Mnichovská dohoda

Mnichovská dohoda byla mezinárodní smlouva podepsaná 30. září 1938 zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, která rozhodla o odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu. Československo nebylo k jednání přizváno a muselo diktát přijmout pod hrozbou vojenského útoku. Dohoda se stala symbolem zrady spojenců a selhání politiky appeasementu.

Historie

Kořeny mnichovské krize sahaly k vytvoření Československa po první světové válce. Nový stát zahrnoval rozsáhlá pohraniční území osídlená převážně německy mluvícím obyvatelstvem, které se ocitlo v menšinovém postavení. Sudetští Němci, jak se tato menšina nazývala, tvořili přes tři miliony obyvatel a mnozí z nich se s československým státem nikdy nesmířili. Po nástupu nacismu v Německu sílily hlasy požadující připojení k říši.

Sudetoněmecká strana vedená Konradem Henleinem se stala nástrojem nacistické politiky. Na Hitlerův pokyn stupňovala požadavky vůči československé vládě tak, aby byly vždy nesplnitelné a aby konflikt zůstával otevřený. Propaganda obviňovala Československo z utlačování Němců a připravovala půdu pro vojenský zásah. Hitler na tajné poradě v listopadu 1937 oznámil záměr zlikvidovat Československo jako první krok k dobytí životního prostoru na východě.

Jaro a léto 1938 přineslo eskalující krizi. Nacistické Německo mobilizovalo vojska u hranic a Hitler prohlašoval, že nenechá své krajany trpět pod českým jařmem. Československá armáda provedla částečnou mobilizaci a obsadila pohraniční opevnění. Francie byla vázána spojeneckou smlouvou a Sovětský svaz nabízel pomoc podmíněnou francouzským zásahem. Británie, která neměla přímé závazky, se ujala role prostředníka.

Britský ministerský předseda Neville Chamberlain se třikrát osobně sešel s Hitlerem, aby odvrátil válku. Na prvním setkání v Berchtesgadenu 15. září Hitler požadoval právo sebeurčení pro sudetské Němce. Chamberlain přijel do Londýna a přesvědčil francouzskou vládu, aby společně tlačily na Československo k odstoupení území s více než padesátiprocentním německým obyvatelstvem. Československá vláda pod tímto nátlakem ustoupila.

Na druhém setkání v Bad Godesbergu 22. září však Hitler zvýšil požadavky. Žádal okamžité obsazení bez plebiscitu a přidával další územní nároky Polska a Maďarska. Chamberlain byl otřesen, ale nebyl ochoten akceptovat válku. Napětí rostlo, Británie i Francie mobilizovaly, Československo vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Zdálo se, že válka je nevyhnutelná.

V poslední chvíli přišel návrh na konferenci čtyř mocností. Benito Mussolini vystoupil jako prostředník, ve skutečnosti však předložil plán připravený německým ministerstvem zahraničí. Dne 29. září 1938 se v Mnichově sešli Hitler, Mussolini, Chamberlain a francouzský premiér Édouard Daladier. Československo zastoupeno nebylo, jeho delegáti čekali v předpokoji na výsledek jednání o osudu jejich země.

Dohoda podepsaná v časných ranních hodinách 30. září stanovila odstoupení Sudet Německu v několika etapách mezi 1. a 10. říjnem. Mezinárodní komise měla určit přesnou hranici a rozhodnout o plebiscitech ve sporných oblastech. Československo ztratilo nejen území s německým obyvatelstvem, ale také pohraniční opevnění, důležitý průmysl a strategickou hloubku. Stát se stal bezbranným trupem vydaným na milost sousedům.

Prezident Edvard Beneš dohodu přijal, neboť alternativou byla válka bez spojenců proti přesile. Abdikoval a odešel do exilu. Mnichovská dohoda platila pouze půl roku. V březnu 1939 Hitler obsadil zbytek Československa a vytvořil Protektorát Čechy a Morava. Slovensko se stalo loutkovou republikou. Mnichovská dohoda byla tímto krokem fakticky roztrhána a Británie s Francií konečně pochopily, že další ústupky jsou zbytečné.

Důsledky a hodnocení

Pro Československo znamenala mnichovská dohoda národní katastrofu. Ztráta pohraničí připravila stát o třetinu území, čtvrtinu obyvatelstva a většinu průmyslové kapacity. Opevnění budovaná za obrovských nákladů připadla bez boje nepříteli. Morální dopad byl zdrcující. Vědomí, že spojenci obětovali malý národ za iluzorní mír, zanechalo trvalé stopy v české národní paměti.

Chamberlain se vrátil do Londýna s prohlášením o míru pro naši dobu a byl přivítán jako zachránce. Euforie však netrvala dlouho. Okupace zbytku Československa v březnu 1939 odhalila pravou povahu nacistických záměrů. Británie poskytla záruky Polsku a připravovala se na válku. Chamberlain zůstal v úřadu až do vojenských neúspěchů na jaře 1940, kdy jej nahradil Winston Churchill.

Historici vedou debaty o tom, zda mělo Československo bojovat i bez spojenců. Obhájci kapitulace poukazují na vojenskou převahu Německa a nedokončenou mobilizaci. Kritici namítají, že český odpor mohl změnit strategickou situaci a že pohraniční opevnění byla silnější, než se obecně soudí. Otázka zůstává spekulativní, neboť válka nebyla vyzkoušena.

Mnichovská dohoda se stala odstrašujícím příkladem zrady spojenců a selhání mezinárodního práva. Výraz další Mnichov nebo mnichovská zrada vstoupily do politického slovníku jako varování před ústupky agresorům. Tato lekce ovlivňovala západní politiku během studené války i později, někdy přiléhavě, jindy jako zneužitá analogie ospravedlňující pochybné intervence.

Zajímavosti

• Originál mnichovské dohody se ztratil během války a dodnes nebyl nalezen, dochovala se pouze kopie.
• Chamberlainův deštník, s nímž vystupoval z letadla po návratu z Mnichova, se stal symbolem appeasementu.
• Sovětský svaz nebyl k jednání přizván, ačkoli měl s Československem spojeneckou smlouvu, což prohloubilo Stalinovu nedůvěru k Západu.
• Polsko využilo mnichovské krize k obsazení Těšínska, které si nárokovalo od roku 1918.