Falešné zlato

Falešné zlato je obecné označení pro předměty, které se tváří jako zlato, ale ve skutečnosti mají nižší ryzost, jsou jen pozlacené, nebo jsou vyrobené z jiného kovu. V praxi se týká šperků, slitků i mincí a často spoléhá na podobnou barvu a lesk.

Historie

Falešné zlato provází obchod s drahými kovy od chvíle, kdy se zlato začalo používat jako měřítko hodnoty a prestiže. Už ve starověku a středověku se lidé setkávali s napodobeninami – někdy šlo o vědomý podvod, jindy o „poctivou“ náhražku pro levnější šperky a ozdoby. Významnou roli v tom hrála skutečnost, že zlato je měkké, dobře se opracovává a zároveň se dá vizuálně napodobit: tenká vrstva zlata na povrchu dokáže vytvořit přesvědčivý dojem i tehdy, když je jádro z obyčejného kovu.

Vedle lidské výroby existovalo i „přírodní falešné zlato“. V lidovém prostředí se pro minerály se zlatavým leskem vžil název kočičí zlato – typicky pro pyrit, který sice může na první pohled připomínat zlato, ale má jiné vlastnosti (křehkost, tvrdost, strukturu). Takové záměny byly v minulosti běžné zvlášť v oblastech s těžbou a rýžováním, kde se s lesklými zrníčky pracovalo bez dnešních metod ověřování.

V Evropě raného novověku se téma napodobenin propojilo s rozvojem zlatnictví a mincovnictví. Zlato se určovalo podle ryzosti a hmotnosti, a proto se postupně prosazovaly pravidla, která měla chránit kupující: cechovní dohled, zkoušky kovu a zejména puncovní značka jako kontrolní otisk potvrzující deklarovanou ryzost. Přesto se objevovaly šperky a drobné předměty, které byly jen pozlacené nebo zhotovené ze slitin s malým obsahem zlata, ale prodávané jako „lepší“ materiál. Z dlouhodobého hlediska právě potřeba bránit podvodům přispěla k tomu, že se v jednotlivých zemích vyvinuly puncovní úřady a standardizované značky.

U mincí se „falešné zlato“ projevovalo dvojím způsobem. Jedním byly padělky, tedy mince vyrobené bez práva emitenta; druhým byla záměrná či skrytá změna kovu – například jádro z levnějšího materiálu s povrchovou vrstvou zlata, případně napodobení vzhledu a rozměrů tak, aby mince prošla v běžném oběhu. Historicky se navíc objevovala i jiná forma znehodnocení: ořezávání okrajů nebo snižování obsahu drahého kovu v oběživu, což sice není „padělek“ v úzkém smyslu, ale pro důvěru v peníze to mělo podobně ničivý dopad. Proto se postupně zdokonalovaly hrany, opis a další prvky, které měly manipulaci ztížit.

V moderní době se pozornost přesunula i k investičním produktům – slitkům a investičním mincím. Protože se s nimi obchoduje ve vyšších hodnotách a často „na dálku“, vzrostl význam nezávislého ověření, certifikace a měření. Současné podvody obvykle nestojí jen na barvě, ale na přesném napodobení hmotnosti a rozměrů, někdy i na práci s kovy, které mají podobnou hustotu jako zlato. To je důvod, proč se vedle jednoduchých domácích testů u dražších kusů uplatňují i přístroje a odborné posudky – zejména tam, kde jde o investiční zlato nebo o vzácné sběratelské mince.

Jak falešné zlato poznat a jaké má typické podoby

Nejčastějšími podobami falešného zlata jsou (1) předměty jen s povrchovým pozlacením, (2) slitiny s nižší ryzostí, než je uvedeno, a (3) výrobky z jiného kovu napodobující hmotnost i rozměry. U šperků je první orientační krok kontrola puncovní značky a celkového zpracování, ale samotný punc nemusí být zárukou, pokud byl dodatečně napodoben. U slitků a investičních mincí se sleduje také balení, čísla, ochranné prvky a shoda parametrů s oficiálními údaji výrobce.

Z praktických zkoušek se používá měření hustoty (poměr hmotnosti a objemu), kontrola rozměrů a hrany, u mincí i „zvuk“ při lehkém poklepu a především srovnání detailů reliéfu s ověřeným kusem. Jednoduché magnetické testy mohou odhalit některé kovy, ale zlato samo o sobě magnetické není a nemagnetičnost ještě neznamená pravost. U dražších kusů má největší vypovídací hodnotu přístrojové ověření – například XRF analýza (složení povrchu), případně ultrazvuk nebo měření elektrické vodivosti, které umí odhalit i neobvyklé jádro uvnitř předmětu.

V numismatice je důležité vnímat, že podezřele „dokonalý“ povrch, nesedící hmotnost, rozplizlé písmo nebo nepřesné vroubkování hrany bývají varovné znaky. U investičního zlata se vyplatí nakupovat u prověřených prodejců a u cennějších kusů trvat na ověřitelné dokumentaci a možnosti kontroly – protože u falešného zlata nejde jen o materiál, ale i o ztrátu důvěry, která je pro trh s drahými kovy klíčová.