Klipa

Klipa je mince ražená na čtverhranném či vícehranném střížku místo běžného kruhu. Nejčastěji šlo o darovací nebo nouzové kusy, které se vyráběly v omezených nákladech a dnes jsou ceněné pro neobvyklý tvar.

Historie

Pojmenování klipa souvisí s německým výrazem Klippe, který se v numismatice ujal pro mince ražené na hranatých nebo mnohoúhelných střížcích. V praxi šlo o odchylku od „normy“, protože většina oběžných mincí měla tvar kruhu: lépe se razila, snadněji se měřila a v oběhu se chovala předvídatelně. Klipa naopak působila nápadně už na první pohled, a právě proto se hodila tam, kde bylo potřeba rychle odlišit mimořádnou emisi nebo zdůraznit slavnostní charakter ražby.

Nejstarší klipy jsou v evropském prostředí spojovány se severem, zejména se Skandinávií na konci 10. století, kde se objevují rané hranaté ražby. V pozdějších stoletích se klipy dokládají i v dalších zemích, ale dlouho jde spíše o jednotlivosti než o běžný mincovní standard. Zřetelněji se tento typ prosadil až v raném novověku, kdy se ve střední Evropě rozšířily velké stříbrné nominály a zároveň existovala silná poptávka po reprezentativních ražbách pro dary, odměny a slavnostní příležitosti.

Výraznou kapitolu tvoří klipy v alpském a jihoněmeckém prostoru. V některých církevních i světských centrech se razily s oblibou, protože kombinovaly efektní vzhled s relativně jednoduchou přípravou střížků. Čtvercový nebo mnohohranný tvar se dal vysekat z kovového pásu či desky a nebylo nutné dosahovat tak přesného kruhového okraje jako u oběžných mincí. Pro emitenta to byla praktická výhoda, pro příjemce naopak jasné sdělení: nedostal „obyčejnou“ minci, ale něco výjimečného.

V českých zemích se klipy nejčastěji spojují s tolarovým okruhem a s dobou, kdy se velké stříbrné mince staly základním nástrojem větších plateb i reprezentace. Hranaté tolary a jejich díly se objevují především v 16. a 17. století a jsou vnímány jako kusy určené spíše k darování, případně k mimořádným situacím, než k běžnému oběhu na tržišti. V habsburském prostředí jsou známé klipy z řady období, přičemž často šlo o ražby velmi omezené a dnes tudíž vzácné.

Výroba klip nebyla vázána jen na jeden panovnický dvůr či jednu mincovnu. V různých časech se objevují u velkých stříbrných nominálů i u některých drobnějších hodnot, byť ty bývají obecně dostupnější než tolarové klipy. Hranaté ražby mohly vznikat také při napětí v zásobování a logistice: když bylo potřeba rychle uvést do oběhu peníze a mincovna pracovala s tím, co měla k dispozici, mohl být netypický tvar jedním z použitelných řešení. V takových případech má klipa charakter „nouzové mince“, jindy naopak „slavnostního daru“.

U habsburských ražeb se klipy pojí zejména s tolarovými násobky a s obdobími, kdy mince plnila i reprezentační funkci. V různých pramenech se zmiňují klipy spojované s panovníky od Ferdinanda I. až po rané 19. století, přičemž pozdější kusy bývají považovány za mimořádně vzácné. Z hlediska sběratelství je důležité, že klipa není „samostatný nominál“, ale tvarová a výrobní zvláštnost: může existovat jako tolar, půltolar, čtvrttolar či jako násobek, a smysl získá teprve ve spojení s konkrétní emisí, ročníkem a mincovnou.

Tvar, výroba a sběratelské určování

Klipa se pozná podle hranatého nebo mnohohranného střížku, nejčastěji čtverce, ale mohou se vyskytnout i šesti- či osmihranné tvary. Důležitá je pravidelnost: u skutečné klipy bývá tvar záměrný a přiměřeně souměrný, zatímco náhodně deformované nebo dodatečně zastřižené mince mívají „neklidný“ obvod, který neodpovídá typickému řezu střížku. U starších kusů je běžné, že razidlo nepokryje okraj dokonale a část opisu může být slabší, protože kruhové razidlo se musí „vejít“ do hranatého kovu.

Výrobně se klipy často připravovaly z kovového pásu nebo desky, z níž se vysekaly hranaté díly a ty se následně razily. To může zanechat typické stopy na hranách: jemné nerovnosti po střihu, někdy i lehké zkosení. U velkých stříbrných nominálů se posuzuje také hmotnost a soulad s daným standardem, protože klipa neměla být „libovolný kousek kovu“, ale mince odpovídající konkrétní váze a ryzosti své emise.

Pro sběratele je klíčové odlišit pravou klipu od pozdějších úprav. Podezřelé je, pokud je obraz příliš „utopený“ vůči okraji, pokud je hrana výrazně zabroušená nebo pokud tvar působí jako dodatečně zmenšený kvůli odstranění poškození. U cennějších kusů se vyplatí sledovat i soulad stylu, opisu a detailů s ověřenými exempláři daného typu. Klipy bývají vyhledávané nejen pro vzácnost, ale i pro estetiku: čtvercová mince působí jako malý „numismatický objekt“ mezi mincí a medailí, a právě to z ní dělá atraktivní součást sbírky.