Metropolita

Metropolita je vysoký církevní hodnostář, zpravidla biskup stojící v čele církevní provincie (metropolie), který má dozorové a koordinační pravomoci vůči podřízeným biskupům v daném území. V pravoslaví jde o významný titul biskupa, v katolické tradici odpovídá metropolitovi nejčastěji arcibiskup.

Historie

Metropolita je pojem odvozený od slova „metropole“, tedy hlavní město či centrum oblasti. Už v pozdně antickém křesťanství se církevní správa začala přizpůsobovat římskému správnímu členění: velká města byla přirozenými centry vzdělanosti, obchodu i administrativy, a proto se v nich soustřeďovala i církevní autorita. Biskupové těchto center získávali postupně větší vliv, protože jejich města měla významnější postavení, lepší zázemí a často i starší křesťanskou tradici. Z toho se vyvinul model, v němž biskup „hlavního“ města provincie měl zvláštní postavení vůči biskupům menších měst.

V rané církvi se metropolitní uspořádání postupně ustálilo také díky koncilům, které stanovovaly pravidla pro volbu biskupů a pro řešení sporů. Metropolita měl typicky právo svolávat provinční synody, potvrzovat některé úkony podřízených biskupů a fungovat jako první instance dohledu při disciplinárních či správních otázkách. Nešlo však o absolutní „nadvládu“, ale o systém, který měl zajistit jednotu učení a řádu v širším regionu, kde se církev rychle rozrůstala.

Ve středověku nabýval titul a role metropolity odlišného významu podle církevní tradice. V západní (latinské) církvi se metropolita zpravidla ztotožňuje s arcibiskupem, který stojí v čele církevní provincie a má pod sebou sufragánní biskupství. Východní (pravoslavná) tradice používá titul „metropolita“ častěji a někdy i v hierarchickém systému, kde se jeho význam může lišit podle místních zvyklostí a historického vývoje. V některých zemích je metropolita hlavou významné diecéze, jinde jde o titul spojený s konkrétní metropolií nebo se zvláštní historickou prestiží.

V novověku a moderní době se role metropolitů proměňovala s tím, jak se měnil vztah církví a státu a jak rostly národní církevní struktury. Metropolitní uspořádání však zůstalo důležité, protože umožňuje řídit církev na úrovni širšího regionu a vytvářet „mezivrstvu“ mezi jednotlivými diecézemi a nejvyšší církevní autoritou. Metropolita se tak stal nejen správním koordinátorem, ale často i veřejně viditelnou osobností, která zastupuje církev ve významném území.

Postavení, pravomoci a souvislosti s numismatikou

Metropolita obvykle stojí v čele církevní provincie a jeho pravomoci se týkají zejména koordinace a dohledu: svolává provinční jednání, dohlíží na dodržování církevních pravidel a v některých situacích potvrzuje či zprostředkovává rozhodnutí podřízených biskupů. V katolické praxi je metropolita často arcibiskupem metropolitní arcidiecéze; v pravoslaví může být metropolita titulární i územní hodnost, jejíž konkrétní obsah se liší podle autokefální církve.

Numismatické souvislosti se objevují tehdy, když církevní hodnostáři drželi významnou světskou moc. V některých státech a obdobích byli metropolité zároveň politickými aktéry, správci rozsáhlých majetků a někdy i držiteli práv spojených s hospodářstvím. Na mincích se pak mohou objevovat nepřímo – například v podobě církevních znaků, patronů, titulatury nebo jako součást ikonografie měst a diecézí. Pokud měl metropolita (nebo instituce, kterou vedl) mimořádná privilegia, mohl být spojen i s emisemi medailí, pamětních ražeb či s financováním církevních projektů, které se promítaly do symboliky na ražbách.

V běžném slovníkovém užití je však „metropolita“ především církevní titul a funkce. Při práci s historickými prameny je proto důležité vnímat kontext: někdy jde o čistě duchovní postavení, jindy o roli, která měla výrazný vliv i na politiku a hospodářství dané země.