Nacionalismus
Nacionalismus je ideologie a politické hnutí, podle kterého má národ – společenství spojené původem, jazykem, dějinami a kulturou – tvořit vlastní stát. Moderní nacionalismus se zrodil na konci 18. století s Velkou francouzskou revolucí a v 19. století proměnil politickou mapu Evropy.
| Hlavní myšlenka | národ a stát mají být totožné |
|---|---|
| Původ slova | z latinského natio – národ |
| Vznik | konec 18. století, americká a Velká francouzská revoluce |
| Milníky v 19. století | revoluce roku 1848 (jaro národů), vznik Italského království 1861 a Německého císařství 1871 |
| Důsledek | rozpad Rakouska-Uherska na národní státy po první světové válce |
| Hlavní podoby | občanský a etnický nacionalismus |
Historie
Za počátek moderního nacionalismu se považuje konec 18. století, kdy americká a Velká francouzská revoluce prosadily myšlenku, že vládnout má lid. Francouzská Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna 1789 výslovně uvádí, že zdroj veškeré svrchovanosti spočívá v národu. Napoleonova tažení pak nacionalismus rozšířila po Evropě – zejména v německých a italských státech, které Francie dobyla.
V 19. století se nacionalismus stal pevnou součástí evropské politiky. V českých zemích probíhalo národní obrození zaměřené na jazyk, dějiny a kulturu. Revoluce roku 1848, nazývané jaro národů, spojily národní požadavky s bojem za politické svobody. Národní hnutí vedla ke vzniku sjednoceného Italského království roku 1861 a Německého císařství roku 1871 a v Osmanské říši k národním povstáním.
Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo na národní státy, mezi nimi vzniklo i Československo. Ve 20. století ale nacionalismus ukázal i odvrácenou tvář – historici ho řadí mezi příčiny obou světových válek a v krajní podobě se stal součástí ideologie fašismu a nacismu.
Podoby nacionalismu
Rozlišují se dvě hlavní podoby. Občanský nacionalismus chápe národ jako společenství občanů jednoho státu, které spojují politické instituce a sdílené zásady; členem se stává každý občan bez ohledu na původ. Etnický nacionalismus naopak odvozuje příslušnost k národu z původu a společného kulturního dědictví. Jako jeden z prvních tyto podoby odlišil Hans Kohn v knize The Idea of Nationalism z roku 1944; dnes je toto dělení kritizováno jako zjednodušující. České národní obrození stavělo jednotu národa především na jazyce a kultuře.
