Cín

Cín je stříbrobílý měkký tažný kov s hustotou 7,28 g/cm³ a bodem tání 231,8°C, který byl v mincovnictví dříve používán pro svou dostupnost k ražbě levnějších medailí a výjimečně nouzových mincí. Protože jde o měkký kov, ražby se snadno poškozují, a navíc hrozí nebezpečí cínového moru, který může mince zcela zničit rozpadem na šedivý prášek.

Historie

Cín patří mezi nejstarší lidstvu známé kovy a jeho těžba sahá až do doby bronzové kolem 3000 př. n. l., kdy se stal klíčovou součástí bronzu – slitiny mědi a cínu. První doložené použití čistého cínu pro výrobu předmětů pochází z Mezopotámie a Egypta, kde se z něj vyráběly ozdoby a rituální předměty. Ve starověku byl cín vzácný a drahý, protože naleziště byla omezená především na Británii (Cornwall) a Pyrenejský poloostrov.

V mincovnictví se čistý cín začal používat ve starověkém Římě, kde sloužil především pro ražbu tessera – žetonů a známek používaných jako vstupenky nebo poukázky. Tyto předměty nebyly oficiálními mincemi, ale plnily podobnou funkci v každodenním životě. Římané také experimentovali s cínovými slitinami pro drobné mince, ale kvůli měkkosti kovu od této praxe upustili.

Středověk přinesl rozmach používání cínu v cechovním a městském prostředí. Od 13. století se v evropských městech razily cínové známky a poutní odznaky. Nejvýznamnějším centrem výroby byl Norimberk, kde cechovní mistři vyráběli cínové medaile a plakety s vysokou uměleckou hodnotou. Tyto předměty dokumentovaly důležité události, sloužily jako odměny nebo pamětní předměty.

První oficiální cínové mince byly raženy v Anglii za vlády Karla II. v letech 1684-1692. Jednalo se o farthings a halfpence s měděným jádrem a cínovým pláštěm. Experiment skončil neúspěchem kvůli rychlému opotřebení a korozi. Podobné pokusy proběhly v Holandsku a německých státech, ale všechny byly záhy ukončeny pro technické problémy.

Významné použití cínu v mincovnictví nastalo během krizových období. Za první světové války razily cínové nouzové mince Belgie, Lucembursko a některá německá města. Nejvíce cínových nouzovek vzniklo v Německu během hyperinflace 1921-1923, kdy nedostatek tradičních kovů vedl k používání náhradních materiálů. Tyto mince měly omezenou životnost a často podléhaly cínovému moru.

Ve 20. století našel cín uplatnění především v medailérství. Cínové medaile se staly oblíbenou levnější alternativou bronzových ražeb pro sportovní soutěže, výstavy a pamětní události. V Československu vyráběla cínové medaile především firma Karnet & Kyselý. Po roce 1948 se cínové medaile razily pro pionýrské organizace a sportovní kluby.

Moderní numismatika využívá cín pouze výjimečně. Thajsko razilo cínové mince nominální hodnoty 1 satang do roku 1989. Malajsie používala cínové mince 1 sen do roku 1973. Dnes se cín v mincovnictví prakticky nepoužívá kvůli technickým problémům a dostupnosti lepších alternativ. Historické cínové ražby se staly vyhledávanými sběratelskými předměty, pokud přežily destruktivní účinky cínového moru.

Fyzikální vlastnosti a cínový mor

Cín existuje ve dvou alotropických modifikacích. Bílý cín (β-cín) je stabilní nad 13,2°C a má kovový charakter s tetragonální krystalovou mřížkou. Šedý cín (α-cín) je stabilní pod touto teplotou a má diamantovou kubickou strukturu. Přeměna bílého cínu na šedý je velmi pomalá, ale pod 0°C se výrazně zrychluje.

Cínový mor je samovolný rozpad bílého cínu na šedivý prášek při nízkých teplotách. Proces začíná v místech s nečistotami nebo mechanickým napětím a šíří se jako "infekce" rychlostí až několik milimetrů za měsíc. Při teplotě -30°C může být předmět zcela zničen během několika týdnů. Přeměna je doprovázena zvětšením objemu o 26%, což vede k praskání a drolení.

Paradoxně může cínový mor přeskočit z napadené mince na zdravou pouhým kontaktem, protože krystalky šedého cínu fungují jako nukleační centra. Prevence spočívá v udržování teploty nad 18°C a oddělení cínových předmětů. Napadené mince lze teoreticky ošetřit přetavením, ale u numismatických předmětů to znamená zničení historické hodnoty. Legování cínu olovem nebo antimonem zvyšuje odolnost proti moru.

Zajímavosti

• Napoleonova armáda při tažení do Ruska 1812 přišla o cínové knoflíky na uniformách kvůli cínovému moru při -40°C
• Expedice Roberta Scotta k jižnímu pólu 1912 částečně selhala kvůli cínovému moru, který zničil pájené spoje na nádobách s palivem
• Největší cínová mince byla vyražena v Malajsii roku 1971 – vážila 500 gramů a měla průměr 10 cm
• Cínové píšťaly varhan v netemperovaných kostelech mohou být zničeny cínovým morem během jediné chladné zimy
• Ve sbírkách českých muzeí je odhadem 30% cínových medailí poškozeno různým stupněm cínového moru