Valdštejnové

Valdštejnové jsou starobylý český šlechtický rod, který se výrazně zapsal do dějin českých zemí zejména v 17. století. Nejznámější osobností rodu byl Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, frýdlantský vévoda a císařský vojevůdce, jehož moc se odrazila i v provozu vlastních mincoven a ražbě mincí a medailí.

Historie

Valdštejnové patří k domácí šlechtě, jejíž kořeny sahají hluboko do středověku. Rod se v průběhu staletí rozvětvil a držel řadu statků v různých částech Čech. Skutečný evropský věhlas však získal až v době Třicetileté války, kdy vystoupil do popředí Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634). Pocházel z protestantského prostředí, ale v mladém věku přestoupil ke katolictví a postupně se prosadil v císařské službě. Jeho vzestup byl kombinací vojenských schopností, politické obratnosti a mimořádné ekonomické síly, kterou dokázal vybudovat na rozsáhlých majetcích.

Po porážce stavovského povstání se v českých zemích výrazně přeskládala majetková mapa. Valdštejn dokázal vytvořit rozsáhlou doménu zejména v severovýchodních Čechách a opřel ji o promyšlenou správu a hospodářství. Zároveň se stal jednou z klíčových postav císařské vojenské strategie: organizoval velké armádní celky, vedl tažení ve střední Evropě a získal tituly, které vyjadřovaly jeho výjimečné postavení v rámci habsburské monarchie. Jeho moc ale budila i obavy; v určité chvíli byl od velení odstaven, později znovu povolán, a nakonec se stal obětí politického a vojenského zlomu. Roku 1634 byl v Chebu zavražděn a následovala konfiskace rozsáhlého majetku, který byl rozdělen mezi císařovy přívržence.

V širším pohledu je rod s Valdštejnovým jménem spojován také s kulturní a stavební stopou. Především Jičín byl v jeho době zamýšlen jako reprezentativní centrum panství, což odpovídalo snaze vytvořit „dvůr“ a správní jádro hodné vévody. Po Valdštejnově smrti se však rodová situace proměnila a pozdější členové rodu už jeho mimořádné postavení nenavázali ve stejné míře. Přesto Valdštejnové zůstali důležitou součástí české aristokratické historie – jako příklad rodu, jehož hvězda v jediném století prudce vystoupala a stejně prudce byla zlomena politickými událostmi.

Mincovnictví Valdštejnů a ražby

Numismaticky jsou Valdštejnové spojeni především s mincovní činností Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Ten získal řadu privilegií, mezi nimi i právo razit mince, a skutečně využil mincovny na svých územích. S jeho jménem se nejčastěji spojují dvě mincovní lokality: Jičín a Zaháň. Ražby měly dvojí charakter. Část produkce byla běžně použitelná v peněžním oběhu, část však sloužila jako reprezentativní projev moci – mince s jeho obrazem a titulaturou byly „kovovým podpisem“ vévody, který se chtěl prezentovat jako velký hráč evropské politiky.

V jeho mincích se objevují tehdy obvyklé nominály, od zlatých dukátů a jejich násobků až po stříbrné tolary a díly tolaru. Vedle nich jsou uváděny i drobnější stříbrné hodnoty v krejcarovém systému, přičemž právě některé drobné mince měly největší šanci proniknout do každodenního oběhu. Pro pochopení valdštejnského mincovnictví je důležité i hospodářské pozadí: provoz mincoven vyžaduje kov a stabilní zdroje, a tam, kde jsou surovinové možnosti omezené, mívá ražba často větší význam prestižní než masově oběhový. To vysvětluje, proč se u části valdštejnských emisí zdůrazňuje jejich reprezentativní účel a proč se v běžném styku uplatňovaly především vybrané drobné nominály.

Po Valdštejnově smrti a konfiskaci majetku se jeho mincovní projekt uzavřel. Pozdější členové rodu už mince běžně nerazili; rodová paměť se pak spíše připomínala medailérsky, tedy slavnostními ražbami, které měly připomenout tradici a postavení rodu. Pro sběratele jsou valdštejnské mince přitažlivé tím, že spojují dramatické dějiny Třicetileté války s konkrétním mincovním materiálem: na minci je vidět nejen panovník a stát, ale i ambice jednotlivce, který dokázal dočasně vystavět téměř „stát ve státě“.