Premiér
Premiér neboli předseda vlády je vrcholný představitel výkonné moci v parlamentních a poloprezidentských systémech, který řídí činnost kabinetu a nese hlavní politickou odpovědnost za vládní program. V Česku ho jmenuje prezident republiky a vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně.
| Úřední název v Česku | předseda vlády |
|---|---|
| Jiná označení | ministerský předseda, první ministr; v Německu a Rakousku kancléř |
| Jmenování v Česku | prezident republiky, čl. 68 odst. 2 Ústavy |
| Odpovědnost v Česku | vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, čl. 68 odst. 1 Ústavy |
| První britský premiér | Robert Walpole, 1721–1742; titul tehdy nebyl úřední |
| První předseda vlády Československa | Karel Kramář, 14. listopadu 1918 – 8. července 1919 |
Historie
Funkce premiéra vznikala postupně s proměnou monarchií a raně novověkých států v moderní ústavní režimy. V absolutistických státech sice existovali mocní první ministři a rádci panovníků, jejich role však nebyla odvozena od parlamentní odpovědnosti, ale od panovníkovy vůle. Moderní podoba úřadu se vyvinula ve Velké Británii, kde se postupně ustálila praxe, že kabinet řídí „první mezi rovnými“ a že vláda musí mít oporu v parlamentní většině. Za prvního britského premiéra se považuje Robert Walpole, který vládu vedl v letech 1721–1742; označení „prime minister“ tehdy nebylo úřední titul, ale posměšná přezdívka, kterou Walpole sám odmítal.
V 18. a 19. století, s rozšiřováním volebního práva a růstem politických stran, se role premiéra změnila z dvorského koordinátora na politického lídra. Vláda se opírala o stranickou disciplínu a o program, který mohla prosazovat jen tehdy, když premiér udržel podporu poslanců. To posílilo postavení premiéra vůči jednotlivým ministrům i vůči hlavě státu. Zároveň se vyhranila odpovědnost vlády jako celku: kabinet se stal kolektivním orgánem, který nese politické důsledky svých rozhodnutí, a premiér jeho jednotu reprezentuje navenek i dovnitř státní správy.
Ve 20. století se premiérská funkce dále profesionalizovala. Růst státu, vznik sociálních politik, hospodářské krize a válečné konflikty vedly k tomu, že předseda vlády koordinoval nejen politická rozhodnutí, ale i rozsáhlý aparát úřadů a poradců. V parlamentních demokraciích určuje tempo vládní práce, vyjednává koalice a odpovídá za komunikaci s veřejností. Zůstává ale vázán odpovědností parlamentu: když ztratí důvěru většiny, vláda končí nebo musí být přestavěna. V čele první vlády Československé republiky stál od 14. listopadu 1918 Karel Kramář.
V poloprezidentských systémech, kde vedle vlády stojí silný prezident, sdílí premiér výkonnou moc s hlavou státu a jeho váha závisí na tom, kdo má politickou převahu. V autoritářských režimech může titul premiéra existovat formálně, aniž by znamenal skutečné centrum moci. Postavení premiéra proto vždy určuje konkrétní ústava, vztah k parlamentu a politická praxe.
Pravomoci, odpovědnost a každodenní fungování
Premiér navrhuje složení vlády a rozdělení resortů a koordinuje hlavní směry politiky. Svolává a řídí jednání kabinetu, nastavuje priority legislativy a dohlíží na to, aby jednotlivá ministerstva postupovala v souladu s programem vlády. Je hlavním vyjednavačem při tvorbě koalic a reprezentuje stát na mezinárodních jednáních, zejména v hospodářské a bezpečnostní politice. Zásadní je jeho role při sjednocování vlády: vnitřní spory mezi ministry řeší kompromisem, personálními změnami nebo prosazením jednotné linie.
Odpovědnost premiéra je především politická. V parlamentních systémech může být vláda odvolána vyslovením nedůvěry, případně premiér podává demisi, když ztratí podporu většiny. Vedle toho existují i právní hranice: premiér musí jednat v rámci ústavy a zákonů a jeho rozhodování podléhá kontrole institucí, jako jsou soudy, kontrolní úřady nebo parlamentní výbory. V demokratických státech patří k jeho roli také veřejná komunikace – vysvětlování kroků vlády, obhajoba rozpočtu a schopnost reagovat na krize.
