‍ Vídeňský kongres

Vídeňský kongres bylo mezinárodní diplomatické jednání v letech 1814-1815, které nově uspořádalo Evropu po porážce Napoleona Bonaparte a položilo základy evropského systému rovnováhy sil na následující desetiletí. Kongres zásadně překreslil mapu Evropy, stanovil nové hranice států a významně ovlivnil měnovou a hospodářskou politiku evropských mocností včetně habsburské monarchie.

Historie

Vídeňský kongres byl svolán po prvním pádu Napoleona Bonaparte a jeho abdikaci v dubnu 1814. Vítězné mocnosti se rozhodly uspořádat velké diplomatické setkání, které mělo vyřešit územní a politické otázky nahromaděné během více než dvaceti let revolučních a napoleonských válek. Vídeň byla vybrána jako místo konání díky centrální poloze a prestiži rakouského císaře Františka I., který se stal hostitelem této bezprecedentní diplomatické události. Kongres oficiálně začal v září 1814, přestože neformální jednání probíhala již od léta.

Na kongresu se sešli zástupci všech evropských států kromě Osmanské říše. Hlavní slovo měly čtyři vítězné velmoci - Rakousko zastoupené kancléřem Klementem von Metternichem, Rusko v čele s carem Alexandrem I. a ministrem Karlem Robertem Nesselrodem, Velká Británie reprezentovaná lordem Castlereaghem a později Wellingtonem, a Prusko zastoupené kancléřem Karlem Augustem von Hardenbergem. Překvapivě významnou roli získala poražená Francie díky genialitě svého vyslance Charlese Maurice de Talleyranda, který dokázal využít rozporů mezi vítězi a prosadit Francii jako rovnoprávného partnera jednání.

Jednání kongresu probíhala v složité atmosféře vzájemné nedůvěry a soupeření mezi mocnostmi. Hlavní rozpory se týkaly osudu Polska a Saska. Car Alexandr I. požadoval vytvoření polského království pod ruskou nadvládou, zatímco Prusko usilovalo o anexi celého Saska jako kompenzaci za ztrátu polských území. Tyto požadavky vyvolaly ostrou opozici Rakouska a Británie, které se obávaly přílišného posílení Ruska a Pruska. Situace vyhrotila natolik, že v lednu 1815 uzavřely Rakousko, Británie a Francie tajnou alianci proti Rusku a Prusku, čímž hrozilo vypuknutí nové války mezi dosavadními spojenci.

Dramatický obrat přinesl Napoleonův návrat z Elby v březnu 1815 a období sta dnů. Tato událost sjednotila znepřátelené mocnosti a urychlila závěrečná jednání. Závěrečný akt Vídeňského kongresu byl podepsán 9. června 1815, pouhých devět dní před bitvou u Waterloo. Kongres vytvořil novou mapu Evropy založenou na principu legitimity a rovnováhy sil. Francie byla vrácena do hranic z roku 1792, Prusko získalo Porýní a část Saska, Rusko si ponechalo většinu Polska jako autonomní království, Rakousko získalo Lombardii-Benátsko a dominantní postavení v Německém spolku. Vzniklo Spojené království Nizozemské zahrnující dnešní Nizozemsko a Belgii, Švýcarsko získalo trvalou neutralitu.

Pro české země měl kongres významné důsledky. Čechy, Morava a rakouské Slezsko byly potvrzeny jako nedílná součást rakouského císařství, čímž byla definitivně pohřbena myšlenka obnovení samostatného českého státu. Rakousko získalo předsednictví v nově vytvořeném Německém spolku, který nahradil zaniklou Svatou říši římskou. Tento spolek zahrnoval 39 německých států včetně Čech a Moravy, což posílilo germanizační tlaky v českých zemích. Metternichův konzervativní systém ustanovený kongresem znamenal pro české národní hnutí období útlaku známé jako doba předbřeznová, které trvalo až do revoluce 1848.

Hospodářské a měnové důsledky

Vídeňský kongres měl zásadní dopad na evropské hospodářství a měnové systémy. Po letech válek a kontinentální blokády bylo nutné obnovit mezinárodní obchod a stabilizovat měny postižené válečnou inflací. Kongres nepřímo podpořil návrat k kovovému měnovému standardu založenému na zlatě a stříbře. Rakousko provedlo měnovou reformu a zavedlo novou konvenční minci, která měla obnovit důvěru v habsburskou měnu. Podobné reformy následovaly v Prusku, Rusku a dalších státech.

Vytvoření Německého spolku položilo základy pozdějších měnových unií. Ačkoli spolek neměl jednotnou měnu, ustanovení o volném obchodu a postupná standardizace měr a vah připravily půdu pro vznik Německého celního spolku v roce 1834. Rozhodnutí kongresu o svobodné plavbě na mezinárodních řekách, zejména Rýnu a Dunaji, významně usnadnilo obchod a snížilo náklady na dopravu zboží. Stabilní politické prostředí vytvořené kongresem umožnilo rozvoj průmyslové revoluce a vznik moderního bankovnictví v kontinentální Evropě.

Zajímavosti

• Vídeňský kongres byl nejnákladnější diplomatickou událostí historie - rakouský dvůr utratil 50 milionů zlatých za recepce, plesy a bankety, což odpovídá pětině ročního státního rozpočtu.
• Výrok "Kongres tančí, ale nepostupuje kupředu" prince de Ligne vystihoval atmosféru nekonečných plesů a zábav, které doprovázely diplomatická jednání.
• Beethoven složil pro kongres kantátu Der glorreiche Augenblick, ale jeho Třetí symfonie Eroica, původně věnovaná Napoleonovi, na kongresu zaznít nesměla.
• Talleyrand dokázal prosadit Francii mezi velmoci díky intrikám a úplatkům - jeho kuchař Marie-Antoine Carême připravoval bankety, na kterých se neformálně rozhodovalo o osudu Evropy.