Pobaltí

Pobaltí je historický region na východním pobřeží Baltského moře zahrnující území dnešního Estonska, Lotyšska a Litvy, který byl po staletí křižovatkou různých měnových systémů. Oblast prošla složitým vývojem od středověkých livonských mincí přes švédské, polské a ruské ražby až po moderní národní měny baltských států.

Historie

Pobaltí vstoupilo do evropského měnového systému ve 13. století s příchodem německých křižáků a kupců. Řád mečových rytířů, později sloučený s řádem německých rytířů, začal razit první mince v Rize kolem roku 1211. Tyto rané ražby, zvané livonské feniky, napodobovaly vestfálské vzory a nesly obraz kříže nebo biskupské berly. Arcibiskup rižský Albert von Buxthoeven založil v roce 1201 město Riga, které se stalo centrem hansovního obchodu a mincovnictví v celém východním Pobaltí. Rižská mincovna razila stříbrné groše, šilinky a později také zlaté dukáty podle lübeckého vzoru. Paralelně s řádovými mincemi razila vlastní ražby biskupství v Tartu, Ösel-Wiek a Kurlandsku.

Litva, největší evropský stát 14. století za vlády Gediminase a Vytautase Velikého, dlouho neměla vlastní mincovní systém a používala cizí ražby. Teprve velkokníže Jogaila, pozdější polský král Vladislav II. Jagello, začal kolem roku 1387 razit první litevské denáry v Vilniusu. Po polsko-litevské unii v Křevě začalo postupné sbližování litevského a polského měnového systému. Litevské groše s jezdcem Pogonií se staly symbolem litevské samostatnosti v rámci polsko-litevského státu. Za vlády Alexandra Jagellonského na přelomu 15. a 16. století dosáhla vilniuská mincovna vrcholu produkce, když razila půlgroše a groše pro celé východní území Rzeczpospolité.

Livonská válka v letech 1558 až 1583 znamenala konec středověkého uspořádání Pobaltí. Území si rozdělily velmoci - Švédsko získalo Estonsko a severní Lotyšsko, Polsko-Litva ovládla Livonsko a Kurlandsko se stalo autonomním vévodstvím pod polskou svrchovaností. Švédská vláda zavedla v Estonsku a Livonsku skandinávský měnový systém založený na říšském tolaru. Gustav II. Adolf založil mincovny v Tallinu a Rize, které razily švédské öre, marky a tolary s královským monogramem. Kvalita švédských ražeb byla vysoká a tyto mince se staly oblíbeným platidlem v celém baltském obchodě. Kurlandské vévodství razilo vlastní mince - vévodové z rodu Kettlerů a později Bironů vydávali tolary a dukáty s vévodským erbem.

Severní válka a mor v letech 1700 až 1721 přinesly katastrofu pro pobaltské měnové systémy. Petr I. Veliký dobyl švédské državy a připojil je k Rusku. Ruská vláda postupně rušila místní mincovny a zaváděla ruský měnový systém založený na stříbrném rublu a měděné kopějce. V roce 1724 byla uzavřena tallinská mincovna, rižská vydržela do roku 1794. Kurlandsko si udrželo nominální samostatnost do roku 1795, kdy bylo při třetím dělení Polska anektováno Ruskem. Litva byla včleněna do Ruského impéria již při prvním dělení Polska v roce 1772. Ruská vláda systematicky potlačovala místní tradice včetně měnové samostatnosti. V Pobaltí obíhaly ruské imperiály, rubly a assignáty, pouze Riga si udržela právo razit městské mince pro lokální potřeby.

První světová válka a rozpad carského Ruska umožnily pobaltským národům vyhlásit nezávislost. Estonsko, Lotyšsko a Litva vyhlásily samostatnost v letech 1918 až 1920 a okamžitě začaly budovat vlastní měnové systémy. Estonsko zavedlo v roce 1919 estonskou marku, později v roce 1928 nahrazenou kronem navázaným na zlatý standard. Lotyšsko vytvořilo lotyšský rubl a v roce 1922 zavedlo lat jako stabilní měnu krytou zlatem. Litva po krátkém období německých okupačních marek zavedla v roce 1922 litas. Všechny tři baltské měny byly moderní, stabilní a kryté zlatými rezervami. Centrální banky v Tallinu, Rize a Kaunasu (později Vilniusu) razily kvalitní mince a tiskly bankovky, které konkurovaly západoevropským měnám.

Sovětská okupace v roce 1940, německá okupace 1941 až 1944 a opětovná sovětizace znamenaly konec samostatných baltských měn. Estonská koruna, lotyšský lat a litevský litas byly násilně vyměněny za sovětské rubly v nevýhodném kurzu. Po obnovení nezávislosti v roce 1991 všechny tři státy rychle zavedly vlastní měny - Estonsko korunu, Lotyšsko lat a Litva litas. V 21. století se baltské státy staly členy eurozóny - Estonsko přijalo euro v roce 2011, Lotyšsko v roce 2014 a Litva v roce 2015, čímž ukončily téměř stoletou tradici národních měn.

Měnové systémy a mincovnictví Pobaltí

Pobaltské mincovnictví bylo ovlivněno čtyřmi hlavními tradicemi - německou hansovní, polsko-litevskou, švédskou a ruskou. Hansovní města razila mince podle lübeckého vzoru s důrazem na kvalitu a jednotnost. Typické byly stříbrné šilinky, witten a groše s městskými znaky. Polsko-litevská tradice přinesla systém grošů, půlgrošů a trojáků s charakteristickými heraldickými motivy jako litevská Pogoň nebo polský orel. Švédská éra zavedla skandinávský systém öre a dalerů s královskými monogramy a třemi korunami. Ruská nadvláda znamenala zavedení desetinného systému rubl = 100 kopějek.

Technologicky pobaltské mincovny patřily k vyspělým evropským provozům. Rižská mincovna byla ve 14. století vybavena vodními hamry pro ražbu větších mincí. V 17. století švédská správa zavedla válcové stroje a šroubové lisy pro přesnou ražbu tolarů. Tallinská mincovna se specializovala na ražbu drobných mincí pro baltský obchod. Vilniuská mincovna vynikala uměleckým zpracováním - litevské půltolary s portréty Jagellonců patří k nejkrásnějším renesančním ražbám. Moderní baltské mincovny 20. století používaly nejnovější technologie včetně elektrických lisů a galvanického pokovování, což jim umožnilo razit mince srovnatelné s produkcí západních mincoven.

Zajímavosti

• Nejstarší mince ražená v Pobaltí je rižský fenik z roku 1211 s obrazem klíčů svatého Petra
• Kurlandský vévoda Jakob Kettler razil v 17. století mince ze zlata dovezeného z kurlandské kolonie na Tobagu
• Estonská dvacetikoruna z roku 1935 s polární sovicí je považována za jednu z nejkrásnějších evropských mincí
• Lotyšský stříbrný pětilat z roku 1929 se stal tak oblíbeným šperkem, že musel být stažen z oběhu