Pivní puč

Pivní puč byl neúspěšný pokus o státní převrat, který provedl Adolf Hitler a jeho stoupenci v Mnichově 8. a 9. listopadu 1923. Akce začala v pivnici Bürgerbräukeller a skončila střelbou před Feldherrnhalle. Fiasko paradoxně přispělo k Hitlerově pozdější politické kariéře a věhlasu.

Historie

Počátkem dvacátých let procházelo Německo hlubokou krizí, která vytvářela živnou půdu pro extremistické pokusy o převrat. Versailleská smlouva, reparační břemeno a francouzsko-belgická okupace Porúří v lednu 1923 vyvolaly vlnu nacionalistického rozhořčení. Hyperinflace dosáhla absurdních rozměrů a zničila úspory střední třídy. V Bavorsku, tradičně konzervativním a protiberlinskému, sílily hlasy volající po svržení nenáviděné Výmarské republiky.

Nacistická strana NSDAP v čele s Hitlerem představovala jednu z mnoha pravicových skupin usilujících o národní revoluci. Hitler budoval stranu jako masové hnutí s polovojenskými oddíly SA a těšil se podpoře vlivných postav včetně válečného hrdiny generála Ericha Ludendorffa. Bavorská vláda pod vedením komisaře Gustava von Kahra sama sympatizovala s myšlenkou pochodu na Berlín po vzoru Mussoliniho pochodu na Řím z října 1922, ale váhala s rozhodným krokem.

Hitler se obával, že bavorští konzervativci provedou převrat bez něj nebo že příznivá situace pomine. Rozhodl se jednat na vlastní pěst a přinutit váhavé spojence k akci. Večer 8. listopadu 1923 pořádal komisař Kahr v pivnici Bürgerbräukeller shromáždění bavorských elit. Hitler s ozbrojenými stoupenci vtrhli do sálu, vystřelil do stropu a prohlásil národní revoluci za zahájenou. Kahr, velitel bavorské policie Hans von Seisser a velitel reichswehru Otto von Lossow byli donuceni přislíbit podporu pod pohrůžkou zbraněmi.

Zatímco Hitler opustil pivnici, aby řešil zmatek ve městě, Ludendorff nechal tři zajatce odejít s čestným slovem, že dodrží slib. Jakmile se ocitli na svobodě, okamžitě své sliby odvolali a nařídili potlačení puče. Povstalci obsadili některé budovy ve městě, ale situace se rychle obracela proti nim. Ernst Röhm se svými muži obsadil budovu bavorského ministerstva války, kde byl obklíčen policií a vojskem.

Ráno 9. listopadu se Hitler rozhodl pro zoufalý krok. Průvod asi dvou tisíc ozbrojených nacistů a jejich příznivců vyrazil z pivnice Bürgerbräukeller směrem k centru města s cílem získat podporu obyvatelstva a osvobodit Röhmovy muže. V čele kráčeli Hitler, Ludendorff, Göring a další vůdci. Na úzkém prostranství před památníkem Feldherrnhalle se střetli s kordonem bavorské policie.

Kdo vystřelil první, zůstává sporné. Následovala krátká přestřelka, při níž padlo šestnáct nacistů a čtyři policisté. Hitler byl stržen k zemi svým tělesným strážcem a vykloubil si rameno, Göring byl těžce raněn do třísla. Pouze Ludendorff pokračoval vzpřímeně vpřed, ale policie ho zatkla. Průvod se rozprášil a puč skončil naprostým fiaskem. Hitler uprchl a dva dny se skrýval v domě přátel, než byl zatčen.

Soudní proces konaný v únoru a březnu 1924 se stal propagandistickým triumfem. Hitler využil pozornosti médií k šíření svých myšlenek a prezentoval se jako vlastenec, který chtěl zachránit Německo. Shovívaví soudci sympatizující s pravicí ho odsoudili k pouhým pěti letům vězení s možností podmínečného propuštění. Ludendorff byl osvobozen. Ve věznici Landsberg si Hitler žil pohodlně, přijímal návštěvy a diktoval knihu Mein Kampf. Po devíti měsících byl propuštěn.

Důsledky a význam

Neúspěch pivního puče přinutil Hitlera zásadně přehodnotit strategii. Pochopil, že ozbrojený převrat nemůže uspět proti jednotné státní moci a že cesta k moci musí vést skrze legální prostředky, voliče a volby. Tato taktika takzvané legality mu nakonec umožnila stát se roku 1933 kancléřem jmenovaným podle ústavy.

Nacistická propaganda proměnila porážku v mýtus. Šestnáct padlých účastníků bylo prohlášeno za mučedníky hnutí a jejich památka se slavila každoročními pochody Mnichovem. Po uchopení moci nechal Hitler vybudovat u Feldherrnhalle čestnou stráž a kolemjdoucí byli povinni zdravit nacistickým pozdravem. Těla padlých byla přenesena do honosných sarkofágů v nově vybudovaných Chrámech cti na mnichovském Königsplatz.

Výročí puče 9. listopadu získalo v nacistickém kalendáři zvláštní význam. Právě na tento den roku 1938 připadla Křišťálová noc, pogrom proti německým Židům, který nacisté načasovali jako poctu mučedníkům hnutí. Datum tak spojilo počátky nacistického teroru s jeho pozdějším vyústěním v genocidu.

Pro historiky představuje pivní puč příklad selhání výmarské demokracie při obraně proti extremismu. Mírné tresty pro spiklence, sympatie části justice a armády k pravicovým pučistům a neschopnost vyvodit důsledky z pokusu o násilné svržení republiky vyslaly signál, že stát není ochoten ani schopen se bránit. Tato slabost povzbudila nepřátele demokracie a přispěla k jejímu pozdějšímu zániku.