Flútky

Flůtky jsou drobné husitské mince z 15. století, ražené převážně z mědi a často jen jednostranně. Vznikly v době nedostatku stříbra a svým vzhledem napodobovaly starší peníze se lvem, zejména typy spojované s dobou Václava IV., aby byly v oběhu lépe přijímány.

Historie

Flůtky se pojí s měnovou nouzí během husitských válek, kdy se v českých zemích výrazně zhoršily podmínky pro pravidelnou ražbu kvalitních mincí. Válečné výdaje, rozvrat části hospodářství i narušené zásobování kovem vedly k tomu, že se v oběhu citelně nedostávalo drobných peněz. Právě drobný nominál byl pro každodenní směnu nezbytný – na trhu, při placení služeb i při běžných městských a vojenských výdajích. V takové situaci se objevila řešení, která by v klidnější době narazila na odpor: razily se mince z levnějšího kovu, s jednodušším provedením a se symbolikou, jež měla vzbuzovat dojem „normální“ mince.

Flůtky jsou tradičně spojovány s husitským prostředím Prahy a Tábora (a v širším smyslu i s dalšími husitskými centry). V základní podobě šlo o malé ražby z mědi nebo z měděných slitin, někdy i povrchově upravené tak, aby působily „stříbrněji“. Častá jednostrannost není známkou výtvarné ambice, ale zjednodušení výroby: razit jen jedním razidlem bylo rychlejší a levnější. Výsledkem byly mince, které se daly produkovat ve větším množství i v podmínkách provizorní mincovní organizace.

Důležitým rysem je napodobování starších a oblíbených typů. Flůtky se svým pojetím hlásí k tradičnímu mincovnímu obrazu českých drobných ražeb – nejčastěji ke lvu, tedy k symbolu, který lidé dobře znali a který se v českém mincovnictví dlouhodobě uplatňoval. V dobové praxi to mělo jasný smysl: čím „známěji“ mince vypadala, tím snáze ji lidé přijímali, i když tušili, že její kovový obsah neodpovídá starším stříbrným penězům. Prameny přitom naznačují, že výroba probíhala ve velkém a že se na ni používal i běžný měděný materiál z domácích nádob a zařízení. To dobře vystihuje improvizaci doby: měna měla fungovat za každou cenu, i kdyby byla materiálově slabá.

Původ samotného názvu není bezpečně vysvětlen. V literatuře se objevují různé domněnky, ale žádná není všeobecně přijímaná jako definitivní. Jistější je, že slovo „flůtky“ se v dobových zprávách používá právě pro tyto nouzové měděné ražby, které měly nahradit chybějící drobné stříbrné mince. Z dnešního pohledu se flůtky často popisují jako dobové „napodobeniny“ či „nouzové mince“: nevznikaly primárně proto, aby někoho oklamaly v soukromém podvodu, ale aby v mimořádných podmínkách zajistily oběh drobných peněz. Současně však jejich nízká hodnota a snadná výroba logicky zvyšovala riziko zneužití – podobné typy ražeb byly obecně náchylné k napodobování a k dalšímu zhoršování kvality.

Pro numismatiku jsou flůtky cenným dokladem toho, jak se měnový systém chová v krizi. Ukazují, že mince není jen kov s určitým obsahem drahého materiálu, ale také nástroj důvěry a zvyku: lidé často přijímají platidlo proto, že vypadá povědomě, je „od autority“ a lze s ním zaplatit dál. Flůtky tak patří k typům, na nichž je vidět napětí mezi oficiální představou o minci a reálnými možnostmi doby, která musela řešit každodenní potřeby i uprostřed politického a vojenského rozvratu.

Vzhled, typy a použití

Flůtky bývají malé a lehké, často s hrubším zpracováním. Jako motiv se uplatňuje především český lev, případně jednoduché značky nebo stylizované prvky, které odkazují na starší drobné ražby. Časté je provedení jen s jednou stranou zřetelně vyraženou, zatímco druhá zůstává bez obrazu nebo s neurčitými stopami úderu. U některých kusů se setkáte i s úpravou povrchu, která měla minci dodat „ušlechtilejší“ dojem, i když základní kov zůstával měděný.

Z hlediska funkce šlo především o oběživo pro drobné platby, tedy o minci každodenní potřeby v prostředí, kde chyběla standardní drobná stříbrná měna. To vysvětluje jejich masovější výskyt a zároveň velkou variabilitu: v nouzových podmínkách nebyla prioritou dokonalá jednotnost, ale rychlá a použitelnost v oběhu. Pro určování konkrétních kusů je proto důležitý styl lva, případné doprovodné značky a celková „fabrika“ ražby, protože rozdíly mohou napovídat, kde a v jakém okruhu byly flůtky vyráběny.

V numismatické terminologii se flůtky řadí k mimořádným ražbám husitského období a bývají popisovány i jako peníze napodobující starší drobné mince. Nejsou tedy jen kuriozitou, ale konkrétním otiskem doby: dokládají, že měna musela fungovat i v situaci, kdy se rozpadaly běžné zdroje kovu, autorita i kontrola kvality.