Jánošikův dukát

Jánošíkův dukát je československý suvenýrový „dukát pro štěstí“, který vznikl v 60.–70. letech 20. století jako rekvizita a propagační předmět spojený s televizním zpracováním příběhů o zbojníkovi Juraji Jánošíkovi. Nejde o skutečné platidlo, ale o masově rozšířený žeton.

Historie

Jánošíkův dukát nepatří mezi historické oběžné mince, i když se na první pohled tváří „starobyle“. Vznikl v době, kdy se v Československu začaly výrazněji prosazovat televizní inscenace a seriály a spolu s nimi i různé rekvizity, které měly působit věrohodně a zároveň být divácky atraktivní. Právě s tím souvisí zrod Jánošíkova dukátu: šlo o rekvizitu inspirovanou vzhledem starších zlatých dukátů, ovšem vyrobenou jako levný kovový suvenýr, který bylo možné použít při natáčení a později nabídnout veřejnosti jako „talisman“.

Klíčové bylo i téma samotné. Postava Juraje Jánošíka se v československém prostoru dlouhodobě vnímala jako romantizovaný symbol vzdoru a lidové spravedlnosti, a proto se pro film a televizi hodila výborně. Suvenýr navíc pracoval s jednoduchou a snadno pochopitelnou zkratkou: „dukát“ jako představa bohatství a štěstí, Jánošík jako lidový hrdina. Díky tomu se z rekvizity rychle stal běžně dostupný předmět, který lidé nosili v peněžence, dávali si ho jako drobný dárek nebo ho uchovávali mezi upomínkami. V domácnostech se často tradovalo, že „dukát“ má přinášet štěstí, případně chránit před nouzí – typická moderní pověra navázaná na starší lidové představy o amuletech.

Výroba probíhala v prostředí, které mělo s mincemi dlouhou zkušenost: Československo mělo tradici státních mincoven a medailérské produkce, a proto nebyl problém připravit suvenýr s mincovním vzhledem ve velkých sériích. To je i jeden z důvodů, proč se Jánošíkův dukát rozšířil v obrovském množství a dodnes se pravidelně objevuje na burzách, ve starožitnictvích i v rodinných pozůstalostech. Z numismatického hlediska je zajímavý jako doklad toho, jak se „mincovní estetika“ využívá mimo skutečná platidla – pro propagaci, filmovou rekvizitu a lidový suvenýr, který si žije vlastním kulturním životem.

Jak vypadá a jak se sbírá

Jánošíkův dukát se obvykle označuje jako suvenýrní dukát, přesněji však jde o žeton či medaili, která neměla zákonnou platební funkci. Tomu odpovídá i materiál: nejde o zlato, ale o běžný kov (často se uvádí mosaz), aby byl předmět levný, odolný a vhodný pro masovou výrobu. Vzhled napodobuje tradiční dukátové kompozice – tedy výrazný motiv na líci a rubu, často doplněný letopočtem nebo nápisem, který má navodit dojem „historické mince“. Právě tato stylizace způsobila, že se mu lidově začalo říkat dukát, i když numismatik by ho za dukát v pravém slova smyslu nepovažoval.

Sběratelsky se Jánošíkův dukát řadí spíše do oblasti moderních suvenýrů a pamětních předmětů než do klasické numismatiky oběživa. Hodnota se většinou odvíjí od zachovalosti (poškrábání, otlaky, ztráta povrchového lesku), případně od toho, zda je uložen v původním obalu, závěsu nebo „bublince“, v jaké se často prodával. Protože šlo o masovou záležitost, nejde obvykle o vzácnost – zajímavější může být hledání variant v detailech ražby, rozdílů v provedení nebo v povrchové úpravě. U podobných suvenýrů se totiž i při stejném motivu mohou lišit drobnosti dané výrobními sériemi.

V praxi je dobré pamatovat na dvě věci. Za prvé: Jánošíkův dukát není investiční mince a nelze ho hodnotit podle ceny drahého kovu. Za druhé: jeho „cena“ je často sentimentální a kulturní – je to typický předmět své doby, podobně jako turistické medaile, odznaky nebo pamětní žetony. Právě proto může být zajímavým doplňkem sbírky zaměřené na československé suvenýry, filmové a televizní rekvizity nebo na moderní medailérskou produkci, která napodobuje historické motivy.