Duhovka
Duhovka představuje specifický typ silnostěnné konkávní zlaté mince o váze 6,5 až 8,5 gramů, kterou vyráběly keltské kmeny obývající střední Evropu během 2. až 1. století před naším letopočtem. Tyto charakteristické misce připomínající ražby získaly svůj poetický název podle staré germánské legendy o pokladech ukrytých na místech, kde se duha dotkne země.
Historie
Počátky duhovek souvisí s keltskou expanzí do střední Evropy ve 3. století př.n.l., kdy galské kmeny přinesly znalost mincovnictví získanou kontaktem s řeckým a makedonským světem. První keltské zlaté ražby vznikaly jako napodobeniny makedonských statérů Filipa II. a Alexandra Velikého. Postupně se vyvinul originální keltský styl charakteristický abstraktními motivy a miskovitým tvarem.
Termín duhovka pochází z německého Regenbogenschüsselchen (duhové misky), který se etabloval v 16. století, kdy rolníci začali tyto mince nacházet při orbě. Zlaté mince vymývané dešťovou vodou z polí se třpytily na slunci, což vedlo k romantické představě o pokladech zanechaných duhou. Legenda říkala, že tam, kde se duha po bouřce dotkne země a "sklouzne po oblouku z nebe", zanechá tyto zlaté misky.
Na území dnešní České republiky razili duhovky především Bójové, kteří ovládali Čechy a část Moravy od 2. století př.n.l. Hlavní výrobní centra se nacházela v oppidech Stradonice, Závist, Staré Hradisko a Třísov. Produkce dosáhla vrcholu v období 120-50 př.n.l., kdy vznikaly tisíce exemplářů určených pro dálkový obchod i vnitřní ekonomiku.
Technologie výroby duhovek byla sofistikovaná. Keltští mincíři používali speciální konkávní spodní razidlo, které vytvořilo charakteristický miskovitý tvar. Zlato pocházelo z rýžovišť českých řek, především Otavy a Vltavy. Čistota kovu postupně klesala - zatímco rané duhovky obsahovaly přes 90% zlata, pozdní exempláře měly často jen 30-40% s vysokým podílem stříbra a mědi.
Duhovky plnily multiple funkce v keltské společnosti. Sloužily jako platidlo při dálkovém obchodě, prostředek akumulace bohatství kmenové aristokracie, obětní dary bohům i součást pohřební výbavy. Hromadné nálezy tisíců duhovek naznačují jejich rituální ukrývání v dobách nebezpečí.
Konec ražby duhovek nastal s římskou expanzí a germánskou migrací v 1. století př.n.l. Markomanské války a následný rozpad keltské civilizace ve střední Evropě ukončily více než dvousetletou tradici. Poslední duhovky mizí z archeologického záznamu kolem roku 10 př.n.l.
Typologie a numismatická systematika
V numismatické terminologii se duhovkami označují všechny zlaté keltské mince střední Evropy bez ohledu na konkrétní typ. Základní jednotkou byl
Ikonografie duhovek prošla vývojem od naturalismu k abstrakci. Rané typy zobrazují rozpoznatelnou hlavu a jezdce, střední období přináší stylizované motivy, pozdní duhovky jsou téměř abstraktní s geometrickými vzory. Tento vývoj odráží postupnou emancipaci keltského umění od řeckých vzorů.
České duhovky se dělí na několik regionálních typů. Jihočeský typ charakterizují hladké plochy s jednoduchými body, středočeský typ má složitější ornamentiku, moravské exempláře často nesou specifické symboly. Každé oppidum pravděpodobně razilo vlastní varianty.
Zajímavosti
- Největší depot duhovek - nález z Podmokel u Rokycan (1771) - obsahoval přes 5000 kusů o váze 40 kg zlata
- Podle legend mohly duhovky najít pouze nevinné děti nebo panny - dospělým se prý měnily v uhlíky
- Keltové věřili, že duhovky chrání před bleskem - proto je ukrývali pod prahy domů
- Chemická analýza prokázala, že zlato duhovek pochází z českých řek, nikoliv z dovozu
- Nejdražší duhovka - vzácný typ z oppida Manching - dosáhla na aukci ceny přes 500 000 Kč
- Nacisté systematicky skupovali duhovky pro Hitlerovo plánované muzeum v Linci