Prenér

Prenér byl specializovaný řemeslník ve středověkých a novověkých mincovnách, jehož hlavním úkolem bylo čištění a rafinace drahých kovů, především zlata a stříbra. Tato důležitá profese zajišťovala, aby kov určený k ražbě mincí dosahoval požadované ryzosti a byl zbaven nežádoucích příměsí. Práce prenéra vyžadovala hluboké znalosti metalurgie a chemických postupů, které byly v dané době dostupné.

Historie

Profese prenéra se vyvinula již ve starověku, kdy první civilizace v Mezopotámii a Egyptě začaly pracovat s drahými kovy a potřebovaly je čistit pro výrobu šperků a prvních platidel. Významný rozvoj rafinačních technik přinesli staří Řekové a Římané, kteří zdokonalili postupy čištění zlata a stříbra. V Evropě se role prenéra jako specializované funkce v mincovnách plně etablovala ve vrcholném středověku, především v souvislosti s rozvojem mincovnictví ve 12. a 13. století. V českých zemích nabyla tato profese na významu zejména po objevení bohatých stříbrných ložisek v Jihlavě a později v Kutné Hoře. Za vlády Václava II. byla v roce 1300 provedena zásadní mincovní reforma, která centralizovala výrobu mincí a stanovila přísné standardy pro ryzost stříbra, což posílilo úlohu prenérů. Důležitým mezníkem byl Ius regale montanorum (Horní zákoník) vydaný Janem Lucemburským v roce 1338, který mimo jiné upravoval i postupy rafinace kovů. V 16. století došlo k dalšímu zdokonalení rafinačních metod, především v souvislosti s rozvojem alchymie a metalurgie v době renesance. Významný pokrok přineslo založení jáchymovské mincovny, kde se vyvinuly nové postupy rafinace pro výrobu tolarů. S rozvojem vědeckých poznatků v 18. a 19. století se tradiční postupy prenérů postupně transformovaly do moderních chemických metod rafinace drahých kovů.

Prenéři využívali při své práci několik základních postupů čištění drahých kovů. Hlavní metodou byla kupelace, při níž se nečisté zlato nebo stříbro tavilo s olovem v porézních nádobkách (kupelkách) vyrobených z kostního popela. Při zahřívání se nežádoucí kovy (měď, železo) oxidovaly a byly společně s oxidem olovnatým absorbovány materiálem kupelky, zatímco čisté zlato nebo stříbro zůstalo na povrchu. Další metodou bylo kvartování, při němž se zlato legovalo stříbrem v poměru 1:3 a poté se stříbro vyluhovalo pomocí kyseliny dusičné, čímž vzniklo velmi čisté zlato. Pro oddělení zlata od stříbra používali prenéři cementaci – zahřívání kovu v nádobě s přídavkem soli a cihlového prachu. Pro zvýšení ryzosti stříbra se používala metoda vyplavování pomocí solí nebo kamence. Prenéři pracovali v speciálních dílnách vybavených tavicími pecemi, které dosahovaly vysokých teplot, a používali sofistikované nástroje jako tavicí kelímky, kleště a formy. Jejich práce byla nebezpečná kvůli riziku popálení a expozici toxickým výparům olova a rtuti, proto často trpěli chronickými otravami.

Význam pro investory a sběratele

Pro sběratele historických mincí je znalost práce prenérů důležitá pro pochopení kvality historických ražeb. Ryzost drahého kovu přímo určovala hodnotu mince a její trvanlivost. Mince z období, kdy působili zkušení prenéři schopní dosáhnout vysoké ryzosti, jsou obvykle kvalitnější a zachovalejší. Pro investory do drahých kovů může být zajímavé porovnání historických a moderních rafinačních metod, které ukazuje, jak náročné bylo v minulosti dosažení vysoké ryzosti. Zvláště cenné jsou zkušební ražby vytvořené pro ověření ryzosti kovu, které se občas objevují na numismatických aukcích.

Příklady

Historické postupy a nástroje související s prací prenérů:

• Prenérské pece – speciální zařízení pro rafinaci drahých kovů dochované v některých historických mincovnách
• Prubířské jehly – sady referencí pro vizuální kontrolu ryzosti získané prenérskými postupy
• Kutnohorské laboratorium – centrum rafinace stříbra pro středověkou českou mincovnu
• Rafinerie Joaquina Borda v koloniálním Mexiku – příklad vyspělých prenérských technik pro zpracování amerického stříbra

Zajímavosti

• Středověcí prenéři dokázali pomocí svých primitivních metod dosáhnout ryzosti stříbra až 950/1000, což se blíží moderním standardům.
• V některých mincovnách musel prenér pracovat pod přísným dohledem vardajna a mincmistra, aby se zabránilo podvodům s ryzostí kovu.
• Mezi prenéry se tradovaly tajné receptury pro rafinaci, které se předávaly z mistra na učně a byly pečlivě střeženy.
• V období nedostatku drahých kovů byli prenéři často pověřováni recyklací starších mincí a jejich přepracováním na nové ražby s aktuálním nominálem nebo podobou panovníka.