeho syn a nástupce Měšek II. nebyl schopen udržet otcovo dědictví pohromadě.

Vztah k českým zemím a mincovnictví

Krátká vláda Boleslava Chrabrého v Čechách v letech 1003–1004 představuje epizodu polské nadvlády nad českými zeměmi. Jeho několikaměsíční působení v Praze bylo poznamenáno především snahou o legitimizaci moci a získání podpory české šlechty. Boleslav se snažil vystupovat jako legitimní nástupce přemyslovské tradice, k čemuž mu napomáhal jeho český původ po matce.

Otázka, zda Boleslav Chrabrý během obsazení Prahy razil vlastní denáry, zůstává nejistá. Nebyl totiž nastolen jako regulérní pán země, což bylo podmínkou pro ražbu mincí. Spíše se předpokládá, že mincovní produkce nebyla nutná, protože byl současný peněžní oběh nasycen mincemi předchozích českých knížat, především Boleslava II.

Denáry doposud přisuzované Boleslavu Chrabrému nesou Boleslavovo jméno, proto budou nejspíše mincemi českých Přemyslovců stejného jména, tedy Boleslava II. nebo Boleslava III. Numismatik Z. Petráň mince doposud spojované s Boleslavem Chrabrým odmítl a řadí je do doby Boleslava III.

Zajímavosti

• Jeho matka Doubravka byla českou kněžnou, což mu dávalo částečný nárok na český trůn
• Na jeho dvoře našel útočiště svatý Vojtěch před svou mučednickou smrtí
• Byl prvním polským panovníkem korunovaným na krále, byť jen na několik měsíců před smrtí
• Jeho pokus o ovládnutí Čech trval pouze rok (1003–1004)
• Přídomek Chrabrý získal díky své vojenské statečnosti a ambiciózní expanzivní politice