Cín

Cín je stříbřitě bílý, měkký a poměrně těžký kov, který se taví už kolem 232 °C. V mincovnictví se uplatnil hlavně u levnějších ražeb, medailí a nouzových peněz, protože se snadno zpracovává, ale zároveň se rychle otlačuje a opotřebuje.

Historie

Cín patří k kovům, které zásadně ovlivnily vývoj techniky už ve starověku – nikoli tolik samostatně, jako spíše ve slitinách. Klíčová byla zejména výroba bronzu, kde přídavek cínu zlepšoval vlastnosti mědi a umožnil rozvoj nástrojů, zbraní i uměleckých odlitků v období, které se v evropském kontextu tradičně spojuje s „dobou bronzovou“. Protože cín nebyl v mnoha oblastech snadno dostupný, jeho těžba a obchod podporovaly dálkové výměnné trasy a specializovaná ložiska získávala strategický význam.

Ve středověku a raném novověku se cín hojně uplatňoval také v řemeslech: jako povrchová úprava (cínování) chránil železo před korozí, z cínových slitin se vyráběly užitkové předměty a ozdoby. V peněžní oblasti býval cín vnímán jako materiál „nižšího řádu“ – právě kvůli měkkosti a omezené trvanlivosti. Přesto se v krizových situacích objevoval u provizorních peněz a v některých městských či vojenských podmínkách i u ražeb, jejichž účel byl spíše oběhový a krátkodobý než reprezentativní.

V numismatických sbírkách se tak s cínem nejčastěji setkáte u levnějších medailí, žetonů a nouzových ražeb, případně u předmětů, kde byla ekonomika výroby důležitější než dlouhá životnost. Právě z tohoto důvodu je u cínových kusů důležitá otázka zachování a skladování.

Vlastnosti a využití

Cín má hustotu přibližně 7,3 g/cm³ a díky nízkému bodu tání se dobře odlévá i zpracovává. Zároveň je však měkký: hrany ražby se snadno „zamazávají“, reliéf se rychle otlačuje a povrch se může deformovat už běžnou manipulací. V běžných podmínkách je cín relativně odolný vůči korozi, což je výhoda oproti některým jiným levným kovům, ale u numismatických předmětů rozhoduje i mechanická odolnost a stabilita materiálu v čase.

Zvláštní kapitolou je alotropie cínu – existence různých krystalických forem. Při nízkých teplotách může u některých předmětů probíhat přeměna, která je známá jako cínový mor. Pro sběratele to znamená jednoduché pravidlo: cínové mince a medaile nemají rády dlouhodobý chlad a prudké teplotní výkyvy. Ochranné obaly, stabilní klima a šetrná manipulace jsou u cínu důležitější než u tvrdších mincovních kovů.