Rakouské vévodství

Rakouské vévodství byl středoevropský feudální stát existující v letech 1156-1453, který vznikl povýšením rakouské marky na vévodství a stal se základem pozdější habsburské moci. Rakouské vévodství je v numismatice významné díky svým charakteristickým středověkým mincím s rakouským lvem, vídeňským fenikem a pozdějším rakouským tolary s pětiorlým štítem.

Historie

Rakouské vévodství má své kořeny v rakouské marce založené Karlem Velikým kolem roku 800 jako obranný pás proti Avarům. Tato hraničí provincie byla po avarských válkách osídlena bavorskými kolonisty a stala se součástí bavorského vévodství. Název "Ostarrichi" (Rakousy) se poprvé objevuje v listině z roku 996, kde císař Otto III. daroval území markraběti Leopoldu z rodu Babenbergů.

Rod Babenbergů vládl rakouské marce od roku 976 a postupně ji přeměnil v prosperující území. Markrabě Leopold III. Svatý (1095-1136) založil četné kláštery včetně Klosterneuburgu a Heiligenkreuzu, čímž položil základy rakouské křesťanské kultury. Jeho syn Leopold IV. již nesl titul vévody, což předznamenávalo budoucí povýšení území.

Zásadní změna přišla roku 1156, kdy císař Fridrich Barbarossa vydal Privilegium minus, kterým povýšil rakouskou marku na nezávislé vévodství. Jindřich II. Jasomirgott se stal prvním rakouským vévodou a přenesl své sídlo z Klosterneuburgu do Vídně, která se tak stala centrem rakouské moci. Privilegium také stanovilo, že Rakousy se mohou dědit i po ženské linii, což se později ukázalo jako klíčové.

Babenbergové rozšířili rakouské vévodství připojením Štýrska roku 1192, když štýrský vévoda Otakar IV. odkázal své země Leopoldu V. Babenberskému. Rakousko-štýrské vévodství se tak stalo jedním z nejmocnějších územních celků Svaté říše římské. Vídeň vzkvétala jako obchodní centrum na Dunaji a stala se místem, kde se setkávala východní a západní Evropa.

Po vymření Babenbergů roku 1246 nastala krize nástupnictví, která přivedla do rakouských záležitostí českého krále Přemysla Otakara II. Ten se roku 1251 oženil s Markétou Babenberkskou a získal tak právo na rakouské vévodství. Otakar vybudoval mocnou říši zahrnující Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko, ale jeho vzestup ohrozil pozici Habsburků.

Bitva na Moravském poli roku 1278, kde Přemysl Otakar II. padl v boji s Rudolfem Habsburským, rozhodla o budoucnosti rakouských zemí. Rudolf udělil rakouské a štýrské vévodství svému synu Albrechtovi a založil tak více než šestisetiletou nadvládu Habsburků v rakouských zemích. Tímto aktem se Rakousko stalo základnou budoucí habsburské moci v Evropě.

Za vlády prvních Habsburků se rakouské vévodství postupně rozšiřovalo a upevňovalo. Alberti, Leopoldové a Fridrichové budovali správní systém, podporovali rozvoj měst a obchodu, zakládali univerzity. Vídeň se rozrostla v významné středoevropské město a stala se sídlem významné univerzity založené roku 1365.

Konec rakouského vévodství jako samostatného útvaru nastal roku 1453, když byl arcivévoda Fridrich III. korunován císařem Svaté říše římské. Od této chvíle byli Habsburkové především císaři, i když si udrželi titul rakouského arcivévody. Rakouské země se staly základem rozsáhlé habsburské monarchie, která dominovala střední Evropě až do roku 1918.

Rakouské vévodské mincovnictví

Rakouské mincovnictví začalo již za Babenbergů v 12. století razením stříbrných feniků podle bavorského vzoru. První rakouské mince razil markrabě Leopold III. Svatý kolem roku 1130 ve Vídni a Ennsu. Tyto rané mince měly jednoduché motivy - křížky, tečky a primitivní nápisy, ale postupně se objevovaly specificky rakouské symboly jako dvojitý orel nebo rakouské postavy.

Za vévodů Leopold VI. a Fridricha II. Válečníka dosáhlo babenbergské mincovnictví vrcholu. Razily se kvalitní vídeňské feniky s charakteristickými motivy rakouského lva, vévodského portrétu a gotických ornamentů. Tyto mince se staly vyhledávaným platidlem po celé střední Evropě díky vysokému obsahu stříbra z rakouských dolů.

Období Přemysla Otakara II. přineslo do rakouského mincovnictví české vlivy. Otakar razil v Rakousku mince kombinující české a rakouské heraldické prvky - český lev spolu s rakouským orlím. Kvalita těchto mincí byla velmi vysoká díky bohatství Otakarovy říše a přístupu k moravskému stříbru.

Habsburské rakouské mincovnictví začalo za Rudolfa IV. Zakladatele, který zavedl nové typy mincí s habsburskou heraldickou symbolikou. Razily se již nejen feniky, ale i groše podle českého vzoru a později velké stříbrné mince - krejcary a jejich násobky. Rakouský heraldický štít s pětiorlí se stal standardním motivem habsburských mincí na následujících několik století.

Zajímavosti

• Privilegium minus z roku 1156 je jeden z nejstarších rakouských ústavních dokumentů a dodnes se slaví jako Den státnosti.
• Vídeňské feniky byly natolik ceněné, že se našly v pokladech od Anglie po Rusko jako důkaz rozsahu středověkého obchodu.
• Leopold III. Svatý je dodnes patronem Dolních Rakous a jeho relikvie se uchovávají v klášteře Klosterneuburg.
• Richardova věž v Dürnsteinu vězila anglického krále Richarda Lví srdce na zpáteční cestě z křížové výpravy.
• Rakouské erby kombinují červenobílé pruhy a černého orla - barvy pocházející z legendy o krvavé bitvě, kde vévoda zůstal bílý jen pod opaškem.