Konzulární mince

Konzulární mince, též rodinné mince, jsou příležitostné ražby vydávané za římské republiky významnými patricijskými a plebejskými rody, jejichž členové zastávali úřad konzula. Tyto denáry se slavnými předky a rodinnými událostmi představují jedinečný historický dokument římské aristokracie a jsou součástí archeologických nálezů na území České republiky.

Historie

Tradice konzulárních mincí začala v 2. století př. n. l., kdy římská republika umožnila mincovním úředníkům (tresviri monetales) zobrazovat na mincích nejen státní symboly, ale i rodinnou historii. Mladí aristokraté využívali tuto příležitost k propagaci svých rodů a politických ambicí. První konzulární denár razil roku 189 př. n. l. Marcus Aemilius Lepidus s portrétem svého předka, který porazil galského krále.

Zlatá éra konzulárních mincí nastala v období pozdní republiky (150–27 př. n. l.), kdy politická konkurence mezi rody vedla k nebývalé ikonografické rozmanitosti. Rodiny jako Corneliové, Juliové, Claudiové či Caeciliové soupeřily v originalitě motivů. Na mincích se objevovali legendární předkové, vojenská vítězství, stavby vybudované rodinou nebo mýtické počátky rodu.

Nejvýznamnější konzulární mince razil Julius Caesar v letech 49–44 př. n. l. Jeho denáry s Venuší připomínaly božský původ rodu Juliů od Ainea, trojského hrdiny a syna bohyně lásky. Caesar jako první žijící Říman umístil svůj portrét na minci roku 44 př. n. l., čímž porušil republikánskou tradici a předznamenal císařské mincovnictví.

S nástupem císaře Augusta roku 27 př. n. l. konzulární mince postupně zanikaly. Císařové monopolizovali právo razit mince se svým portrétem a republikánské rodinné motivy byly potlačeny. Poslední konzulární denáry razili stoupenci Marka Antonia během občanských válek. Po roce 27 př. n. l. se termín konzulární mince používá pouze pro republikánské ražby.

V českých zemích se konzulární denáry dostávaly prostřednictvím jantarové stezky a obchodu s germánskými kmeny. Nejvýznamnější nález představuje depot z Libčevsi u Loun objevený roku 1908, obsahující 127 konzulárních denárů z let 150–50 př. n. l. Další nálezy pocházejí z oppida Stradonice a Závist, kde sloužily jako prestižní platidlo keltské aristokracie.

Studium konzulárních mincí jako samostatný obor založil francouzský numismatik Ernest Babelon, jehož dvousvazkové dílo "Description historique et chronologique des monnaies de la République romaine" z roku 1885 dodnes slouží jako základní reference. V českém prostředí se konzulárními mincemi zabýval Eduard Fiala a později Pavel Radoměrský.

Typy a charakteristika konzulárních mincí

Základním nominláem byl stříbrný denár o váze 3,9 gramu (po reformě roku 141 př. n. l. snížen na 3,7 gramu). Razily se také zlaté aureusы (vzácné), bronzové asy a jejich díly. Většina konzulárních mincí však byly denáry kvůli jejich oblibě v obchodě a možnosti detailního zpracování motivů.

Ikonografie konzulárních mincí zahrnovala několik základních typů. Portréty předků zobrazovaly slavné konzuly, vojevůdce nebo zakladatele rodu. Historické scény připomínaly vojenská vítězství, uzavření míru nebo založení kolonií. Mytologické motivy odvozovaly původ rodu od bohů nebo trojských hrdinů. Architektonické památky oslavovaly chrámy, akvadukty nebo baziliky postavené rodinou.

Nápisy na konzulárních mincích obsahovaly jméno mincovního úředníka, často s odkazem na slavného předka (např. M. BRUTUS s portrétem Lucia Junia Bruta, zakladatele republiky). Zkratky jako COS (consul), IMP (imperator) nebo DICT (dictator) označovaly úřady zastávané členy rodu.

Mezi nejcennější konzulární mince patří denár rodu Brutů s motivem EID MAR (Idy martovské) ražený po vraždě Caesara, aureus Pompeia Magna s Neptunem a denáry Marka Antonia s legiemi. Tyto ražby dosahují na aukcích cen v milionech korun.

Zajímavosti

• Nejdražší konzulární mincí je Brutův denár EID MAR ve zlatě – jediné dva známé exempláře se prodaly za 4,2 a 3,5 milionu dolarů
• Rod Plautů razil denáry s maskou Medusy, protože jejich předek údajně zabil mořskou obludu podobnou Gorgóně
• V depotech na českém území převažují konzulární denáry rodů Caeciliů a Pomponiů, což naznačuje obchodní kontakty s konkrétními římskými rodinami
• Caesar používal konzulární mince jako propagandistické letáky – před bitvami je rozdával vojákům s motivy svých vítězství
• Některé konzulární mince zobrazují hlasovací scény – jedinečný doklad římského volebního systému, včetně hlasovacích uren a tabulek