Bořivoj II.

Bořivoj II. (1100–1107, 1109–1110, 1118–1120) byl český kníže z dynastie Přemyslovců, druhorozený syn Vratislava II., jehož přerušovaná vláda představuje období dynastických bojů a postupného rozpadu jednotného českého státu. Jeho panování bylo poznamenáno neustálými konflikty s údělnými knížaty a opakovanými vyhnanstvími.

Historie

Bořivoj II., narozený pravděpodobně kolem roku 1064, byl druhorozeným synem prvního českého krále Vratislava II. Již za vlády svého otce byl roku 1081 vyslán v čele 300 rytířů do Itálie pomoci císaři Jindřichovi IV. v boji proti papeži. Tato zkušenost mu poskytla cenné diplomatické kontakty, které později využíval při svých pokusech o udržení moci.

Po Vratislavově smrti roku 1092 se vlády ujal jeho starší syn Břetislav II., který vládl do roku 1100. Po Břetislavově násilné smrti roku 1100 usedl na knížecí stolec Bořivoj II. a ihned musel čelit vnitřním nepokojům. Potlačil vzpouru moravského údělného knížete Oldřicha Brněnského (1092–1113), čímž si dočasně upevnil postavení.

Roku 1103 však byl Bořivoj II. vytlačen do Polska, kde se snažil využít dynastických sporů Piastovců ke svému návratu. O dva roky později, roku 1105, byl nucen čelit nové vzpouře, tentokrát ze strany dalšího údělného knížete Svatopluka (1107–1109). Svatopluk použil lsti – označil Bořivojovy rádce za zrádce a kníže je sám nechal zlikvidovat. Bez věrných rádců byl Bořivoj výrazně oslaben.

V kritické situaci byl Bořivoj nucen roku 1107 uprchnout k římskoněmeckému císaři Jindřichovi V. (1106–1125), kterému slíbil odměnu za pomoc. Svatopluk však nabídl císaři více, a proto Bořivoj zůstal osamocen. Teprve po Svatoplukově smrti v roce 1109 se mohl Bořivoj II. opět ucházet o český trůn.

Přednost však dostal jeho mladší bratr Vladislav I. (1109–1118, 1120–1125), který získal podporu za slib zaplacení 500 hřiven stříbra císaři. Bořivoj se ale nehodlal vzdát a po odjezdu Vladislava I. z Prahy se pokusil získat vládu násilím. Ovládl město včetně Vyšehradu, strategicky důležité pevnosti kontrolující Prahu.

Vladislav I. se však rychle vrátil a s pomocí císaře Bořivoje zajal a deportoval až do dalekého Porýní. Z vězení byl Bořivoj propuštěn až roku 1115 a v roce 1117 jej dokonce Vladislav I. povolal zpět do Čech a vrátil mu částečnou vládu. Vděčný Bořivoj získal v léno část Čech na sever od Labe a v přátelském spolužití s bratrem vycházeli až do roku 1120.

Roku 1120 z nejasných důvodů Vladislav I. Bořivoje II. opět vypudil ze země. Bořivoj II. odešel do uherského exilu, kde zemřel 2. února 1124 v klášteře, daleko od vlasti. Jeho bouřlivý život plný zvratů skončil v cizině, což byl osud mnoha přemyslovských knížat této doby. Přerušovaná vláda Bořivoje II. symbolizuje období rozkladu centrální moci a vzestupu údělných knížectví.

Mincovnictví a hospodářská politika

Mincovnictví Bořivoje II. navázalo bez výraznějších změn na denáry Břetislava II. Kontinuita ražby svědčí o snaze zachovat hospodářskou stabilitu i přes politické turbulence. Jeho mincovny fungovaly především v Praze, což dokládá alespoň částečnou kontrolu nad hlavním městem během jeho vlády.

Jakost denárů Bořivoje II. však nadále klesala v souladu s obecným trendem 12. století. Poslední emise Bořivojových denárů mají ryzost pouhých 250/1000, takže zisk knížete z ražby mincí byl až 915 promile. Tyto mince s extrémně nízkým obsahem stříbra jsou ve větším množství známy též výrazně lehčí typy považované za půldenáry neboli oboly.

Z doby jeho vlády jsou známy různé typy denárů, které dokumentují postupný úpadek kvality českého mincovnictví. Tato degradace mincí byla způsobena především potřebou financovat neustálé vojenské konflikty a udržovat loajalitu spojenců. Přesto zůstává Bořivojovo mincovnictví důležitým svědectvím o ekonomické situaci českého státu na počátku 12. století.

Zajímavosti

• Bořivoj II. byl třikrát vyhnán ze země a třikrát se pokusil o návrat k moci
• Jeho denáry patří k nejméně kvalitním v celých českých dějinách s ryzostí pouhých 25 procent stříbra
• Jako jediný český kníže vládl ve třech oddělených obdobích
• Jeho věznění v Porýní trvalo téměř tři roky, což byla nejdelší internace přemyslovského knížete
• Paradoxně vděčně spolupracoval s bratrem Vladislavem, který ho předtím nechal uvěznit