Segovijská mincovna

Segovijská mincovna, známá jako Real Ingenio de la Moneda, byla nejmodernější španělská královská mincovna 16. až 19. století, která jako první na světě používala průmyslovou válcovací technologii pro ražbu mincí. V numismatice představuje segovijská mincovna symbol technologické revoluce v mincovnictví, přičemž její perfectly kulaté cincuentiny a osmireálové tolary s akvaduktem patří mezi technicky nejdokonalejší ražby španělského zlatého věku.

Historie

Ačkoli v Segovii existovala mincovna již od středověku, skutečný význam získala až vybudováním nového revolučního zařízení v roce 1583 z iniciativy krále Filipa II. Španělského. Král pozval německého inženýra z Halle, který přinesl technologii válcovacích strojů poháněných vodní silou, dosud neznámou ve Španělsku. Nová mincovna byla vybudována na břehu řeky Eresma, jejíž proud poháněl složitý systém vodních kol a převodů. Stavba trvala tři roky a vyžádala si investici 100 000 dukátů, astronomickou sumu pro tehdejší dobu.

Real Ingenio, jak byla nová mincovna nazývána, představovala technologickou revoluci v evropském mincovnictví. Zatímco tradiční mincovny používaly ruční ražení kladivem, segovijská mincovna dokázala pomocí válcovacích strojů vyrobit dokonale kulaté mince s přesnou váhou a jednotným reliéfem. Stroje nejprve vyválcovaly kovové pruty na přesnou tloušťku, pak vyrazily střížky a nakonec opatřily mince vroubkovaným okrajem proti ořezávání. Tato technologie byla tak pokročilá, že zůstala španělským státním tajemstvím po více než století.

Vrchol produkce nastal v 17. století, kdy mincovna zpracovávala obrovské množství amerického stříbra. Slavné cincuentiny - padesátireálové mince vážící přes 170 gramů - byly největšími běžně raženými mincemi své doby a sloužily jako reprezentativní dary pro zahraniční panovníky. Mincovní značka v podobě segovijského akvaduktu se stala zárukou nejvyšší kvality. Mincovna také razila zlaté centény o stu escudech, které patřily mezi nejhodnotnější evropské mince. Produkce dosahovala až 30 milionů reálů ročně.

Úpadek začal v 18. století, kdy Bourboni preferovali centralizaci mincovnictví v Madridu. Napoleonské války těžce poškodily zařízení mincovny a ačkoli byla obnovena, nikdy nedosáhla bývalé slávy. V roce 1868 byla přeměněna na ražbu pesety, ale zastaralá vodní technologie nemohla konkurovat moderním parním strojům. Segovijská mincovna ukončila provoz v roce 1869, kdy vyrazila poslední španělské escudos před zavedením pesety. Dnes je komplex mincovny muzeem a jednou z nejlépe zachovaných historických průmyslových památek Španělska.

Technologické inovace a produkce

Segovijská mincovna představovala vrchol renesanční technologie - systém čtrnácti vodních kol poháněl válcovací stroje, razicí lisy a pomocné mechanismy. Ingenios de agua dokázaly vyvinout tlak několika tun, což umožňovalo razit mince s nebývalou přesností a detaily. Mincovna jako první používala vroubkování hran mincí proti padělání a ořezávání.

Kvalita segovijských ražeb byla legendární - mince měly dokonale kulatý tvar, jednotnou váhu a ostrý reliéf. Specialitou byly velkoformátové presentační mince a medaile, které nemohla vyrobit žádná jiná evropská mincovna. Segovijská mincovna také experimentovala s ražbou na různé kovy včetně platiny v 18. století.

Zajímavosti

• Vodní stroje segovijské mincovny byly tak složité, že vyžadovaly tým německých inženýrů pro údržbu po celé 16. století
• Filip II. osobně dohlížel na první ražby v roce 1586 a vlastnoručně vyrazil několik zlatých escudos
• Největší vyražená mince vážila přes půl kilogramu zlata - byl to dar pro papeže Sixta V. v roce 1587
• Během obléhání Segovie v roce 1808 francouzská vojska rozebrala část strojů na výrobu munice
• Mincovna měla vlastní akvaduktem přiváděnou vodu nezávislou na městském systému pro zajištění nepřetržitého provozu
• Poslední mince vyražená v roce 1869 je dnes vystavena v muzeu s osobním věnováním posledního mincmistra