Prenéř

Prenéř byl specializovaný zaměstnanec středověké mincovny pracující v prenárně, kde se provádělo čištění a zjemňování stříbra pomocí přepalování s tvrdým olovem. Tento odborný řemeslník, jehož název pochází z německého brennen znamenající hořet či pálit, představoval klíčovou postavu v procesu přípravy kvalitního kovu pro ražbu mincí.

Historie

Řemeslo prenéře se v českých zemích rozvinulo společně s rozvojem těžby stříbra ve 13. století. První prenéři pracovali v hutích při důlních provozech, kde zpracovávali vytěžené stříbrné rudy. S založením královských mincoven, zejména v Kutné Hoře po objevu bohatých ložisek stříbra, vznikla potřeba specializovaných dílen pro afinaci kovu určeného k ražbě.

Prenárna, nazývaná také pregnárna, představovala samostatné oddělení mincovny s přísnými bezpečnostními opatřeními. Práce s drahými kovy vyžadovala nejen odbornost, ale také absolutní důvěryhodnost. Prenéři skládali přísahu věrnosti a podléhali přímé kontrole mincmistra. Za zpronevěru nebo krádež kovu hrozily nejpřísnější tresty včetně trestu smrti upálením.

Ve 14. století, v době největšího rozkvětu českého mincovnictví za vlády Karla IV., pracovalo v kutnohorské mincovně několik desítek prenéřů. Byli organizováni do cechů s vlastními stanovami a výsadami. Učňovská příprava trvala minimálně tři roky a zahrnovala nejen praktické dovednosti, ale také znalost alchymických postupů a metalurgie. Mistrovská zkouška vyžadovala předvedení celého procesu afinace od surového stříbra až po kov mincovní kvality.

Technologie používaná prenéři se nazývala kupelace nebo saigrování. Tento proces, známý již od antiky, spočíval v tavení stříbrné rudy nebo nekvalitního stříbra s olovem v speciálních pecích. Při vysoké teplotě se olovo oxidovalo a vytvářelo klejt, který pohlcoval nečistoty. Čisté stříbro zůstávalo v kupelační pánvi jako lesklá kapka, takzvané hertovní stříbro.

S příchodem nových technologií v 16. století se práce prenéřů modernizovala. Zavedení amalgamačního procesu pro získávání stříbra z chudších rud zvýšilo objem zpracovávaného materiálu. Prenéři museli zvládnout práci s rtutí a dalšími chemickými látkami. Zároveň rostly nároky na čistotu výsledného produktu, protože kvalita mincí přímo ovlivňovala prestiž panovníka.

Úpadek řemesla nastal v 17. a 18. století s postupným vyčerpáváním českých stříbrných ložisek. Mnoho prenéřů odešlo za prací do nově otevřených revírů v Sasku, Tyrolsku nebo Uhrách. Poslední prenéři v českých zemích pracovali do poloviny 19. století, kdy tradiční metody definitivně nahradily moderní průmyslové rafinační technologie. Jejich odkaz však zůstal zachován v technické terminologii a některé postupy se používají v klenotnictví dodnes.

Pracovní postupy a vybavení prenárny

Základním vybavením prenárny byly kupelační pece, zvané také treibofen. Jednalo se o speciálně konstruované tavicí zařízení s regulovatelným přívodem vzduchu pomocí měchů. Dno pece tvořila kupelační střepina vyrobená z kostního popela nebo slínu, která měla schopnost absorbovat oxid olovnatý. Prenéř musel dokonale ovládat regulaci teploty, která se pohybovala kolem 960 stupňů Celsia.

Proces čištění začínal vážením a evidencí hertovního stříbra, surového kovu obsahujícího příměsi mědi, olova a dalších nečistot. Prenéř přidával přesně odvážené množství tvrdého olova, které sloužilo jako sběrač nečistot. Směs se tavila při postupně zvyšované teplotě, přičemž prenéř neustále sledoval barvu a konzistenci taveniny. Zkušený řemeslník poznal podle odstínu plamene a vzhledu kovu správný okamžik ukončení procesu.

Výsledkem práce prenéře bylo fajnové stříbro o ryzosti přes 950/1000, které bylo připraveno pro ražbu mincí. Vedlejším produktem byl klejt obsahující olovo a další kovy, který se dále zpracovával pro získání olova zpět. Prenéři také prováděli zkoušky ryzosti pomocí prubířského kamene a kyseliny, čímž kontrolovali kvalitu své práce.

Zajímavosti

• Prenéři patřili k nejlépe placeným řemeslníkům středověku, jejich mzda byla srovnatelná s příjmy městských radních
• Kvůli práci s jedovatými výpary olova trpěli prenéři často otravou olovem, která zkracovala jejich život na průměrných 40 let
• V prenárně platil přísný zákaz vstupu cizích osob, dokonce i majitelé mincoven potřebovali zvláštní povolení
• Některé prenárny používaly tajné přísady do kupelační směsi, které se dědily z generace na generaci
• Prenéřský cech v Kutné Hoře vlastnil vzácnou relikvii - údajný kus stříbra z třiceti stříbrných, za které byl prodán Ježíš Kristus
• Zkušený prenéř dokázal podle zvuku kapající taveniny určit ryzost stříbra s přesností na jednotky promile