Stalingrad

Stalingrad bylo město na dolním Volze, které se stalo dějištěm jedné z nejkrvavějších a rozhodujících bitev druhé světové války. Porážka německé 6. armády v únoru 1943 znamenala zlom ve válce na východní frontě. Město dnes nese název Volgograd.

Historie

Město založené roku 1589 jako pevnost Caricyn získalo strategický význam díky poloze na Volze, hlavní ruské vodní tepně spojující průmyslový sever se zdrojovými oblastmi jihu. Během ruské občanské války zde bolševici v letech 1918 až 1920 odrazili útoky bílých armád. Josef Stalin, který se obrany účastnil jako politický komisař, nechal město roku 1925 přejmenovat na svou počest. Stalingrad se rozrostl v průmyslové centrum s traktorovými a strojírenskými závody.

Německý letní útok roku 1942 směřoval k ropným polím Kavkazu a k ovládnutí Volhy, aby přerušil sovětské zásobovací linie. Stalingrad nebyl původně hlavním cílem, ale osobní rivalita mezi Hitlerem a Stalinem proměnila město v symbol, který ani jedna strana nemohla opustit. Hitler trval na dobytí města nesoucího nepřítelovo jméno, Stalin ho odmítal vydat za každou cenu.

Německá 6. armáda generála Friedricha Pauluse zahájila útok na Stalingrad v srpnu 1942. Luftwaffe proměnila město v trosky, avšak ruiny paradoxně poskytly obráncům lepší úkryty. Boje se odehrávaly o jednotlivé domy, patra, místnosti. Sovětští vojáci se přibližovali k Němcům na vzdálenost vrhu granátu, aby neutralizovali německou převahu v dělostřelectvu a letectvu. Tato taktika zvaná objímání nepřítele proměnila bitvu v brutální zápas muže proti muži.

Průmyslové závody na severu města se staly ohnisky nejtvrdších bojů. Traktorová továrna, závody Barikády a Rudý říjen měnily majitele nesčetněkrát. Sovětské posily přecházely Volhu pod neustálým ostřelováním a zásobování města viselo na vlásku. Generál Vasilij Čujkov velící obraně prohlásil, že za Volhou není žádná země, čímž vyjádřil odhodlání bránit se do posledního muže.

Zatímco se Němci vyčerpávali v pouličních bojích, sovětské velení připravovalo protiúder. Operace Uran zahájená 19. listopadu 1942 zasáhla slabé rumunské jednotky kryjící německé boky. Během čtyř dnů se sovětské tankové klíny spojily u Kalače západně od Stalingradu a obklíčily celou 6. armádu čítající přes čtvrt milionu mužů. Hitler zakázal průlom a nařídil držet pozice za každou cenu.

Hermann Göring slíbil zásobovat obklíčenou armádu vzdušným mostem, avšak Luftwaffe nedokázala přepravit ani zlomek potřebného materiálu. Pokus o vyproštění vedený generálem Erichem von Mansteinem se zastavil sedmdesát kilometrů od kotle. Německé jednotky hynuly hladem, mrazem a nemocemi stejně jako v boji. Na přelomu roku situace zkolabovala.

Hitler povýšil Pauluse na polního maršála v naději, že raději zemře než kapituluje, neboť žádný německý polní maršál se dosud nevzdal. Paulus však 31. ledna 1943 kapituloval s jižní částí kotle, severní část se vzdala o dva dny později. Do zajetí padlo přes devadesát tisíc Němců, většina z nich zahynula v sovětských zajateckých táborech. Domů se po válce vrátilo pouze několik tisíc.

Význam a důsledky

Stalingradská bitva představovala strategický i psychologický zlom druhé světové války. Německá armáda utrpěla nenapravitelné ztráty elitních jednotek, které již nikdy nedokázala plně nahradit. Mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu byl rozbit. Iniciativa na východní frontě přešla do sovětských rukou a Německo od této chvíle pouze ustupovalo.

Pro Sovětský svaz se Stalingrad stal symbolem vítězství a oběti. Město obdrželo titul města hrdiny a jeho obrana vstoupila do sovětské mytologie jako příklad nezlomného odporu. Památník Rodina-mat na Mamajově mohyle, vysoký přes osmdesát metrů, patří k největším sochám světa a připomíná oběti bitvy.

Ztráty obou stran byly astronomické. Odhaduje se, že v bitvě a souvisejících operacích zahynulo přes milion sovětských vojáků a civilistů a přes osm set tisíc příslušníků Osy. Město bylo zničeno z devadesáti procent a muselo být po válce prakticky znovu vybudováno. Civilní obyvatelstvo, které nebylo evakuováno, trpělo bombardováním, hladem a bojem v ulicích.

Pro německou veřejnost znamenal Stalingrad první přiznání velké porážky. Goebbelsova propaganda, která dosud hlásala pouze vítězství, musela oznámit katastrofu. Třídenní státní smutek a zavření zábavních podniků signalizovaly vážnost situace. Od tohoto okamžiku rostla v Německu skrytá pochybnost o možnosti vítězství.

Zajímavosti

• Sovětský sniper Vasilij Zajcev, který údajně zabil přes dvě stě Němců, se stal legendou stalingradské obrany a hrdinou filmu Nepřítel před branami.
• Průměrná délka života sovětského vojáka v Stalingradu se počítala na hodiny, důstojníka na několik dní.
• Roku 1961 bylo město přejmenováno na Volgograd v rámci destalinizace, někteří Rusové však dodnes požadují návrat původního názvu.
• Dům seržanta Pavlova, který malá skupina obránců držela padesát osm dní, se stal symbolem sovětského odporu.