Ernst Röhm

Ernst Röhm byl německý voják a politik, spoluzakladatel nacistického hnutí a nejvyšší velitel úderných oddílů SA. Patřil k nejbližším Hitlerovým spolupracovníkům, dokud nebyl zavražděn během takzvané noci dlouhých nožů v červenci 1934. Jeho smrt znamenala konec SA jako samostatné mocenské síly.

Historie

Ernst Julius Günther Röhm se narodil 28. listopadu 1887 v Mnichově do rodiny úředníka. Již od mládí toužil po vojenské kariéře a roku 1906 vstoupil jako kadet do bavorské armády. Před první světovou válkou sloužil u pěchoty a dosáhl hodnosti poručíka. Válka, která vypukla roku 1914, se stala určujícím zážitkem jeho života. Bojoval na západní frontě, byl třikrát těžce raněn a povýšen na kapitána. Znetvoření obličeje střepinou mu vtisklo charakteristický hrubý vzhled.

Porážka Německa v listopadu 1918 zasáhla Röhma hluboce. Jako mnoho válečných veteránů odmítal přijmout kapitulaci a vinil z ní demokratické politiky a údajné vnitřní nepřátele. Po válce zůstal v armádě a působil v bavorském velitelství, kde se zabýval sledováním extremistických skupin. Právě v této funkci se roku 1919 seznámil s Adolfem Hitlerem, tehdy ještě neznámým agitátorem Německé dělnické strany.

Röhm rozpoznal v Hitlerovi mimořádného řečníka a organizátora. Sám vstoupil do strany a využíval své armádní kontakty k získávání zbraní a peněz pro rodící se nacistické hnutí. Hrál klíčovou roli při budování polovojenských oddílů SA, které měly chránit stranické schůze a zastrašovat odpůrce. Na rozdíl od Hitlera, který byl politikem, zůstával Röhm především vojákem, pro něhož byla strana nástrojem k obnově německé vojenské moci.

Během pivního puče v listopadu 1923 velel Röhm oddílům, které obsadily bavorské ministerstvo války. Po neúspěchu převratu byl zatčen, ale brzy propuštěn a na rozdíl od Hitlera nebyl uvězněn. V následujících letech se jeho cesty s Hitlerem dočasně rozešly. Röhm odešel do Bolívie, kde působil jako vojenský instruktor. Teprve roku 1930 jej Hitler povolal zpět do Německa, aby převzal vedení SA, jejíž disciplína se za jeho nepřítomnosti rozpadla.

Pod Röhmovým velením se SA rozrostla v masovou organizaci čítající na vrcholu přes čtyři miliony mužů. Hnědé košile terorizovaly ulice, napadaly politické protivníky a vytvářely atmosféru občanské války, která pomohla nacistům k moci. Po Hitlerově jmenování kancléřem v lednu 1933 se Röhm stal ministrem bez portfeje v říšské vládě. Jeho ambice však sahaly mnohem dále.

Röhm snil o takzvané druhé revoluci, která by provedla radikální sociální přeměnu Německa a sloučila SA s říšskou armádou do nové lidové ozbrojené síly pod jeho velením. Tyto plány znepokojovaly konzervativce, průmyslníky i důstojnický sbor reichswehru. Armádní generálové dali Hitlerovi jasně najevo, že jejich podporu si zajistí pouze odstraněním Röhma. Pro Hitlera se jeho nejstarší spolubojovník stal přítěží ohrožující konsolidaci moci.

V noci z 30. června na 1. července 1934 udeřila operace s krycím názvem Kolibřík. Hitler osobně vedl zatýkací komando, které překvapilo Röhma v lázeňském hotelu v Bad Wiessee u Mnichova. Röhm byl odvezen do věznice Stadelheim, kde mu příslušníci SS nabídli revolver k sebevraždě. Když odmítl, byl zastřelen. Společně s ním zahynuly desítky až stovky skutečných nebo domnělých odpůrců, mezi nimi bývalý kancléř Kurt von Schleicher a konzervativní politik Gregor Strasser.

Osobnost a význam

Ernst Röhm patřil k nejrozporuplnějším postavám nacistického hnutí. Na jedné straně byl brutálním násilníkem organizujícím pouliční teror, na druhé straně jediným člověkem v Hitlerově okolí, který si s ním tykal a zachovával jistou nezávislost. Jeho vojenské zkušenosti a organizační schopnosti byly nenahraditelné při budování mocenského aparátu strany.

Röhmova otevřená homosexualita představovala zvláštní anomálii v homofobním nacistickém prostředí. Jeho sexuální orientace byla v politických kruzích všeobecně známa a odpůrci ji využívali k útokům na nacistické hnutí. Hitler, který jinak nechával stíhat homosexuály, Röhma dlouho chránil poukazem na jeho zásluhy. Teprve po jeho smrti nacistická propaganda využila homosexualitu jako dodatečné zdůvodnění popravy.

Noc dlouhých nožů představovala zásadní zlom v dějinách Třetí říše. Hitler dal najevo, že je ochoten obětovat i nejbližší spolupracovníky zájmům vlastní moci. Armáda se stala jediným ozbrojeným nástrojem režimu a její generálové se o měsíc později zavázali osobní přísahou Hitlerovi. SA sice nadále existovala, ale její politický význam byl zlomen. Místo ní vystoupily do popředí oddíly SS pod vedením Heinricha Himmlera, které se staly nositelkou nacistického teroru.

Röhmův osud ilustruje logiku totalitních režimů, které požírají vlastní tvůrce. Muž, který stál u kolébky nacistického hnutí a budoval jeho mocenské nástroje, byl zlikvidován ve chvíli, kdy přestal být užitečný a stal se překážkou. Jeho smrt neoplakával nikdo z bývalých spolubojovníků, kteří se rychle přizpůsobili nové situaci.

Zajímavosti

• Röhm si jako jediný z nacistických pohlavárů s Hitlerem tykal a oslovoval ho křestním jménem Adolf, zatímco ostatní museli používat oslovení můj vůdce.
• V Bolívii, kde působil jako vojenský poradce, dosáhl hodnosti podplukovníka bolivijské armády.
• Během první světové války obdržel Železný kříž I. a II. třídy a byl třikrát vážně raněn, přičemž mu byla ustřelena část nosu.
• Jeho zavraždění bylo provedeno bez jakéhokoli soudu a dodatečně legalizováno zákonem o nouzové státní obraně.