Brno

Brno je druhé největší město České republiky a významné centrum moravského mincovnictví, které od středověku až do novověku hrálo důležitou roli v ražbě mincí na území Moravy. Město se stalo sídlem zemské mincovny a později i moderních numismatických institucí.

Historie

Počátky brněnského mincovnictví sahají do 13. století, kdy se město postupně stávalo důležitým obchodním a řemeslným střediskem Moravského markrabství. První doložené mincovní právo pro Moravu udělil markrabě Přemysl roku 1233, přičemž brněnská mincovna začala pravidelně razit až za vlády Přemysla Otakara II. ve druhé polovině 13. století. Významný rozvoj zaznamenala mincovna za vlády Jana Lucemburského a Karla IV., kdy se Brno stalo hlavním místem ražby moravských grošů a denárů.

V husitských válkách byla činnost mincovny přerušena, ale po jejich skončení obnovil moravský zemský sněm v roce 1454 ražbu v Brně. Za vlády Matyáše Korvína zde byly raženy uherské denáry s moravskými symboly. Zlatý věk brněnské mincovny nastal v 16. století za vlády Ferdinanda I. Habsburského, kdy zde vznikaly kvalitní stříbrné groše, krejcary a zlaté dukáty s charakteristickým moravským znakem – šachovanou orlicí.

Během třicetileté války sloužila brněnská mincovna k ražbě válečných platidel a nouzových mincí. Švédské obléhání města v roce 1645 si vyžádalo ražbu obsidionálních mincí, které dnes patří mezi nejvzácnější numismatické památky. Po válce byla mincovna modernizována a vybavena novými razicími stroji. V roce 1670 zde byl instalován první válcovací stroj na Moravě, který umožňoval kvalitnější ražbu tolarů a jejich dílů.

Reformy Marie Terezie a zavedení konvenční měny v roce 1753 znamenaly pro brněnskou mincovnu další období rozkvětu. Razily se zde konvenční tolary, půltolary, čtvrttolary a drobné stříbrné i měděné mince. Mincovna fungovala až do správních reforem Josefa II., kdy byla v roce 1784 definitivně uzavřena. Celkem působila brněnská mincovna s přestávkami více než 500 let a vytvořila tisíce různých typů mincí, které jsou dnes vyhledávanými sběratelskými předměty.

Mincovní značky a charakteristika ražeb

Brněnské ražby se vyznačovaly vysokou řemeslnou kvalitou a charakteristickými mincovními značkami. Nejčastější mincmistrovskou značkou bylo písmeno B, někdy doplněné o další symboly podle konkrétního mincmistra. V období renesance se objevují značky v podobě městského znaku – červené hradby se třemi věžemi. Moravská orlice šachovaná červenobíle byla typickým motivem aversu většiny brněnských ražeb.

Technologicky patřila brněnská mincovna k nejmodernějším v českých zemích. Od 16. století používala šroubové lisy, které zajišťovaly rovnoměrný tlak a kvalitnější ražbu. Místní rytci vytvářeli razidla vysoké umělecké úrovně, což je patrné zejména na renesančních a barokních tolarech. Brněnské tolary z období 1620 až 1700 patří k nejkrásnějším ražbám své doby ve střední Evropě.

Mezi nejznámější brněnské ražby patří moravské markraběcí groše ze 14. století, renesanční tolary s portréty panovníků, barokní dukáty s vyobrazením patronů země a obsidionální mince z roku 1645. Zvláštností jsou takzvané městské ražby – medaile a žetony ražené při významných událostech, jako byly korunovace, návštěvy panovníků nebo městské slavnosti.

Zajímavosti

• Brněnská mincovna razila v roce 1645 nouzové mince z kostelního stříbra během švédského obležení – tyto obsidionální ražby patří dnes k nejdražším českým mincím
• V mincovně pracoval slavný medailér Jan Kryštof Roettiers, který později působil na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV.
• Poslední mince vyražená v Brně byla pamětní medaile k ukončení činnosti mincovny v roce 1784
• Budova bývalé mincovny na Mincmistrovské ulici stála až do bombardování za druhé světové války
• Brněnské muzeum uchovává kompletní sbírku razidel a mincovního nářadí z místní mincovny