Parlamentarismus

Parlamentarismus je demokratický systém vlády, v němž výkonná moc vychází z parlamentu a je mu odpovědná, přičemž vláda musí mít důvěru většiny poslanců a může být parlamentem odvolána. V českých zemích fungoval parlamentní systém s přestávkami od roku 1861, plně se rozvinul v první Československé republice a byl obnoven po roce 1989. Parlamentní kontrola státních financí, schvalování rozpočtu a dozor nad emisní politikou centrální banky představují klíčové nástroje demokratické kontroly ekonomiky.

Historie

Parlamentarismus se vyvinul v Anglii během 17. a 18. století z konfliktu mezi králem a parlamentem o kontrolu daní a státních výdajů. Slavná revoluce roku 1688 ustanovila supremaci parlamentu nad panovníkem. Westminster se stal vzorem pro parlamentní systémy po celém světě. Princip odpovědnosti vlády parlamentu a možnost vyslovení nedůvěry představovaly revoluční koncept omezení výkonné moci.

V habsburské monarchii vznikly první parlamentní instituce po revoluci 1848. Ústavodárný říšský sněm ve Vídni a Kroměříži zahrnoval poslance z českých zemí volené nepřímo. Český zemský sněm obnovený roku 1861 měl omezené pravomoci, ale představoval školou parlamentarismu. Kuriový volební systém zajišťoval nadreprezentaci šlechty a Němců. Čeští poslanci používali obstrukce a bojkot jako nástroje politického boje.

Říšská rada ve Vídni fungovala od roku 1861 jako dvoukomorový parlament Předlitavska. Poslanecká sněmovna volená zpočátku zemskými sněmy, od roku 1873 přímo, měla 516 členů včetně 130 z českých zemí. Panská sněmovna sestávala z dědičných a jmenovaných členů. Vláda formálně nepotřebovala důvěru parlamentu, ale bez jeho podpory nemohla prosadit rozpočet a zákony. Národnostní spory paralyzovaly parlament.

Badeniho volební reforma roku 1896 zavedla všeobecné volební právo pro muže, což demokratizovalo parlament. Pátá kurie umožnila zastoupení dělnických stran. České strany získaly odpovídající reprezentaci. Mladočeši, agrárníci a sociální demokraté vytvořili moderní masové strany s parlamentními kluby. Obstrukce dosáhly vrcholu, když čeští poslanci zablokovali parlament na protest proti jazykovým nařízením.

První republika představovala zlatý věk československého parlamentarismu. Dvoukomorové Národní shromáždění sestávalo z poslanecké sněmovny s 300 členy a senátu se 150 senátory volenými proporčním systémem. Vláda potřebovala důvěru sněmovny a mohla být odvolána. Pětka – neformální grémium předsedů vládních stran – koordinovala parlamentní většinu. Parlament schvaloval zákony, rozpočet a kontroloval vládu interpelacemi.

Parlamentní systém první republiky zajistil stabilitu navzdory fragmentaci. Existovalo přes 20 politických stran, žádná neměla většinu. Koalice agrárníků, sociálních demokratů, národních socialistů, lidovců a národních demokratů vytvořily vládní většinu. Opozice komunistů, německých stran a slovenských autonomistů používala parlament jako tribunu. Zákon na ochranu republiky omezil protiústavní aktivity.

Mnichovská krize paralyzovala parlament. Zmocňovací zákon dal vládě právo vydávat dekrety. Parlament druhé republiky fungoval v omezeném složení po vyloučení komunistů a rozpuštění německých stran. Státní soud pro zradu měl soudit viníky národní katastrofy. Protektorátní éra znamenala konec parlamentarismu, loutkový výbor České národní rady neměl reálnou moc.

Prozatímní Národní shromáždění 1945-1946 sestávalo z delegátů politických stran Národní fronty. Ústavodárné Národní shromáždění zvolené roku 1946 vypracovalo ústavu a běžné zákony. Únorový převrat 1948 zlikvidoval parlamentní demokracii. Národní shromáždění se stalo fasádou komunistické diktatury. Jednotná kandidátka Národní fronty získávala 99 procent hlasů. Poslanci pouze jednomyslně schvalovali vládní návrhy.

Federální shromáždění vytvořené roku 1969 mělo dvě komory – Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů. Formálně nejvyšší orgán státní moci fakticky pouze potvrzoval rozhodnutí komunistické strany. Během normalizace zasedalo pouze několik dní ročně. Sametová revoluce využila Federální shromáždění k legální změně systému. Rekonstruovaný parlament zrušil vedoucí úlohu strany a zvolil Václava Havla prezidentem.

Parlament České republiky od roku 1993 tvoří dvoukomorový systém. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců volených proporčním systémem. Senát se 81 senátory volenými většinově byl ustaven až roku 1996. Vláda je odpovědná sněmovně, která ji může vyslovit nedůvěru. Konstruktivní nedůvěra po německém vzoru nebyla zavedena. Prezident jmenuje vládu, ale potřebuje důvěru sněmovny.

Parlamentní kontrola ekonomiky

Parlamentní schvalování státního rozpočtu představuje základní nástroj demokratické kontroly veřejných financí. Rozpočtový výbor detailně analyzuje vládní návrh, poslanci předkládají pozměňovací návrhy. Rozpočtové provizorium nastává, když parlament neschválí rozpočet včas. Státní závěrečný účet hodnotí plnění rozpočtu. Nejvyšší kontrolní úřad odpovědný parlamentu audituje hospodaření státu.

Daňové zákony může podle ústavy iniciovat pouze vláda, ale parlament je schvaluje a může měnit. Každá změna DPH, daně z příjmu nebo spotřebních daní prochází standardním legislativním procesem. Parlamentní debaty o daních patří k nejsledovanějším. Opozice využívá daňové návrhy k obstrukcím. Ústavní požadavek souhlasu senátu s daňovými zákony posiluje kontrolu.

Měnová politika centrální banky podléhá parlamentnímu dozoru. Guvernéra a členy bankovní rady jmenuje prezident, ale kandidáty navrhuje vláda a schvaluje parlament. ČNB předkládá parlamentu zprávy o měnovém vývoji a inflaci. Poslanci interpelují guvernéra o kurzových intervencích nebo úrokových sazbách. Změna statutu ČNB vyžaduje ústavní většinu.

Parlamentní vyšetřovací komise kontrolují hospodářské skandály. Komise pro Opencard, ČEZ nebo OKD odhalily korupci a nehospodárnost. Svědci musí vypovídat pod přísahou. Závěry komisí vedou k trestním oznámením nebo legislativním změnám. Parlamentní kontrola privatizace, veřejných zakázek a státních podniků omezuje korupci.

Zajímavosti

• Maratonská řeč – Poslanec Buříval mluvil 9 hodin v kuse při obstrukci rozpočtu roku 1929
• Létající inkoustníky – V rakouském parlamentu roku 1897 čeští a němečtí poslanci házeli po sobě inkoustníky
• Prázdný parlament – Během srpnové invaze 1968 zasedalo pouze 30 poslanců, kteří odsoudili okupaci
• Revoluční hlasování – Zrušení vedoucí úlohy KSČ schválilo Federální shromáždění 29. listopadu 1989 jednomyslně včetně komunistů
• Senátní unikát – Senátor Kubera byl 17 let předsedou horní komory, nejdéle v evropských dějinách
• Rozpočtové provizorium – Česko fungovalo bez schváleného rozpočtu pouze jednou, v lednu 1993