Hustota zlata

Hustota zlata je fyzikální veličina vyjadřující, kolik hmotnosti připadá na jednotku objemu zlata. U ryzího zlata je hustota přibližně 19,32 g/cm³ (při pokojové teplotě), což z něj dělá jeden z nejhustších běžně používaných kovů v mincovnictví a investičních slitcích.

Historie

To, že je zlato mimořádně „těžké“, si lidé všímali už ve starověku, dávno před vznikem moderní fyziky. V praxi se to projevovalo při obchodování i při výrobě mincí: zlatý předmět stejné velikosti jako stříbrný nebo měděný působí výrazně těžším dojmem. Právě tato vlastnost pomáhala zlatu budovat pověst kovu vysoké hodnoty – nejen kvůli vzácnosti a barvě, ale i díky tomu, že v malé velikosti dokáže nést velkou hmotnost, a tedy i velkou hodnotu.

Ve středověku a raném novověku se práce s drahými kovy opírala především o vážení a zkoušení ryzosti. Hustota sama o sobě nebyla popisována moderními jednotkami, ale byla přítomná jako praktická zkušenost: zlaté mince a slitky se daly snadno přenášet, přitom představovaly vysokou hodnotu. S rozvojem přírodních věd a přesnějších měřících metod se hustota stala standardní veličinou, která umožňuje jednoznačně porovnávat materiály a odhalovat odchylky v jejich složení.

V moderní době je hustota zlata důležitá i z hlediska kontroly a průmyslu. Zlato se používá nejen v investičních produktech, ale také v elektronice, medicíně a specializovaných technologiích. Přesná znalost hustoty pomáhá při výpočtech objemu, při navrhování slitin a při ověřování, zda materiál odpovídá deklarované jakosti. V prostředí mincí a slitků je hustota jedním z vodítek, jak odlišit ryzí kov od některých náhražek, protože rozdíly v hustotě bývají výrazné.

Hodnota, srovnání a praktické použití

Ryzí zlato má hustotu zhruba 19,32 g/cm³. Pro představu: stříbro má přibližně 10,49 g/cm³, měď kolem 8,96 g/cm³ a olovo asi 11,34 g/cm³, takže zlato je oproti nim výrazně hustší. U zlatých mincí však nebývá kov vždy ryzí – běžné oběžné zlaté mince byly často slitiny (například 900/1000 nebo 916,7/1000), a jejich hustota je o něco nižší než u ryzího zlata, protože příměsi (např. měď či stříbro) hustotu snižují.

V praxi se hustota využívá například při jednoduchých kontrolách materiálu výpočtem z hmotnosti a objemu: pokud znáte přesnou hmotnost a rozměry předmětu, lze odhadnout, zda odpovídá zlatu určité ryzosti. U mincí a slitků je však důležité počítat s tolerancemi výroby, s případným opotřebením a s tím, že rozměry u některých odlitků nemusí být dokonale pravidelné. Hustota je proto užitečné vodítko, ale sama o sobě není jediným důkazem pravosti – nejlépe funguje v kombinaci s dalšími metodami ověření.