Fortuna

Fortuna byla římská bohyně štěstí, náhody a osudu, obdoba řecké Tyché. Na římských mincích ji poznáme podle kormidla a rohu hojnosti. Nejčastěji se na nich objevuje jako Fortuna Redux, ochránkyně šťastného návratu, jejíž oltář vznikl roku 19 př. n. l. na oslavu Augustova návratu.

Historie

Kult Fortuny patřil v Římě k nejstarším. Tradice připisovala první chrám bohyně králi Serviu Tulliovi, podle jiných pramenů zavedl její kult již Ancus Marcius. Chrámy Fortuny byly zasvěcovány 24. června, o letním slunovratu. Postupně splynula s řeckou Tyché.

Žádný římský chrám se nevyrovnal velkoleposti svatyně Fortuny Primigenie (Prvorozené) v latinském Praeneste. Kult této Fortuny převzal Řím na konci 3. století př. n. l.

Roku 19 př. n. l. byl na oslavu návratu Augusta z východu zřízen oltář Fortuny Redux (Navracející). Na výroční den Augustova návratu, 12. října, u něj kněží a vestálky přinášeli oběti; senát tento den pojmenoval Augustalia. Oltář s nápisem připomínají Augustovy aurey a denáry, například s opisem FORTVN REDVC CAESARI AVG S P Q R.

Fortuna Redux se pak stala nejčastější podobou Fortuny na mincích císařství. Ražby s ní připomínaly šťastné návraty panovníků, mimo jiné za Septimia Severa a Galliena; roku 211 oslavily návrat Caracally a Gety z Británie. Fortuna se objevuje i na rubech mincí Aureliana.

Atributy a podoby Fortuny

Nejčastějším atributem Fortuny je kormidlo (gubernaculum), jímž bohyně řídí lidské osudy jako loď, a roh hojnosti, znamení darů, které rozděluje. Na části ražeb stojí kormidlo na glóbu.

Proměnlivost osudu vyjadřuje kolo štěstí (rota Fortunae) a koule. Fortuna mohla být zobrazena i se zahalenou hlavou a jako slepá; na rozdíl od bohyně spravedlnosti však nedrží váhy.

Římané Fortunu uctívali pod mnoha přízvisky podle toho, čí štěstí chránila. Fortuna Primigenia řídila osud prvorozeného dítěte v okamžiku narození, Fortuna Redux přiváděla šťastně domů a Fortuna Obsequens byla bohyní vstřícného, shovívavého štěstí.