Španělsko-americká válka

Španělsko-americká válka byla ozbrojený konflikt mezi Španělskem a USA v roce 1898, který ukončil španělskou koloniální nadvládu v Americe a učinil z amerického dolaru dominantní měnu v Karibiku a Tichomoří. Válka stála Španělsko 2 miliardy peset a ztrátu kolonií produkujících čtvrtinu španělských státních příjmů.

Historie

Španělsko-americká válka vypukla 25. dubna 1898 jako vyvrcholení dlouhodobého napětí kvůli španělské koloniální správě na Kubě a americkým ekonomickým zájmům v regionu. Američtí investoři vlastnili kubánské cukrovary a plantáže v hodnotě 50 milionů dolarů, které byly ohroženy kubánskou válkou za nezávislost vedenou José Martím od roku 1895. Španělsko vydávalo na potlačení povstání 25 milionů peset ročně a vyslalo na Kubu 200 000 vojáků pod velením generála Valeriana Weylera. Jeho brutální metody včetně koncentračních táborů, kde zemřelo přes 100 000 Kubánců, vyvolaly v USA vlnu odporu živenounou senzacechtivým tiskem Williama Randolpha Hearsta a Josepha Pulitzera.

Bezprostřední záminkou k válce byla exploze americké bitevní lodi USS Maine v havanském přístavu 15. února 1898, při které zahynulo 266 námořníků. Přestože příčina výbuchu nebyla nikdy jednoznačně prokázána, americký tisk obvinil Španělsko. Kongres schválil 50 milionů dolarů na válečné přípravy a prezident William McKinley ultimativně požadoval stažení Španělska z Kuby. Španělská vláda premiéra Práxedese Mateo Sagasty odmítla kapitulovat kvůli domácímu tlaku a otázce národní cti. Válka začala americkou námořní blokádou Kuby, která přerušila španělský obchod v hodnotě 100 milionů peset ročně.

První rozhodující střetnutí proběhlo 1. května 1898 v manilské zátoce na Filipínách. Americká eskadra komodora George Deweyho zničila španělskou tichomořskou flotilu admirála Patricia Montoja bez jediné americké ztráty. Španělsko ztratilo 7 křižníků v hodnotě 40 milionů peset. Na Kubě americká armáda 17 000 mužů pod velením generála Williama Shaftera vylodila u Santiaga. Bitvy u El Caney a San Juan Hill, kde se proslavili Rough Riders Theodora Roosevelta, vedly k obležení Santiaga. Španělská atlantická eskadra admirála Pascuala Cervery byla zničena 3. července při pokusu prorazit blokádu - Španělsko ztratilo 4 pancéřové křižníky a 600 mužů.

Ekonomické dopady války byly pro Španělsko katastrofální. Válečné výdaje dosáhly 2 miliard peset, což představovalo dvojnásobek ročního státního rozpočtu. Španělská vláda musela vydat válečné dluhopisy s 6% úrokem v hodnotě 1,5 miliardy peset, které skupovali především francouzští investoři. Peseta ztratila 40% hodnoty vůči britské libře. Ztráta Kuby znamenala konec příjmů z tabákového monopolu (50 milionů peset ročně) a cukrových cel (30 milionů). Filipíny generovaly 20 milionů peset ročně z exportu kopry a manilského konopí. Portoriko přinášelo 10 milionů z kávy a cukru.

Pařížská mírová smlouva podepsaná 10. prosince 1898 zpečetila španělskou porážku. Španělsko se vzdalo Kuby, odstoupilo Filipíny za 20 milionů dolarů, Portoriko a Guam. Celkem Španělsko ztratilo kolonie o rozloze 435 000 km² s 10 miliony obyvatel. USA zaplatily kompenzaci v mexických stříbrných dolarech, které Španělsko muselo přerazit na pesety s nákladem 2 miliony. Repatriace 150 000 španělských vojáků a úředníků stála dalších 100 milionů peset. Psychologický dopad „katastrofy roku 98" vedl ke generaci '98 volající po modernizaci Španělska.

Pro USA válka znamenala vstup mezi světové mocnosti s koloniálním impériem. Americké výdaje činily pouze 250 milionů dolarů, ztráty 3000 mužů (většina na nemoci). Kontrola nad Kubou zajistila americké investice a trh pro průmyslové výrobky. Filipíny poskytly základnu pro expanzi do Asie. Americký dolar nahradil španělské peso jako měnu v získaných územích. Na Kubě obíhal americký dolar až do roku 1914, na Filipínách do 1946. Portoriko dodnes používá americký dolar. Válka stimulovala americký průmysl - výroba oceli vzrostla o 30%, loďařství o 50%. Válečné dluhopisy Liberty Bonds v hodnotě 200 milionů dolarů položily základ americkému kapitálovému trhu. Španělsko naopak vstoupilo do období ekonomické stagnace trvající desetiletí.

Finanční aspekty a měnové důsledky války

Válka zásadně změnila měnovou mapu Karibiku a Pacifiku. Španělské peso de ocho (8 reálů), které 400 let dominovalo regionu, bylo nahrazeno americkým dolarem. Přechodné období trvalo 5-10 let s paralelní cirkulací obou měn. Konverzní kurz byl stanoven na 1 peso = 0,50 dolaru, což podhodnocovalo peso o 20%. Na Kubě americká vojenská správa stáhla 80 milionů pesos a nahradila je dolary. Filipínské peso bylo v roce 1903 nahrazeno novým pesem vázaným na zlatý standard s kurzem 2:1 k dolaru.

Španělská ekonomika utrpěla měnovou krizí trvající do roku 1906. Peseta klesla z předválečných 25 peset za libru na 35 v roce 1898. Zlaté rezervy Španělské banky klesly z 400 milionů na 150 milionů peset. Inflace dosáhla 15% ročně. Stát musel přejít od bimetalismu k papírovému oběživu. Emise nekrytých bankovek vzrostla z 1 miliardy na 2,5 miliardy peset. Paradoxně ztráta kolonií dlouhodobě pomohla - repatriovaný kapitál z kolonií (odhadovaný na 2 miliardy peset) stimuloval industrializaci Katalánska a Baskicka. Vznikly nové banky - Banco Hispano Americano, Banco Español de Crédito. Do roku 1914 se španělská ekonomika zotavila a peseta stabilizovala.

Zajímavosti

• Španělský admirál Cervera věděl o beznadějnosti mise, ale vyplul z Santiaga, protože mu Madrid pohrozil válečným soudem za zbabělost
• Filipínci bojující za nezávislost pomáhali USA, ale po válce museli bojovat proti Američanům další 3 roky v konfliktu, který stál 600 milionů dolarů
• Kubánské revoluční peso z roku 1897 s portrétem José Martího je dnes nejcennější kubánská mince - prodává se za 50 000 dolarů
• Roosevelt's Rough Riders dostali žold 13 dolarů měsíčně, ale uniformy a výstroj si museli koupit sami za 94 dolarů