Jan Křtitel

Jan Křtitel, poslední prorok Starého zákona a předchůdce Ježíše Krista, patří mezi nejčastěji zobrazované biblické postavy na křesťanských mincích od byzantské éry po baroko, kde jeho vyobrazení s beránkem, křížem nebo v kožešinovém oděvu symbolizovalo pokání a přípravu cesty Páně. Mince s obrazem Předchůdce, jeho useknutou hlavou na míse nebo scénou křtu v Jordánu sloužily jako výraz asketické zbožnosti, volání k obrácení a připomínka svátosti křtu jako brány do křesťanského života.

Historie

První mincovní zobrazení Jana Křtitele pochází z byzantského období 6. století, kdy se jeho obraz objevil na pečetích a olověných bullách. Masové rozšíření nastalo po přenesení Křtitelových ostatků do Konstantinopole za císaře Juliana Apostaty roku 362, paradoxně pohanským císařem. Byzantské zlaté solidy zobrazovaly Jana s nápisem "PRODROMOS" (Předchůdce) a gestem ukazujícím na Krista.

Křižácké státy na Blízkém východě razily denáry a bezanty s Janem Křtitelem jako patronem johanitů. Jeruzalémské království používalo obraz Křtitelovy hlavy na míse, symbol převzatý z byzantské tradice. Antiochijské knížectví zobrazovalo křest Krista v Jordánu. Tyto mince šířily kult Jana Křtitele do západní Evropy prostřednictvím poutníků a obchodníků.

Zlatý věk Křtitelovy numismatické ikonografie nastal ve 14.–15. století, kdy se stal patronem Florencie. Florentské zlaté florény s lilií na aversu a stojícím Janem Křtitelem na reverzu se staly mezinárodní měnou. Každá italská republika razící florény přejímala Křtitelův obraz jako znak kvality. Francouzské mouton d'or Jana II. Dobrého zobrazovaly Agnus Dei s křížem, symbol přímo spojený s Křtitelem.

Saské mincovnictví přijalo Jana Křtitele jako patrona horníků pracujících v temnotě a čekajících na světlo. Ernestinské i albertinské groše zobrazovaly Křtitele s beránkem nebo ukazujícího k nebi. Joachimsthalské tolary s Křtitelem a nápisem "ECCE AGNUS DEI" se staly vzorem pro evropské tolary. Tato tradice spojovala těžbu stříbra s duchovní symbolikou očištění.

Protireformační období využívalo asketickou postavu Jana Křtitele jako vzor pokání proti protestantské kritice církevních přestupků. Bavorské a rakouské tolary zobrazovaly Křtitele v pustině jako symbol návratu k původní čistotě. Španělské reály nesly scénu křtu zdůrazňující význam svátostí. Maltézští rytíři jako dědici johanitů masově razili mince s Křtitelovou hlavou.

Moderní křesťanská numismatika zachovává Křtitelovu tradici především v zemích s historickou vazbou. Malta zobrazuje hlavu Jana Křtitele na euromincích, San Marino křest Krista, Florencie pamětní ražby s historickým fiorinem. Vatikán vydává mince ke svátku Narození Jana Křtitele. Pravoslavné země razí ikony Křtitele v byzantském stylu.

Ikonografie Jana Křtitele na mincích

Agnus Dei (Beránek Boží) představuje nejcharakterističtější Křtitelův atribut odvozený z jeho výroku "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa". Na mincích zobrazován jako beránek s křížem, korouhví nebo nimbus. Křtitel ukazující na beránka vyjadřuje jeho roli svědka. Samotný beránek na florenských a aragonských mincích implicit‌ně odkazoval na Křtitele.

Hlava na míse připomíná Křtitelovu mučednickou smrt stětím na žádost Salome. Tento drastický motiv paradoxně symbolizoval triumf pravdy nad tyranií. Na mincích zobrazován realisticky nebo stylizovaně, často s nimbus. Maltézští rytíři používali tento motiv jako svůj hlavní symbol. Hlava někdy mluví – "HERODIAS" nebo "VERITAS" podle kontextu.

Atributy asketického života zahrnují velbloudí srst nebo kožešinový oděv, pouštní krajinu, divoký med a kobylky, kříž z rákosu. Pramen vody vytékající ze skály symbolizuje duchovní občerstvení. Sekyra u kořene stromu z Matoušova evangelia představuje blízký soud. Kniha nebo svitek s nápisem "VOX CLAMANTIS" odkazuje na hlas volajícího na poušti.

Zajímavosti

• Nejcennější Křtitelova mince je zlatý augustál Fridricha II. z roku 1231 s portrétem císaře jako nového Křtitele připravujícího cestu Druhému příchodu – církev ji označila za rouhačskou
• Florencie razila roku 1252 první fiorino d'oro s Janem Křtitelem – tato mince se stala tak úspěšnou, že "florén" označoval zlatou minci po celé Evropě 500 let
• Anglický král Jan Bezzemek odmítal razit mince se svým patronem Janem Křtitelem, protože věřil, že to přináší smůlu – po jeho smrti je okamžitě zavedl Jindřich III.
• Byzantský císař Anastasius I. nechal roku 498 vyrazit tremissis s Křtitelovou pravou rukou – relikvií přinesenou do Konstantinopole – jediné zobrazení části těla na antické minci
• Savojský vévoda Karel Emanuel I. razil 1588 "zázračný tolar" s Křtitelem a vodou z Jordánu zapečetěnou v dutině mince – technologický unikát 16. století