Milan Rastislav Štefánik

Milan Rastislav Štefánik byl slovenský astronom, generál, diplomat a politik, který jako spoluzakladatel Československa spojil vědeckou kariéru s politickou vizí osvobození Slováků a Čechů z habsburské monarchie. Jeho mimořádný životní příběh od chudého evangelického studenta po francouzského generála a ministra války představuje unikátní spojení vědeckého génia, dobrodružné povahy a politického talentu. Štefánikova tragická smrt v květnu 1919 učinila z něj národního mučedníka a symbol slovenského přínosu ke vzniku společného státu.

Historie

Milan Rastislav Štefánik se narodil 21. července 1880 v Košariskách na Myjavě v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika jako třetí ze dvanácti dětí. Navzdory chudobě rodiny vystudoval evangelické lýceum v Bratislavě a Šoproni, kde projevil výjimečný talent pro matematiku a přírodní vědy. Na pražské univerzitě studoval astronomii u profesora Nušla, získal doktorát filozofie roku 1904 dizertací o nové hvězdě v souhvězdí Cassiopeia. Jeho vědecké ambice ho zavedly do Paříže, světového centra astronomie.

V Paříži začal pracovat v observatoři v Meudonu pod vedením slavného astronoma Julesa Janssena, specializoval se na sluneční astronomii a spektroskopii. Účastnil se vědeckých expedic na Mont Blanc, do Španělska, Turkestánu a na Tahiti, kde strávil rok pozorováním Halleyovy komety. Jeho vědecké práce o pozorování Slunce a Marsu mu vynesly členství ve francouzské astronomické společnosti a uznání vědecké komunity. Získal francouzské občanství a byl vyznamenán Řádem čestné legie.

První světová válka změnila vědce v vojáka a politika. Štefánik narukoval do francouzské armády jako letec-pozorovatel, rychle postupoval v hodnostech díky odvaze a organizačním schopnostem. V roce 1916 se připojil k Masarykovi a Benešovi v Československé národní radě, stal se jejím místopředsedou a ministrem války. Jeho úkolem byla organizace československých legií z válečných zajatců a dezertérů rakousko-uherské armády. Díky konexím ve francouzské politické a vojenské elitě získal podporu pro vytvoření československé armády o 100 000 mužích.

Štefánikovy diplomatické mise v Rusku, Rumunsku, Itálii a USA byly klíčové pro mezinárodní uznání československé samostatnosti. V Rusku organizoval legie z rakousko-uherských zajatců, v Itálii vyjednal vytvoření československé armády z 20 000 mužů. Jeho prestiž francouzského generála otevírala dveře nejvyšších politických kruhů. Na konci války velel československým ozbrojeným silám čítajícím přes 150 000 mužů na třech kontinentech.

Tragická smrt 4. května 1919 při návratu do vlasti ukončila jeho život ve věku 38 let. Letadlo Caproni, kterým letěl z Itálie, havarovalo při přistání u Ivanky pri Dunaji za nejasných okolností. Oficiální vyšetřování mluvilo o špatném počasí a technické závadě, ale dodnes kolují teorie o atentátu motivovaném jeho politickými postoji nebo osobními konflikty. Jeho pohřeb se stal manifestací slovenského národního vědomí, zúčastnilo se ho přes 100 000 lidí.

Vědecká a politická činnost

Štefánikova vědecká práce zahrnovala průkopnické studie sluneční koróny, spektrální analýzu hvězd a meteorologická pozorování ve vysokých nadmořských výškách. Jeho metoda fotografování slunečních erupcí byla používána observatořemi po celém světě. Publikoval přes 60 vědeckých prací ve francouzštině, které dodnes cituje astronomická literatura. Plánoval založení hvězdárny na Slovensku, která měla být centrem středoevropské astronomie.

Politicky Štefánik reprezentoval slovenský element v československém odboji, prosazoval federativní uspořádání budoucího státu s rovnoprávným postavením Slováků. Jeho koncepce "československého národa" vycházela z pragmatické nutnosti získat mezinárodní podporu, ale vnitřně věřil v postupnou emancipaci Slováků. Konflikt s Benešem o podobu státu a kontrolu nad legiemi předznamenal pozdější česko-slovenské spory.

Jeho odkaz je dodnes předmětem sporů - Slováci v něm vidí největšího národního hrdinu a obhájce slovenských zájmů, Češi spoluzakladatele společného státu. Komunistický režim ho dlouho marginalizoval jako "buržoazního nacionalistu", teprve po roce 1989 byl plně rehabilitován. Jeho jméno nese bratislavské letiště, slovenská nejvyšší státní vyznamenání a tisíce ulic po celém Slovensku.

Zajímavosti

• Štefánik hovořil plynně sedmi jazyky a byl členem pařížské bohémy, přátelil se s malíři, spisovateli a vědci včetně Camille Flammariona a Rolanda Garrosa, slavného letce.
• Jeho sbírka etnografických předmětů z Tahiti a Ekvádoru čítající přes 500 kusů tvoří základ sbírek Slovenského národního muzea, včetně vzácných polynéských masek a zbraní.
• Vlastnil jednu z prvních sbírek československých mincí a medailí - ještě před vznikem státu nechal v Paříži razit pamětní medaile s portréty Masaryka, které rozdával francouzským politikům.