Muldenhütten

Muldenhütten je historická hornická osada v Sasku, která byla ve středověku a novověku významným centrem těžby a zpracování stříbra pro saskou mincovnu. Místní hutě dodávaly vysoce kvalitní stříbro pro ražbu saských tolarů, grošů a dukátů, čímž se Muldenhütten stal nepostradatelnou součástí saského mincovního systému.

Historie

Počátky Muldenhüttenu sahají do 12. století, kdy byly v údolí řeky Freiberger Mulde objeveny bohaté žíly stříbrné rudy. První písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy markrabě Friedrich der Freidige udělil osadě právo provozovat hutě na zpracování stříbra. Název Muldenhütten (Hutě na Muldě) odkazuje na tavicí pece postavené podél řeky, která poskytovala vodní sílu pro měchy a hamry.

Ve 14. století se Muldenhütten stal klíčovým dodavatelem stříbra pro freiberskou mincovnu. Místní hutníci vyvinuli pokrokovou technologii saigerprocess – metodu oddělování stříbra od mědi pomocí olova, která výrazně zvýšila výtěžnost. V roce 1385 získala osada od saských vévodů privilegium výhradního zpracování stříbrných rud z okolních dolů. Roční produkce dosahovala až 10 000 hřiven čistého stříbra.

Zlatý věk nastal v 16. století za vlády saského kurfiřta Augusta (1553-1586). Muldenhütten byl rozšířen na 40 hutí a stal se největším metalurgickým komplexem střední Evropy. V roce 1556 zde Georgius Agricola prováděl výzkumy pro svou slavnou knihu „De Re Metallica". Místní hutě dodávaly stříbro nejen pro saské mincovny, ale i pro augsburské a norimberské zlatníky. Kvalita muldenhüttenského stříbra byla tak vysoká, že získalo zvláštní označení „Mulden-Feinsilber".

Během třicetileté války (1618-1648) byly hutě několikrát vypáleny švédskými vojsky, ale rychle obnoveny. V roce 1629 zavedl kurfiřt Johann Georg I. státní monopol na zpracování stříbra v Muldenhüttenu. Všechno saské stříbro muselo projít místními hutěmi pro kontrolu kvality a zdanění. Vznikl systém probiřských značek, které garantovaly ryzost kovu pro mincovní účely. Hutě produkovaly standardizované stříbrné ingoty označené saským erbem.

V 18. století prošel Muldenhütten modernizací. V roce 1726 byly zavedeny reverberační pece umožňující efektivnější tavení. Místní hutník Christoph Andreas Schlüter vynalezl metodu amalgamace pro získávání stříbra z chudších rud. V roce 1765 byla v Muldenhüttenu založena Báňská akademie – první vysoká škola zaměřená na hutnictví v Německu. Studovali zde budoucí báňští inženýři z celé Evropy včetně Alexandra von Humboldta.

Napoleonské války a vyčerpání hlavních ložisek znamenaly postupný úpadek. V roce 1849 byla většina hutí uzavřena a Muldenhütten se transformoval na průmyslové město. Poslední huť zpracovávající stříbro pro mincovní účely ukončila provoz v roce 1889. V roce 1913 byly historické hutní budovy přeměněny na technické muzeum, které dokumentuje tisíciletou tradici zpracování drahých kovů.

Technologie a význam pro mincovnictví

Muldenhütten byl průkopníkem mnoha metalurgických inovací. Místní saigerprocess umožňoval získat stříbro o ryzosti až 999/1000, ideální pro mincovní účely. Technika kupelace oddělovala stříbro od olova pomocí kostního popela. Treibherd – speciální kupelační pec vyvinutá v Muldenhüttenu – se rozšířila po celé Evropě. Hutě používaly vodní kola o průměru až 10 metrů pro pohon měchů a bucharů.

Pro saské mincovnictví měl Muldenhütten zásadní význam. Hutě dodávaly standardizované stříbrné pruty o přesně definované váze a ryzosti přímo do mincoven ve Freibergu, Drážďanech a Lipsku. Kvalita kovu byla kontrolována saským probířem a označována puncem s muldenhüttenským znakem – zkříženými hornickými kladivy. Díky spolehlivým dodávkám mohlo Sasko razit kvalitní tolary, které se staly vzorem pro ostatní německé státy.

Mezi nejvýznamnější produkty patřily stříbrné slitky pro ražbu saských klappmützentaler, speciální vysokoryzostní stříbro pro augustusdukáty a technické stříbro pro výrobu mincovních razidel. Muldenhütten také zpracovával zlato z Krušných hor pro ražbu saských dukátů. Místní hutě vyráběly i mincovní slitiny – přesné směsi stříbra s mědí pro různé nominály.

Zajímavosti

• V Muldenhüttenu byl v roce 1556 proveden první chemický rozbor mincovního kovu pomocí mokré cesty – metoda používaná dodnes
• Místní hutník Lazarus Ercker napsal v roce 1574 první učebnici probiřství, která se stala základem moderní metalurgie
• V roce 1694 explodovala huť s 30 tunami stříbra – roztavený kov vytekl do řeky a obyvatelé ho sbírali ještě po desetiletích
• Napoleon Bonaparte osobně navštívil Muldenhütten v roce 1812 a nechal si vysvětlit technologii zpracování stříbra
• Poslední ingot z Muldenhüttenu z roku 1889 je uložen v Saském státním pokladu jako symbol hornické tradice