DPH a zlato

DPH a zlato označuje pravidla, kdy se při prodeji zlata uplatní daň z přidané hodnoty a kdy je zlato od daně osvobozeno. V české praxi se nejčastěji řeší rozdíl mezi investičními slitky a mincemi na jedné straně a šperky či sběratelskými ražbami na straně druhé.

Historie

Zdanění zlata dlouho patřilo k tématům, na nichž bylo dobře vidět napětí mezi „spotřebním zbožím“ a „finančním aktivem“. Zlato totiž slouží dvojím způsobem: jako surovina pro průmysl a šperkařství, ale také jako prostředek uchování hodnoty. Pokud se na investiční formy zlata automaticky uplatní stejné zdanění jako na běžné zboží, prodraží se držení zlata oproti jiným finančním instrumentům, které bývají v rámci nepřímých daní zcela nebo zčásti vyňaty. Právě to se v evropském prostředí ukázalo jako problém, protože jednotlivé státy uplatňovaly rozdílná pravidla – někde se investiční zlato danilo, jinde bylo osvobozeno, a tím vznikala nerovná soutěž a motivace přesouvat obchody přes hranice.

Evropská unie proto na konci 90. let zavedla zvláštní režim pro investiční zlato, který sjednotil základní přístup: dodání investičního zlata, jeho pořízení z jiného členského státu i dovoz mají být od DPH osvobozeny. Součástí režimu je i poměrně přísná definice, aby se výjimka týkala skutečně investičních forem – tedy standardizovaných slitků vysoké ryzosti a zlatých mincí, jejichž cena se obvykle drží blízko hodnoty obsaženého kovu, nikoli například šperků nebo dekorativních výrobků. Pravidla zároveň počítají s tím, že u mincí je pro praxi důležitá právní jistota: proto existují každoročně zveřejňované seznamy mincí, které daná kritéria splňují, a obchodníci se o ně mohou při posuzování konkrétní ražby opřít.

České právo na tento evropský rámec navazuje v zákoně o DPH zvláštním režimem, který vymezuje, co se považuje za investiční zlato a za jakých podmínek je osvobozené. Investičním zlatem jsou typicky uzanční slitky ve formě cihel nebo destiček s ryzostí alespoň 995/1000 a se standardním označením (výrobce, ryzost, hmotnost, často i vlastní číslo). U mincí se sleduje několik znaků najednou: ryzost nejméně 900/1000, ražba po roce 1800, status zákonného platidla v zemi původu a obvyklá prodejní cena nepřekračující tržní hodnotu obsaženého zlata o více než 80 %. Tato kombinace má odlišit investiční mince od ryze sběratelských kusů, u nichž cenu tvoří hlavně vzácnost, historická hodnota a sběratelská poptávka.

Zdanění zlata však není jen o „nulové dani“ pro investory. Režim řeší také to, jak má fungovat odpočet a jak omezit zneužití pravidel. Proto právní úprava obsahuje možnost volby zdanění u vybraných dodávek mezi plátci a navazující mechanismy, které mají zabránit daňovým únikům v řetězcích obchodníků. V praxi to znamená, že investiční zlato se v běžném prodeji typicky fakturuje jako plnění osvobozené, ale systém pamatuje i na situace výrobců, rafinérií či velkoobchodů, kde je důležitá návaznost na vstupní plnění a kontrola toku materiálu.

Jak se DPH u zlata posuzuje v praxi

Nejdůležitější je správně určit, zda jde o investiční zlato, nebo o jiný výrobek ze zlata. Pokud zlatý slitek nebo zlatá mince splní zákonnou definici investičního zlata, je jejich dodání v tuzemsku, pořízení z EU i dovoz zpravidla osvobozeno od daně. Pro kupujícího se to projeví jednoduše: v ceně není „připočtená“ DPH. Zároveň je dobré vědět, že nejde o běžnou „sazbu 0 %“, ale o osvobození, které má vlastní pravidla – zejména na straně obchodníků a výrobců, kde se řeší návaznost na odpočet daně a případná volba zdanění u dodávek mezi plátci.

Jakmile však zlato investiční definici nesplní, posuzuje se jako standardní zboží. Typicky sem patří zlaté šperky, technicky opracované výrobky, medaile a také řada zlatých mincí, které jsou prodávány s vysokou sběratelskou přirážkou nebo nesplňují podmínku ražby po roce 1800 či statusu zákonného platidla. V těchto případech se obvykle uplatní základní sazba DPH (pokud zákon nestanoví výjimku). U sběratelských položek může být v některých situacích relevantní i zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím a sběratelskými předměty, ale vždy záleží na přesném typu předmětu a splnění zákonných podmínek.

V numismatice je praktické myslet na tři typické „hranice“: (1) investiční zlaté mince, kde cenu táhne hlavně kov a splnění podmínek osvobození, (2) moderní pamětní a dárkové ražby, které mohou být z drahého kovu, ale investičním zlatem nejsou, a (3) historické zlaté mince, kde rozhoduje sběratelská hodnota – ty často nespadají do investiční definice už jen tím, že byly vyraženy před rokem 1800. Při nákupu i prodeji proto dává smysl sledovat nejen materiál a hmotnost, ale i právní status (mince vs. medaile), ryzost, ročník a obvyklou přirážku nad hodnotu obsaženého zlata.