Pontius Pilát

Pontius Pilát byl římským prefektem provincie Judea v letech asi 26–36 n. l. Do dějin vstoupil jako představitel římské moci, který odsoudil Ježíše Krista k ukřižování. Jeho existence je doložena jak biblickými, tak mimobiblickými prameny včetně slavného nápisu nalezeného v Cesareji.

Historie

O životě Pontia Piláta před jeho jmenováním prefektem není prakticky nic známo. Rodové jméno Pontius naznačuje původ v samnitském rodu Pontiů ze střední Itálie. Přízvisko Pilatus může být odvozeno od slova pilum (oštěp), což by ukazovalo na vojenskou kariéru, nebo od pileus, čapky nošené propuštěnými otroky. Jako příslušník jezdeckého stavu (nižší římské šlechty) pravděpodobně prošel vojenskou službou, než byl jmenován do úřednické funkce.

Roku 1961 byl v Cesareji Přímořské objeven kamenný nápis s textem „Obyvatelům Caesareje Pontský Pilát, prefekt Judska", který představuje jediný dochovaný epigrafický doklad jeho existence. Tento nález potvrdil, že správný titul byl prefekt, nikoli prokurátor, jak jej označují pozdější prameny.

Pilátova desetiletá vláda byla poznamenána několika konflikty s židovským obyvatelstvem. Římský autor Josephus Flavius i alexandrijský filosof Filón popisují incidenty, kdy Pilát nechal vnést do Jeruzaléma vojenské standarty s císařovými podobiznami či použil chrámové peníze na stavbu akvaduktu, což vyvolalo nepokoje. Tyto zprávy jej líčí jako tvrdého a necitlivého správce.

Nejznámější epizodou jeho vlády je proces s Ježíšem Nazaretským. Podle evangelií byl Ježíš předveden před Piláta židovskými veleknězi, kteří jej obvinili z rouhání a z toho, že se prohlašuje za krále. Pilát jej vyslýchal a podle biblického podání nenalezl žádnou vinu. Pod tlakem shromážděného davu a velekněží však nakonec vydal rozsudek smrti ukřižováním. Gesto mytí rukou, jímž se symbolicky zřekl odpovědnosti, se stalo trvalým rčením. Pilátovo jméno se dostalo do křesťanských vyznání víry, což dalo vzniknout rčení „dostal se tam jako Pilát do kréda".

Pilátův úřad skončil kolem roku 36 n. l., kdy byl syrským legátem Viteliem odvolán do Říma kvůli stížnostem na krvavé potlačení samaritánského náboženského shromáždění. O jeho dalším osudu existují pouze legendy – některé tradice hovoří o sebevraždě, jiné o jeho obrácení ke křesťanství.

Správa provincie a soudnictví

Jako prefekt Judeje měl Pontius Pilát rozsáhlé pravomoci zahrnující vojenské velení, výběr daní a nejvyšší soudní autoritu v případech vyžadujících trest smrti. Běžnou správu spravedlnosti vykonávaly židovské soudy včetně velerady (sanhedrinu), avšak právo popravy (ius gladii) příslušelo výhradně římskému prefektovi.

Pilát sídlil v přístavním městě Cesarea a do Jeruzaléma přicházel pouze o svátcích, kdy hrozilo větší nebezpečí nepokojů. Velel pěti pěším kohortám o 500–1000 mužích a jednomu jezdeckému oddílu. Jeho manželkou byla podle legendy Klaudia Prokula, která jej podle Matoušova evangelia varovala, aby neměl nic společného s Ježíšem, neboť měla znepokojivý sen.

V etiopské ortodoxní církvi je Pilát uctíván jako světec a mučedník, neboť podle tamní tradice se obrátil ke křesťanství. Tato úcta byla historicky sdílena i koptskou církví.

Zajímavosti

• Latinský přepis jeho jména zní Pontius Pilatus, české tvary „Pilát Pontský" či „Poncius Pilát" jsou novodobé adaptace.
• Takzvaná Pilátova akta jsou apokryfní spisy z pozdní antiky líčící Ježíšův proces a Pilátovu údajnou korespondenci s císařem Tiberiem.
• V legendách je místo Pilátova pohřbu spojováno s prokletými lokalitami – údajně byl jeho mrtvý tělo házeno do různých řek, které se vždy rozbouřily.