Raznice

Raznice, též razidlo nebo matrice, je specializovaný kovový nástroj používaný k ražbě mincí, medailí a dalších numismatických předmětů. Tento precizní nástroj s negativním reliéfem budoucí mince vytváří při silném stlačení pozitivní otisk na kovovém střížku, čímž vzniká finální podoba mince s charakteristickým reliéfem a opisem.

Historie

Historie raznic začíná v 7. století př. n. l. v Lýdii, kde byly vyrobeny první razidla pro ražbu elektronových mincí. Tyto primitivní nástroje byly vyryty do bronzu nebo tvrdého železa jednoduchými rydly. Řečtí řemeslníci zdokonalili techniku výroby raznic používáním kalené oceli a jemnějších ryteckých nástrojů, což umožnilo vytváření detailních portrétů a komplexních motivů na mincích městských států.

Římská éra přinesla standardizaci výroby raznic. Vznikly specializované dílny při císařských mincovnách, kde mistři rytci vytvářeli razidla podle oficiálních předloh. Proces začínal výrobou původní matrice (patricie) v pozitivním reliéfu, ze které se následně vyráběly pracovní raznice. Tento systém umožnil masovou produkci jednotných mincí napříč celou říší. Římané také zavedli značení raznic čísly nebo písmeny pro kontrolu kvality a množství vyražených kusů.

Ve středověku se technika výroby raznic dočasně zhoršila. Razidla byla často hrubě rytá, reliéf byl mělký a opotřebovávala se rychle. Přelom nastal ve 13. století s nástupem grošové měny. Pro ražbu pražských grošů za Václava II. byly vytvořeny kvalitní ocelové raznice s hlubokým reliéfem. České mincovny v Kutné Hoře zaměstnávaly Italy školené mistry, kteří přinesli renesanční techniky rytí včetně používání punců pro opakující se prvky jako písmena nebo ornamenty.

Revoluční změnu přinesl vynález redukčního stroje v 16. století. Tento přístroj umožňoval mechanicky zmenšovat velký sádrový nebo voskový model na velikost mince při zachování všech detailů. Raznice se začaly vyrábět kombinací strojního opracování a ručního dorytí detailů. V téže době se objevily první hubené raznice (puncony) - mistrovské pozitivní vzory, ze kterých se vyráběly negativní pracovní raznice.

Průmyslová revoluce 19. století mechanizovala výrobu raznic. Zavedení redukčního soustruhu a později pantografu umožnilo přesné kopírování a zmenšování modelů. Raznice se začaly kalit speciálními postupy pro dosažení tvrdosti až 65 HRC při zachování houževnatosti. Vznikla nová profese - medailér, umělec specializující se na vytváření návrhů pro raznice. Významné mincovny zakládaly vlastní rytecké školy pro výchovu specialistů.

Moderní éra přinesla CNC technologie a laserové gravírování. Od 80. let 20. století se raznice vyrábějí počítačově řízenými frézami podle 3D modelů vytvořených v CAD programech. Nejnovější technologií je přímé laserové slinování kovového prášku, které umožňuje vytváření raznic s dříve nemožnými detaily. Přesto ruční dorytí mistrem rytcem zůstává nenahraditelné pro dosažení nejvyšší kvality, zejména u pamětních mincí a medailí.

Technické aspekty a výroba

Moderní raznice se vyrábějí z vysoce legovaných nástrojových ocelí s obsahem chromu, wolframu a vanadu. Základní materiál prochází složitým tepelným zpracováním - kalením při teplotě 1050°C a následným popouštěním pro dosažení optimální kombinace tvrdosti a houževnatosti. Finální tvrdost se pohybuje mezi 58-62 HRC pro běžné ražby a až 65 HRC pro velké série.

Výrobní proces začíná vytvořením matečné raznice (hubený puncon) v pozitivním reliéfu. Z ní se vtlačováním do měkčí oceli vytváří negativní pracovní raznice. Pro jednu emisi mincí se vyrábí desítky až stovky pracovních raznic, protože každá vydrží pouze 50 000 až 200 000 úderů podle tvrdosti ražené slitiny. Moderní mincovny používají systém rychlé výměny raznic, kdy opotřebované razidlo je vyměněno během několika sekund.

Povrch raznice musí být dokonale vyleštěn pro dosažení zrcadlového lesku na minci. Používají se diamantové pasty s velikostí zrna pod 1 mikrometr. Pro proof kvalitu se raznice leští ručně až 20 hodin. Speciální povrchové úpravy jako chromování nebo nitridace prodlužují životnost raznice a zlepšují kvalitu otisku. Nejnovější raznice mají nanotechnologické povlaky snižující tření a adhezi kovu.

Zajímavosti

• Nejstarší zachovaná raznice pochází z roku 465 př. n. l. ze Syrakus a je vystavena v Britském muzeu
• Pro ražbu amerického dolaru se spotřebuje průměrně 300 raznic ročně při produkci 7 miliard mincí
• Nejdražší raznice v historii stála 2,3 milionu dolarů - byla vyrobena pro pamětní minci s 10 000 diamanty
• Raznice pro proof mince se používá maximálně pro 500 kusů, pak je zničena pro zachování kvality
• Falzifikátoři ve středověku kradli originální raznice, za což hrozil trest uvaření zaživa
• Moderní 3D raznice může obsahovat až 17 různých úrovní reliéfu pro dosažení prostorového efektu