Bula

Bula (z latinského bulla) je označení pro významnou veřejnoprávní listinu vydanou papežem nebo císařem. Termín se užíval pro panovnické výnosy ve středověku a pro papežské dokumenty zvláštní důležitosti se používá dodnes.

Historie

Původní význam latinského slova bulla označoval pouzdro či schránku, kterou v antice nosili svobodní muži zavěšenou na krku jako ochranný amulet. Tento předmět měl podobu kulatého nebo oválného přívěsku a sloužil jako znak svobodného stavu. Později se termín začal používat i pro pečetní pouzdra – nejprve hliněné válečky na koncích provázků, jimiž byly převazovány svitky listin.

Do hlíny se vtiskovalo pečetidlo, které ověřovalo pravost dokumentu. V raném středověku nahradil hlínu vosk, který však vyžadoval ochranu pouzdrem před poškozením. Papežské slavnostní listiny byly pečetěny olovem, byzantští a později i římští císařové užívali zlatou pečeť – odtud pochází označení Zlatá bula pro zvláště významné císařské dokumenty.

Význam slova se postupně přenesl z pouzdra na samotnou pečeť a nakonec na celou zpečetěnou listinu. Od 13. století označuje termín bula mimořádně důležité dokumenty papežské i císařské kanceláře. Do angličtiny přešlo slovo přes francouzštinu jako bill a získalo význam zákona, listiny či účtu.

Papežské buly představují zvláštní kategorii církevních dokumentů. Od pozdního středověku se jako buly označují pouze nejvýznamnější a nejslavnostnější papežské listiny. Začínají ustálenou formulí uvádějící jméno papeže s titulem „biskup, služebník služebníků Božích", po níž následuje takzvaný incipit – počáteční slova, podle nichž se bula jmenuje a cituje. První řádek bývá psán ozdobným písmem, na konci dokumentu stojí datum s uvedením místa, dne a roku, podpisy papeže, kancléře a svědků.

Podoba a použití

Na lícové straně olověné pečeti papežských bul jsou vyobrazeny hlavy apoštolů Petra a Pavla, patronů římské církve. Rubová strana nese jméno vydávajícího papeže a rok jeho pontifikátu. Tato ikonografie zůstala po staletí prakticky neměnná a činí papežské buly snadno rozpoznatelnými.

Od 19. století se místo olověné pečeti používá u většiny papežských dokumentů červené razítko. Olověná pečeť zůstává vyhrazena pouze pro mimořádně významné listiny. Většina současných papežských výnosů má formu apoštolského dopisu (breve) nebo encykliky, které nemají charakter buly.

Císařské zlaté buly patří k nejvzácnějším středověkým dokumentům. Nejslavnější je Zlatá bula Karla IV. z roku 1356, která stanovila pravidla volby římského krále a fungování Svaté říše římské. Zlaté pečeti těchto listin byly zhotovovány z ryzího zlata a jejich hmotnost i provedení odpovídaly významu dokumentu. Pro numismatiky a sfragistiky představují středověké buly cenný materiál na pomezí diplomatiky a kovového uměleckého řemesla.

Zajímavosti

• Nejstarší dochované papežské olověné buly pocházejí z 6. století a jejich podoba se od té doby zásadně nezměnila.
• Zlatá bula sicilská z roku 1212, kterou vydal Fridrich II. českému králi Přemyslu Otakarovi I., potvrdila dědičnost českého královského titulu.
• Anglický termín Bill of Rights (Listina práv) etymologicky souvisí se slovem bula přes francouzské bille.