Jakobínské procesy

Jakobínské procesy byly politické soudní procesy vedené revolučním tribunálem v období jakobínského teroru 1793–1794 během Velké francouzské revoluce. Charakterizovalo je zjednodušené řízení bez práva na obhajobu a masové odsuzování domnělých nepřátel revoluce k trestu smrti gilotinou.

Historie

Revoluční tribunál (Tribunal révolutionnaire) byl zřízen Národním konventem 10. března 1793 jako mimořádný soudní orgán určený k souzení politických zločinů proti revoluci. Tribunál sídlil v pařížském Justičním paláci na ostrově Cité a stal se hlavním nástrojem jakobínského teroru vedeného Maximilienem Robespierrem a Výborem pro veřejné blaho.

Klíčovou postavou procesů byl veřejný žalobce Antoine Quentin Fouquier-Tinville, přezdívaný „dodavatel gilotiny". Od března 1793 do srpna 1794 stál v čele obžaloby a osobně se podílel na odsouzení více než dvou tisíc osob k trestu smrti. Fouquier-Tinville sídlil přímo v budově věznice Conciergerie, kde žil se svou rodinou mezi odsouzenými vězni.

Již v říjnu 1793 si Fouquier-Tinville stěžoval Konventu na zdlouhavost procesů a ptal se, proč jsou vůbec potřeba svědci, když „celá Francie obviňuje ty, jejichž proces probíhá". Zákon z 22. prairialu roku II (10. června 1794) jeho požadavkům vyhověl a drasticky omezil práva obžalovaných. Obvinění ztratili právo na obhájce, soud mohl vynášet rozsudky bez výslechu svědků a jedinými možnými verdikty byly osvobození nebo smrt.

Mezi nejvýznamnější procesy patřilo souzení královny Marie Antoinetty v říjnu 1793, dvoudenní proces zakončený rozsudkem smrti. Královna byla obviněna z velezrady, spolupráce s nepřítelem a dokonce z nemravného chování vůči vlastnímu synovi. V březnu 1794 proběhl proces s hébertisty, radikální frakcí požadující rozšíření teroru. O měsíc později stanuli před tribunálem takzvaní shovívaví v čele s Georgesem Dantonem a Camillem Desmoulinsem, kteří naopak volali po zmírnění represí.

Dantonův proces se stal jedním z nejdramatičtějších. Danton se energicky bránil a jeho řečnické schopnosti znepokojovaly žalobce i porotu. Na Robespierrův pokyn přijal Konvent dekret umožňující vyloučit z procesu obžalované, kteří „urážejí spravedlnost", čímž byl Dantonovi odepřen další prostor k obhajobě. Popraven byl 5. dubna 1794 spolu se svými stoupenci. Jeho slavný výrok „Revoluce požírá vlastní děti" se stal symbolem sebedestruktivní povahy teroru.

Období teroru skončilo thermidorským převratem 27. července 1794, kdy byl sám Robespierre zatčen a následujícího dne popraven. Fouquier-Tinville byl zatčen v srpnu 1794 a postaven před tentýž tribunál, jemuž předtím sloužil. Byl popraven 7. května 1795 jako poslední oběť revolučního tribunálu.

Průběh a oběti

Procesy probíhaly ve zrychleném režimu, někdy bylo za jediný den odsouzeno několik desítek osob. Obvinění byli předváděni ze sousední věznice Conciergerie přímo do soudní síně. Obžaloba vycházela často z anonymních udání shromažďovaných Výborem pro všeobecnou bezpečnost. K obvinění postačovalo označení za „nepřítele revoluce", „podezřelého" či „aristokrata".

Odhady celkového počtu obětí jakobínského teroru se pohybují mezi 16 a 40 tisíci popravených v celé Francii. Pouze v Paříži poslali revolucionáři pod gilotinu přes 2 500 osob. Kromě toho bylo uvězněno na 300 000 lidí, z nichž mnozí zemřeli ve vězení. Mimo Paříž docházelo k masovým popravám bez řádných procesů – v Nantes bylo v zimě 1793–1794 utopeno v řece Loiře až 5 000 osob, v Lyonu byli odsouzenci hromadně stříleni kartáčovou palbou.

Mezi nejvýznamnější popravené patřili kromě královské rodiny přední girondisté, generálové podezřelí ze zrady, duchovní odmítající přísahat na revoluční ústavu, šlechtici i prostí občané. K obětem teroru patřili i čeští jakobíni bratři Junius a Emmanuel Freyové, popravení 5. dubna 1794 spolu s dantonisty.

Numismatický význam

Období jakobínského teroru se odrazilo v soudobé medailérské tvorbě, byť většina ražeb vznikla až po jeho skončení jako kritická reflexe revolučního násilí. Existují pamětní medaile připomínající popravené osobnosti, především královskou rodinu. Medaile s portrétem Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty se staly předmětem royalistické úcty a byly později hojně razeny za restaurace Bourbonů.

Za samotného teroru vznikaly spíše propagandistické ražby oslavující revoluční tribunál a jeho „spravedlnost". Objevují se motivy gilotiny, frygické čapky, fasces a alegorických postav spravedlnosti. Po thermidorském převratu se naopak objevily satirické medaile kritizující Robespierra a jeho spolupracovníky.

Pro numismatiky je období teroru zajímavé i z hlediska oběžných mincí. Ražby nesou revoluční symboly a datování podle revolučního kalendáře. Měnový chaos způsobený inflací assignátů vedl k hromadění mincí z drahých kovů, což paradoxně přispělo k zachování řady exemplářů z tohoto období.

Zajímavosti

Robespierre ve svém projevu o principech politické morálky prohlásil: „Bez ctnosti je teror zhoubný, bez hrůzy je ctnost bezmocná." Po thermidorském převratu se v Paříži konaly takzvané „plesy obětí" (Bal des victimes), kam měli přístup pouze ti, jejichž příbuzní byli popraveni. Účastníci nosili červené stužky kolem krku symbolizující ránu gilotiny. Gilotina byla původně navržena lékařem Josephem Guilotinem jako „humánní" způsob popravy, který měl minimalizovat utrpení odsouzených.