Pluto

Pluto byl římský bůh podsvětí a bohatství ukrytého v zemi, jehož zobrazení na antických mincích symbolizovalo nerostné bohatství a posmrtný život. Jako vládce říše mrtvých a strážce podzemních pokladů představoval dvojí aspekt smrti a prosperity, což se projevovalo v mincovní ikonografii především v obdobích ekonomických reforem a náboženských proměn.

Historie

Pluto vstoupil do římského pantheonu relativně pozdě, ve 3. století před naším letopočtem, kdy byl ztotožněn s řeckým Hádem. Jeho jméno pochází z řeckého Plútos (bohatý), což zdůrazňovalo jeho roli dárce nerostného bohatství. Na rozdíl od řeckého Háda, který byl především vládcem mrtvých, římský Pluto více akcentoval aspekt podzemního bohatství, zejména drahých kovů používaných na ražbu mincí.

První zobrazení Pluta na římských mincích se objevilo až v období pozdní republiky. Na denárech z 1. století před naším letopočtem nacházíme Pluta především v mytologických scénách, zejména únosu Proserpiny. Rod Sabinů razil denáry s hlavou Pluta v závoji, symbolizujícím neviditelnost. Tyto rané ražby byly vzácné, protože Římané se obávali zobrazovat božstva podsvětí.

Za raného císařství se Pluto objevoval především na provinčních ražbách z oblastí s důlní činností. Města v Hispánii, Dácii a Malé Asii, bohatá na stříbrné a zlaté doly, razila bronzové mince s Plutem jako patronem hornictví. Traianus po dobytí Dácie s jejími zlatými doly razil medailony s Plutem předávajícím rohy hojnosti plné mincí, symbolizující nové zdroje pro římskou ekonomiku.

V období Antonínů získal Pluto větší význam v souvislosti s rozvojem mystérií slibujících spasení. Hadrianus, zasvěcený do eleusínských mystérií, razil mince s Plutem a Proserpinou jako symboly smrti a znovuzrození. Marcus Aurelius, ovlivněný stoickou filozofií, používal Pluta jako připomínku pomíjivosti života. Commodus razil sestercie s Plutem na trůnu, připomínající svou moc nad životem a smrtí.

Během krize 3. století se Pluto objevoval na antoniniánech v souvislosti s monetární inflací a znehodnocením mince. Gallienus razil mince s Plutem držícím klíče od podsvětí a měšec, ironický komentář k ekonomické situaci. Aurelianus při své monetární reformě použil Pluta jako symbol obnovení hodnoty mince díky novým zdrojům stříbra. Diocletianus zobrazoval Pluta s Cerberem jako strážce státního pokladu.

Poslední významné ražby s Plutem pocházejí z období tetrarchie a rané vlády Constantina. S nástupem křesťanství Pluto rychle mizel z oficiální ikonografie, i když jeho symbolika částečně přešla na zobrazení svatého Petra držícího klíče od nebeské brány. Julianus Apostata se krátce pokusil obnovit jeho kult, ale bez trvalého úspěchu.

Podsvětní symbolika a atributy

Pluto je na mincích zobrazován jako vousatý muž středního věku s vážným až chmurným výrazem. Jeho hlava bývá často zahalena závojem nebo kapucí, symbolizující neviditelnost a tajemství smrti. Vlasy a vousy má upravené v přísném stylu, což zdůrazňuje jeho neúprosnou vládu. Na některých portrétech má modius (obilnou míru) na hlavě, připomínající jeho roli dárce úrody ze země.

Hlavním atributem Pluta je dvojzubé kopí nebo žezlo, symbol jeho vlády nad podsvětím. Často drží klíče, které uzamykají brány podsvětí, aby duše nemohly uniknout. Roh hojnosti v jeho ruce naplněný mincemi nebo drahokamy symbolizuje podzemní bohatství. Někdy drží nádobu s mákem, rostlinou spojenou se spánkem a smrtí.

Cerberus, trojhlavý pes střežící vchod do podsvětí, je neodmyslitelným průvodcem Pluta. Na mincích sedí u jeho nohou nebo je veden na řetězu. Pluto často sedí na ebenové trůnu, někdy ve voze taženém černými koňmi. Některé ražby zobrazují scénu únosu Proserpiny, kde Pluto unáší bohyni na voze do podsvětí, což symbolizuje koloběh ročních období.

Na provinčních mincích splývá Pluto s místními božstvy podsvětí. V Egyptě je ztotožňován se Sarapisem, v Sýrii s podsvětními aspekty Baala. V Thrákii a Moesii se objevuje jako jezdec, což odráží místní chthonické kulty. Některé ražby zobrazují Pluta s Fortunou nebo Abundantií, zdůrazňující paradox bohatství pocházejícího ze země mrtvých.

Zajímavosti

• Římané věřili, že vyslovení jména Pluto přináší smůlu, proto používali eufemismy jako Dis Pater (Bohatý otec)
• Jediný významný chrám Pluta v Římě stál na Martově poli a byl otevřen pouze třikrát ročně při zvláštních obřadech
• Horníci v dolech nosili amulety s obrazem Pluta pro ochranu a pro štěstí při hledání rud
• Černé mince, záměrně potažené sazemi, se obětovaly Plutovi při pohřebních obřadech
• V gladiátorských hrách bojovník představující Pluta s maskou a kladivem odnášel mrtvé z arény
• Nápis "Pluto dat divitias" (Pluto dává bohatství) byl běžný na vstupech do dolů a na hornických lampách