Oslo

Oslo je hlavní město Norska a historické sídlo norské královské mincovny. Od středověku zde fungovala mincovna razící norské marky, speciedalery a koruny, která však většinu historie hrála vedlejší roli vůči mincovnám v Kongsbergu a Trondheimu. Dnes v Oslu sídlí Norská centrální banka kontrolující národní mincovnictví.

Historie

První mincovna v Oslu (tehdy Christiania) byla založena králem Håkonem V. Magnussonem kolem roku 1295. Razily se zde stříbrné penningy s královskou korunou a lvem svatého Olafa. Mincovna fungovala přerušovaně podle dostupnosti stříbra. Ve 14. století, během personální unie s Dánskem a Švédskem, ztratilo Oslo mincovní samostatnost a používaly se převážně dánské mince.

Po rozpadu Kalmarské unie (1523) zůstalo Norsko v unii s Dánskem. Mincovnictví bylo centralizováno v Kodani a Oslo ztratilo mincovní práva. Situace se změnila až objevením stříbrných dolů v Kongsbergu v roce 1623. Král Kristián IV. založil v Kongsbergu hlavní norskou mincovnu, ale v Oslu zřídil pomocnou mincovnu pro zpracování části stříbra.

V 17.-18. století fungovala oslská mincovna sporadicky. Frederik III. (1648-1670) zde nechal razit speciedalery s norským lvem a dánsko-norským erbem. Za Kristiána V. (1670-1699) vznikaly v Oslu drobné mince – skilling a marky pro lokální oběh. Hlavní produkce však zůstávala v Kongsbergu, který měl přímý přístup ke stříbru.

Významná změna nastala v roce 1814, když se Norsko po napoleonských válkách oddělilo od Dánska. Krátké období nezávislosti vedlo k založení Norské banky v Oslu a plánu na národní mincovnu. Po vzniku personální unie se Švédskem však zůstala hlavní mincovna v Kongsbergu. Oslo se stalo administrativním centrem, ale ne místem ražby.

V roce 1875 vstoupilo Norsko do Skandinávské měnové unie a zavedlo norskou korunu (krone). Přestože mince razil Kongsberg, design a kontrola probíhaly v Oslu. Po získání plné nezávislosti v 1905 uvažovalo Norsko o přenesení mincovny do hlavního města, ale tradice a zkušenosti Kongsbergu rozhodly o jeho zachování.

Ve 20. století fungovalo Oslo jako administrativní centrum norského mincovnictví. Norská banka (Norges Bank) se sídlem v Oslu kontrolovala ražbu v Kongsbergu. Během německé okupace (1940-1945) byly v Oslu připravovány nouzové emise – zinkové mince s minimální hodnotou. Po válce pokračovala centralizace správy v hlavním městě.

Když byla mincovna v Kongsbergu v roce 1987 uzavřena, výroba norských mincí se přesunula do zahraničí (Finsko, Německo), ale design a kontrola zůstaly v Oslu. Norges Bank koordinuje výrobu, distribuci a numismatický program. V roce 2000 bylo v Oslu otevřeno Muzeum Norské banky s rozsáhlou sbírkou norských mincí dokumentující tisíciletou historii.

Charakteristické prvky a moderní role

Norské mince historicky nesly národní symboly – norského lva se sekerou svatého Olafa, královskou korunu, později monogram panovníka. Za unie s Dánskem převládaly dánské motivy. Od roku 1905 dominuje král Olav V. a Harald V., národní znak se lvem. Moderní mince zobrazují norskou přírodu, vikingské lodě, tradiční ornamenty.

Oslská mincovna používala jednoduché technologie – kladivovou ražbu ve středověku, později vřetenové lisy. Moderní Oslo není místem fyzické výroby, ale centrem numismatického designu. Norges Bank spolupracuje s předními výtvarníky na návrzích mincí. Využívá počítačové modelování a 3D prototypy.

Mezi nejvzácnější oslské/norské ražby patří středověké penningy Håkona V., speciedalery z 17. století, první norské speciedalery 1814, unijní 20 korun zlato 1875, jubilejní 50 korun 1906 k nezávislosti a moderní pamětní mince. Unikátní jsou válečné nouzové emise a zkušební ražby.

Zajímovosti

• Oslo razilo v roce 1704 „polární tolary" – speciální mince pro obchod v Arktidě s motivem ledního medvěda
• V roce 1814 vyrazilo Oslo během 5 měsíců nezávislosti vlastní národní mince – vzácné „eidsvollské speciedalery"
• Norská banka v Oslu uchovává největší zlatou minci Skandinávie – 1 kg zlaté k miléniu Norska 2000
• Během okupace 1942 připravovali v Oslu odbojáři falešné mince s portrétem krále Håkona VII. v exilu
• Oslo je jediné hlavní město v Evropě, které nikdy nemělo trvalou mincovnu déle než 100 let v kuse