Prefekt

Prefekt byl římský vojenský a správní úředník pověřený velením nebo správou specifických jednotek, území či institucí, představující flexibilní hodnost používanou od republiky po pozdní císařství pro široké spektrum funkcí. Tento významný úřad, odvozený od latinského praeficere (postavit v čelo), zahrnoval pozice od velitelů pomocných jednotek po faktické vládce Egypta a městského prefekta Říma. V numismatice se prefekti objevují na provinciálních mincích, zejména alexandrijských ražbách s titulaturou prefekta Egypta a prétoriánských emisích.

Historie a vývoj

Úřad prefekta vznikl v raném Římě jako praktické řešení pro delegování specifických úkolů. Praefectus urbi zastupoval krále či konzuly během jejich nepřítomnosti ve městě. Praefectus fabrum velel ženistům a řemeslníkům v legii. Praefectus classis velel námořním silám spojenců. Praefectus socium velel spojeneckým kontingentům poskytnutým italskými městy. Tyto rané prefektury byly dočasné, jmenované pro konkrétní účely.

Republika rozšířila používání prefektů. Praefecti iure dicundo vykonávali soudní pravomoc v italských municipiích. Praefectus annonae dohlížel na zásobování obilím během krizí. Sex. Pompeius získal mimořádnou prefekturu zásobování po lex Gabinia. Caesar jmenoval prefekty pro správu dobytých území v Galii. Prefekti byly často z jezdeckého stavu, poskytujíc kariérní možnosti mimo senátorský cursus honorum.

Augustus systematizoval prefektury vytvořením stálých úřadů. Praefectus Aegypti vládl nejbohatší provincii jako osobní zástupce císaře - unikátně jezdecký post kvůli strategickému významu. Praefectus praetorio velel prétoriánské gardě, postupně získal soudní a administrativní moc. Praefectus urbi obnovený jako permanentní úřad spravoval Řím s vlastními kohortami. Praefectus vigilum velel hasičským kohortám. Tyto prefektury tvořily vrchol jezdecké kariéry.

Vrchol moci prefektů nastal ve 2.-3. století. Seianus jako jediný prétoriánský prefekt fakticky vládl za Tiberia. Burrus a později Tigellinus ovlivňovali Nerona. Papinianus a Ulpianus - právníci jako prefekti přispěli k rozvoji římského práva. Macrinus se stal prvním jezdeckým císařem jako bývalý prefekt 217. Prétoriánští prefekti často rozhodovali o nástupnictví, vraždili a dosazovali císaře.

Diocletianovy reformy transformovaly prefektury. Praefecti praetorio ztratili vojenské velení, stali se nejvyššími civilními úředníky spravujícími prefektury Galie, Itálie, Ilýrie a Orientu. Vicarii jim podléhali v diecézích. Praefectus urbi Konstantinopole získal rovnocenné postavení s římským. Vojenské prefektury - praefectus legionis nahradil senátorského legáta. Systém prefektur tvořil páteř pozdně římské administrativy.

Hlavní prefektury a jejich pravomoci

Praefectus Aegypti disponoval mimořádnými pravomocemi. Viceregální postavení s plným imperiem mimo Řím. Velení třem legiím a pomocným jednotkám. Monopol na komunikaci s císařem - senátoři nesměli vstoupit bez povolení. Kontrola kritického obilního exportu do Říma. Soudní moc nejvyšší instance. Ražba alexandrijských tetradrachem se speciálním datováním. Známí prefekti - Cornelius Gallus, Tiberius Alexander, Avidius Heliodorus.

Praefectus praetorio původně vojenský, postupně nejvyšší civilní úřad. Velení 9 kohortám prétoriánů v Římě, celkem 10-16 tisíc elitních vojáků. Consilium principis - účast v císařské radě. Iurisdictio - odvolací soud pro Itálii mimo Řím. Kontrola cursus publicus a zásobování armády. Tvorba ediktů a rescriptů. Plat 300 000 sesterciů ročně, nejvyšší pro jezdce.

Praefectus urbi spravoval hlavní město. Cohortes urbanae - 3-4 kohorty městské policie pod velením. Jurisdikce do 100 mil od Říma, včetně hrdelního práva. Cura annonae - dozor nad zásobováním a trhy. Dohled nad collegia a spolky. Řešení nepokojů a veřejného pořádku. Senátorský úřad pro consulares, vrchol kariéry.