Grande Armée

Grande Armée, česky Velká armáda, byla hlavní vojenská síla francouzského císařství za vlády Napoleona Bonaparta. Tato armáda dosahující v roce 1812 síly přes 600 000 mužů představovala největší vojenskou formaci, jakou do té doby Evropa spatřila.

Historie

Grande Armée byla oficiálně ustanovena v srpnu 1805 v táboře u Boulogne, kde Napoleon soustřeďoval síly pro plánovanou invazi do Británie. Když se invaze ukázala jako neproveditelná po Nelsonově vítězství u Trafalgaru, obrátil Napoleon své vojsko proti kontinentálním nepřátelům. Velká armáda se stala nástrojem bleskových tažení, která během následujících let přetvořila politickou mapu Evropy.

Jádro Grande Armée tvořily veteránské jednotky, které prošly revolučními válkami a italskými taženími. Napoleon zdědil armádu, již revoluční vlády přeměnily z královského žoldnéřského vojska na národní brannou sílu založenou na všeobecné branné povinnosti (levée en masse). Tento systém umožňoval mobilizovat mnohem větší počty mužů než tradiční profesionální armády monarchistických států.

Organizačně se Grande Armée dělila na armádní sbory (corps d'armée), soběstačné jednotky čítající 15 000 až 30 000 mužů pod velením maršálů. Každý sbor disponoval vlastní pěchotou, jezdectvem, dělostřelectvem a týlovými službami, což mu umožňovalo samostatné operace. Napoleon mohl sbory rozptýlit pro pochod a zásobování a rychle soustředit pro bitvu – taktika, která opakovaně překvapovala a porážela nepřátele.

Mezi nejslavnější maršály Grande Armée patřili Michel Ney, nazývaný nejstatečnějším ze statečných, Louis-Nicolas Davout, jediný maršál, který nikdy neprohrál bitvu, Jean Lannes, Napoleonův osobní přítel padlý u Aspernu, a Joachim Murat, brilantní jezdecký velitel a pozdější neapolský král. Celkem Napoleon jmenoval 26 maršálů, z nichž každý velel armádnímu sboru nebo samostatné armádě.

Tažení roku 1805 demonstrovalo schopnosti Grande Armée v plné síle. Během několika týdnů Napoleon obklíčil a donutil ke kapitulaci rakouskou armádu u Ulmu, obsadil Vídeň a 2. prosince 1805 rozdrtil spojené rusko-rakouské síly v bitvě u Slavkova. Toto vítězství v bitvě tří císařů je považováno za Napoleonův vojenský vrchol a ukázku jeho génia v manévrové válce.

V následujících letech Grande Armée pokračovala v řetězu vítězství. Prusko bylo poraženo během pouhých tří týdnů v kampani roku 1806, zakončené bitvami u Jeny a Auerstedtu. Rusko kapitulovalo po Friedlandu v roce 1807. Rakousko bylo znovu poraženo u Wagramu v roce 1809. Napoleon ovládl prakticky celou kontinentální Evropu a jeho armáda se zdála nepřemožitelná.

Zlom přineslo ruské tažení roku 1812. Napoleon shromáždil největší armádu v dosavadních dějinách – přes 600 000 mužů z Francie a satelitních států včetně polských, italských, německých, švýcarských a dokonce i rakouských a pruských kontingentů. Tažení skončilo katastrofou – z Grande Armée se vrátilo méně než 100 000 mužů. Ruská zima, partyzánská válka, epidemie a především rozklad zásobovacího systému zničily nejslavnější armádu své doby.

Vojenský systém

Grande Armée zavedla řadu vojenských inovací, které ovlivnily válečnictví na desetiletí. Sborový systém umožňoval flexibilní operace na rozsáhlých územích. Masové nasazení dělostřelectva v rozhodujících momentech bitvy se stalo Napoleonovou charakteristickou taktikou. Důraz na rychlost pohybu a překvapení nepřítele kontrastoval s pomalými manévry armád 18. století.

Výcvik a morálka tvořily základ úspěchů Grande Armée. Napoleon osobně inspiroval své vojáky a vytvářel kult císařského vojáka (grognard). Veteráni starých tažení požívali zvláštní úcty a tvořili páteř armády. Systém povyšování založený na zásluhách místo šlechtického původu otevíral kariérní možnosti talentovaným důstojníkům z nižších vrstev – sám Napoleon připomínal, že každý voják nosí v torně maršálskou hůl.

Logistika představovala současně silnou i slabou stránku systému. Grande Armée se z velké části zásobovala rekvizicemi v obsazených územích, což umožňovalo rychlé pochody bez závislosti na pomalých zásobovacích kolonách. V bohatých oblastech střední Evropy tento systém fungoval, ale v řídce osídleném Rusku nebo vyprahlém Španělsku vedl ke kolapsu armády.

Zajímavosti

• Napoleonova Císařská garda, elitní jednotka Grande Armée, nesměla být nasazena bez osobního rozkazu císaře a často zůstávala v záloze celou bitvu.
• Uniforma Grande Armée se stala vzorem pro vojenskou módu 19. století – charakteristický čákó, knoflíky a výložky napodobovaly armády po celém světě.
• Na ruském tažení se účastnili i vojáci z českých zemí sloužící v rakouském kontingentu pod velením Karla Schwarzenberga.
• Orli nesení na žerdích jako standarta každého pluku se stali symbolem Grande Armée – jejich ztráta v bitvě znamenala nesmazatelnou hanbu.