Platební karta

Platební karty jsou plastikové nebo kovové karty umožňující bezhotovostní platby a výběry hotovosti z účtů držitelů, které od poloviny 20. století revolucionalizovaly způsob placení a nakládání s penězi po celém světě. Tyto moderní platební instrumenty, vybavené magnetickým proužkem, čipem nebo bezkontaktní technologií, nahradily nutnost nosit fyzickou hotovost a umožnily okamžité transakce kdekoliv na planetě. V České republice používá platební karty přes 90% dospělé populace, přičemž počet karetních transakcí každoročně roste o desítky procent.

Historie

Koncept platebních karet vznikl na počátku 20. století v USA jako odpověď na rostoucí komplexitu obchodních transakcí. První úvěrové karty vydávaly jednotlivé obchodní domy a ropné společnosti už ve 20. letech - Western Union představila svou kovovou úvěrovou desku v roce 1914, následována ropnými giganty Shell a Texaco. Tyto proprietární karty fungovaly pouze v rámci jedné společnosti a sloužily především k budování zákaznické loajality.

Průlom znamenal rok 1950, kdy Diners Club vydal první univerzální platební kartu akceptovanou ve více podnicích. Legenda praví, že Frank McNamara dostal nápad poté, co zapomněl peněženku v restauraci. První karty byly papírové s vytištěným jménem držitele a seznamem participujících restaurací. Do roka měl Diners Club 20 000 držitelů karet a smlouvy s tisícovkou podniků.

V roce 1958 vstoupily na trh dva budoucí giganti - American Express a Bank of America. AmEx využil svou síť z cestovních šeků k rychlé expanzi, zatímco Bank of America vytvořila BankAmericard (pozdější Visa) jako první skutečnou kreditní kartu s revolvingovým úvěrem. Tyto karty byly stále papírové nebo z tvrzeného kartonu.

Éra plastových karet začala v roce 1959, kdy American Express vydal první plastikovou kartu z PVC. Plastik umožnil ražbu reliéfních čísel, které se daly otisknout pomocí mechanického imprinteru - charakteristického "žehličky" používaného až do 90. let. IBM přidala v roce 1960 magnetický proužek, který revolucionalizoval zpracování transakcí.

Evropa vstoupila do karetního byznysu v 60. letech. Eurocard vznikla v roce 1964 jako evropská odpověď na americkou dominanci. Ve Velké Británii Barclays uvedl Barclaycard (1966), první kartu mimo USA používající systém BankAmericard. Tyto karty umožnily mezinárodní platby a položily základy globálního platebního systému.

Sedmdesátá léta přinesla konsolidaci a standardizaci. V roce 1976 se BankAmericard přejmenoval na Visa, Interbank Card Association vytvořila brand Mastercard. Vznikl standard ISO 7810 definující rozměry karty (85,60 × 53,98 mm) a pozici magnetického proužku. Zavedení elektronické autorizace v reálném čase zkrátilo transakce ze dnů na sekundy.

Revolučním momentem bylo zavedení čipových karet EMV (Europay, Mastercard, Visa) v roce 1994 ve Francii. Čip obsahoval mikroprocesor schopný kryptografických operací, což dramaticky zvýšilo bezpečnost. Evropa přešla na EMV do roku 2005, USA až po roce 2015 kvůli obrovským nákladům na výměnu infrastruktury.

V Československu začala éra platebních karet v roce 1968, kdy Živnostenská banka vydala první karty pro cestování do zahraničí. Masové rozšíření nastalo až po roce 1989 - Česká spořitelna uvedla první karty Mastercard (1991), Komerční banka Visa karty (1992). Do roku 2000 mělo kartu pouze 30% Čechů, dnes přes 12 milionů karet v oběhu.

Nové milénium přineslo bezkontaktní technologii. První PayPass karty Mastercard (2003) a payWave od Visa (2007) umožnily platby pouhým přiložením. Česká republika se stala světovým lídrem - v roce 2019 bylo 95% všech karet bezkontaktních, nejvíce na světě. Pandemie COVID-19 urychlila adopci, limit pro PIN se zvýšil na 500 Kč.

Současnost patří digitálním kartám a mobilním platbám. Apple Pay (2014), Google Pay (2015) a Samsung Pay (2015) umožnily platby mobilem nebo hodinkami. Virtuální karty existují pouze v digitální formě pro online nákupy. Kryptoměnové karty propojují tradiční platební systémy s blockchainem.