Konrád II. Ota

Konrád II. Ota byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1189–1191 a moravský markrabě v období 1182–1189. Za své vlády nechal razit stříbrné denáry, které dnes patří mezi vzácné sběratelské objekty. Je považován za sjednotitele Čech a Moravy a autora nejstaršího českého zákoníku.

Historie

Konrád II. Ota se narodil mezi lety 1136–1141 jako syn knížete znojemského údělu Konráda II. a Marie Srbské, dcery srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská. Původně se jmenoval pouze Konrád a druhé jméno Ota získal během pobytu v cizině. Byl vzdělaný a zkušený v diplomacii, ale k dosažení cíle neváhal používat i tvrdé prostředky. Po smrti otce roku 1162 převzal vládu ve znojemském údělu a jeho moc začala rychle vzrůstat. V roce 1173 mu připadl také brněnský úděl, což znamenalo, že jeho državy zabíraly již polovinu Moravy. V roce 1178 se zmocnil i Olomoucka a ovládl tak celou Moravu. Roku 1182 byl českou šlechtou zvolen vzdoroknížetem proti Bedřichovi, ale na zásah císaře Fridricha I. Barbarossy se vzdal českého trůnu a vrátil jej Bedřichovi. Císař jej však prohlásil za samostatného moravského markraběte, čímž byla Morava fakticky vytržena z moci českého knížete. Titul markraběte používal v letech 1186–1189. V roce 1185 došlo u Loděnice k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách, kde Konrád podlehl Bedřichovi a musel uznat podřízenost Moravy Praze. Na oplátku však získal záruky nástupnictví po Bedřichově smrti.

Po smrti knížete Bedřicha 25. března 1189 se vlády ujal Konrád II. Ota na základě dohod z Knína a se souhlasem českých předáků. Čechy a Morava se tak spojily do jednoho státního celku, protože novopečený kníže rezignoval na titul moravského markraběte. Nejvýznamnějším činem jeho vlády bylo vydání Statut Konráda Oty v roce 1189 na sněmu velmožů v Sadské u Nymburka. Šlo o nejstarší český zákoník, který kodifikoval zvykové právo, především z trestní oblasti, a uzákonil dědičnost lén. Konrád se aktivně zapojoval do říšské politiky. V roce 1189 vyrazil na popud císařova syna Jindřicha do Míšeňska kvůli sporům mezi místními Wettiny. V zimě roku 1190 se s početným českým oddílem zapojil do císařské korunovační jízdy Jindřicha VI., nástupce Fridricha I. Barbarossy. Toto tažení se mu stalo osudným - 9. září 1191 zemřel na mor, který vypukl v císařském táboře nedaleko Neapole. Měkké části jeho těla byly pochovány v benediktinském klášteře v Monte Cassino, kosti byly později převezeny do Prahy a pochován byl v bazilice sv. Vavřince na Vyšehradě. Před odjezdem do Itálie uspořádal nástupnické poměry a určil svým nástupcem Václava II., nejmladšího syna Soběslava I.

Význam pro investory a sběratele

Denáry Konráda II. Oty představují extrémně vzácný segment české středověké numismatiky s vysokým sběratelským potenciálem. Jejich hodnota vyplývá z krátkého období české vlády pouhých dvou let a z historického významu jako posledních denárů před postupným přechodem na brakteáty. Pro sběratele jsou zajímavé jako mince panovníka, který sjednotil Čechy s Moravou a vydal první český zákoník. Investiční atraktivita těchto mincí je mimořádná vzhledem k jejich vzácnosti a důležitosti v kontextu české státnosti.

Zajímavosti

• Konrád II. Ota je jediným českým panovníkem, jehož tělo muselo být posmrtně uvařeno kvůli transportu ostatků z Itálie do Čech. Jeho cestovní kufr, použitý pro převoz kostí, se dochoval dodnes.
• Zajímavé je, že byl prvním českým panovníkem, který se osobně účastnil papežské korunovace císaře v Římě 15. dubna 1191.
• Jeho Statuta Konráda Oty se zachovala pouze v pozdějších opisech z roku 1222, ale historici nemají pochyby o jejich pravosti.
• Konrád byl také posledním představitelem znojemské linie Přemyslovců, která vládla na Moravě.
• Pozoruhodné je, že i přes krátkou vládu a úmrtí v cizině dokázal zajistit hladký přenos moci na svého nástupce, čímž předešel tradičním přemyslovským sporům o trůn.
• Jeho denáry patří mezi nejvzácnější české mince 12. století a jsou symbolem přechodu od úděl moravského markrabství k jednotnému českému státu.