Kardinál

Kardinál je nejvyšší církevní hodnost v katolické církvi po papeži, jejíž nositelé mají právo volit nového papeže a razit vlastní pamětní mince a medaile. Titul pochází z latinského cardinalis (hlavní) a jeho držitelé patřili mezi významné emitenty církevních ražeb především v období středověku a raného novověku.

Historie

Kardinálský úřad se vyvinul z původních římských kněží sloužících při hlavních bazilikách, takzvaných titulárních kostelech. Ve 4. století byli tito duchovní nazýváni presbyteři kardinálové podle latinského cardo (stěžej, základ). Postupně získávali větší význam a od 8. století se stali nejbližšími spolupracovníky papeže v správě církve.

Zásadní změnu přinesl papež Mikuláš II., který roku 1059 vydal bulu In nomine Domini ustanovující kardinály jako jediné volitele papeže. Tím se kardinálské kolegium stalo nejmocnější institucí katolické církve po papežském úřadu. Oficiální používání titulu kardinál zavedl až papež Pius V. v letech 1566–1572, který také stanovil jejich maximální počet na sedmdesát podle biblického vzoru.

V českých zemích působili kardinálové od 14. století, kdy byl prvním českým kardinálem jmenován Jan Očko z Vlašimi roku 1378. Jako pražský arcibiskup získal právo razit vlastní mince, což využíval především pro ražbu arcibiskupských grošů. Tato privilegia byla výsadou pouze několika nejvýznamnějších kardinálů v Evropě.

Purpurová barva kardinálského oděvu a klobouku byla ustanovena papežem Inocencem IV. roku 1245. Červená barva symbolizovala ochotu prolít krev za víru a církev. Součástí kardinálské investitury bylo předání prstenu s drahokamem, který se často objevoval na církevních ražbách jako symbol moci.

Za vlády Habsburků získali čeští a moravští kardinálové rozsáhlá práva včetně ražby pamětních medailí při významných událostech. Nejznámějším byl kardinál František z Ditrichštejna (1570–1636), olomoucký biskup, který nechal razit stříbrné tolary a dukáty se svým portrétem a kardinálským znakem. Jeho mincovna v Kroměříži patřila k nejvýznamnějším církevním mincovnám střední Evropy.

Proces jmenování kardinálů, nazývaný kreace, probíhal původně slavnostním ceremoniálem s předáním červeného klobouku. Od roku 1969 jsou noví kardinálové jmenováni papežem po zasedání tajné konzistoře. S titulem získávají právo používat vlastní erb s kardinálským kloboukem a patnácti střapci na každé straně, což se dodnes objevuje na jejich pamětních ražbách.

Kardinálské mince a medaile

Právo razit mince měli pouze kardinálové působící jako světští vládci církevních území. V českých zemích to byli především olomoučtí a pražští arcibiskupové s kardinálským titulem. Jejich ražby nesly charakteristické symboly: kardinálský klobouk, erb s patnácti střapci, biskupskou berlu a často portrét kardinála.

Nejvzácnější české kardinálské ražby pocházejí z období protireformace. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) razil zlaté medaile k intronizaci, které dnes patří k vrcholům barokní medailérské tvorby. Tyto intronizační medaile se staly tradicí všech českých kardinálů až do 20. století.

Unikátní jsou sede vacante ražby, mince vydávané kardinálským kolegiem v období mezi smrtí papeže a zvolením nového. Tyto mince nesly nápis Sede Vacante a erb kardinála camerlenga, který spravoval církevní majetek. V numismatických sbírkách jsou tyto ražby mimořádně ceněné pro svou vzácnost a historický význam.

Zajímavosti

• Nejdražší kardinálskou mincí je zlatý quadrupla kardinála Scipiona Borghese z roku 1617, prodaný v aukci za 8 milionů korun
• Kardinálové měli právo používat při ražbách červený vosk na pečetích, což bylo výsadou pouze nejvyšších hodnostářů
• Český kardinál Tomáš Špidlík byl jako jediný vyobrazen na vatikánské eurominci z roku 2011
• Poslední české kardinálské medaile razil kardinál Miloslav Vlk při svém jmenování roku 1994 v nákladu pouhých 500 kusů
• Kardinál Richelieu vlastnil mincovní sbírku s více než 20 000 exempláři, která se stala základem pařížského numismatického kabinetu