Bula

Bula je historický předmět mincovního charakteru, zpravidla vyrobený z kovu (nejčastěji olova, zlata nebo stříbra), který sloužil jako úřední pečeť připojovaná k významným dokumentům pro potvrzení jejich pravosti a autority vydavatele. Název pochází z latinského slova bulla označujícího původně kulatý předmět nebo bublinu.

Historie

Historie bul sahá do starověkého Říma, kde se od 6. století př. n. l. používaly kovové pečetě k ověřování dokumentů. Římské buly byly zpočátku jednoduché olověné plomby, které se připevňovaly k dokumentům pomocí provázku nebo pergamenové pásky. Postupně se z nich vyvinul sofistikovaný systém ověřování používaný císaři a vysokými úředníky.

Zásadní význam získaly buly v byzantské říši, kde od 6. století n. l. císařové používali zlaté buly (chrysobuly) pro nejdůležitější státní dokumenty. Byzantské zlaté buly nesly na jedné straně obraz Krista nebo Panny Marie, na druhé portrét císaře s jeho titulem. Váha zlatých bul se pohybovala od 4 do 40 solidů, což odpovídalo důležitosti dokumentu.

V západní Evropě se buly prosadily především díky papežské kanceláři, která od 6. století systematicky používala olověné pečetě. Papežská bula se stala synonymem pro nejdůležitější církevní dokumenty. Od papeže Pascala II. (1099-1118) byla zavedena standardní forma papežské buly s obrazem svatých Petra a Pavla na aversu a jménem papeže na reversu.

Zlaté buly používali od 10. století také světští panovníci pro zvlášť významné dokumenty. Nejslavnější je Zlatá bula Karla IV. z roku 1356, která ustanovila volební řád římských králů. Samotná zlatá pečeť této listiny vážila přes 100 gramů ryzího zlata a měla průměr 6 centimetrů. Další známou je Zlatá bula sicilská Fridricha II. z roku 1212.

V českých zemích se buly objevují od 12. století. Přemyslovští panovníci používali především olověné buly podle byzantského vzoru, zlaté buly byly vyhrazeny pro výjimečné příležitosti. Zachovala se například zlatá bula Přemysla Otakara II. z roku 1267 potvrzující privilegia olomouckého biskupství. České královské buly nesly zpravidla obraz panovníka na trůně s insigniemi.

Ve 13. a 14. století došlo k rozšíření používání bul i mezi nižší šlechtou a městy. Vznikaly cechovní, městské a šlechtické buly, které byly převážně olověné nebo cínové. Tyto buly měly menší průměr (20-40 mm) a jednodušší ikonografii, často pouze heraldické znaky nebo iniciály.

Od 15. století postupně buly nahrazovaly voskové pečetě, které byly levnější a praktičtější. Kovové buly si udržely význam pouze pro nejdůležitější dokumenty. Papežská kurie používala olověné buly až do roku 1878, kdy papež Lev XIII. zavedl červený voskový pečetní prsten. Poslední zlatou bulu vydal papež Benedikt XVI. roku 2007 při příležitosti motu proprio Summorum Pontificum.

Typologie a výroba

Buly se dělí podle materiálu na zlaté (chrysobuly), stříbrné (argyrobuly) a olověné (molybdobuly). Zlaté buly byly vyhrazeny pro nejdůležitější dokumenty jako mezinárodní smlouvy nebo udělení královských privilegií. Stříbrné buly používaly především byzantští císaři pro středně důležité dokumenty. Olověné buly byly nejběžnější a sloužily pro běžnou úřední korespondenci.

Výroba bul probíhala podobně jako ražba mincí. Kovový disk se vložil mezi dvě razidla s negativním obrazem a úderem kladiva se vyrazil reliéf. Na rozdíl od mincí měly buly uprostřed otvor nebo kanálek, kterým se protáhla šňůra k připevnění k dokumentu. Razidla pro buly (typaře nebo bulaře) byla pečlivě střežena a jejich padělání se trestalo smrtí.

Ikonografie bul vycházela z mincovních vzorů, ale byla často detailnější. Typické motivy zahrnovaly portréty panovníků, náboženské výjevy, heraldické znaky, nápisy s titulem vydavatele a invokační formule. Průměr bul se pohyboval od 15 mm u drobných úředních pečetí až po 100 mm u císařských zlatých bul. Hmotnost zlatých bul mohla dosahovat až 200 gramů.

Zajímavosti

• Termín "papežská bula" se dodnes používá pro nejdůležitější dokumenty Vatikánu, i když už nejsou opatřeny kovovou pečetí
• Největší známá zlatá bula vážila přes 400 gramů a byla vydána byzantským císařem Alexiem I. Komnenem roku 1082
• Padělání bul bylo ve středověku jedním z nejzávažnějších zločinů trestaných upálením zaživa
• V českém prostředí se zachovalo přes 50 originálních středověkých bul, většina je uložena v Národním archivu
• Sbírání historických bul (sfragistika) je specializovaným oborem numismatiky s vlastními katalogy a oceněním