Vikomt

Vikomt je šlechtický titul stojící v hierarchii mezi baronem a hrabětem, původně označující zástupce nebo náměstka hraběte ve správě hrabství, který se postupně vyvinul v samostatnou dědičnou hodnost. Tento feudální úřad vznikl ve středověké Francii a rozšířil se především do zemí s francouzským kulturním vlivem. V numismatice jsou vikomtské mince poměrně vzácné, neboť pouze některá větší vikomtství disponovala právem ražby, zejména v jižní Francii a Normandii.

Historie

Titul vikomt (francouzsky vicomte, latinsky vicecomes) vznikl v karolinské říši 9. století jako označení pro zástupce hraběte, který spravoval část hrabství nebo zastupoval hraběte během jeho nepřítomnosti. Původně šlo o jmenovný úřad závislý na hraběti, ale během 10. a 11. století se vikomtství stala dědičnými lévy. Ve Francii tento proces urychlil rozpad královské moci, kdy vikomti využili slabosti centrální autority k osamostatnění. Vznikla tak nezávislá vikomtství jako Limoges, Turenne nebo Béarn.

V Normandii vytvořili vévodové propracovaný systém vikomtství jako správních jednotek. Normandští vikomti působili jako vévodští úředníci s vojenskými, soudními a finančními pravomocemi. Po normanském dobytí Anglie 1066 byl tento systém přenesen na ostrov. Anglická forma viscount se však jako šlechtický titul etablovala až roku 1440, kdy Jindřich VI. jmenoval prvního vikomta. V Anglii se vikomt stal součástí peerage s právem zasedat ve Sněmovně lordů.

Ve Svaté říši římské a českých zemích se titul vikomt nevyskytoval, neboť germánská feudální hierarchie používala jiný systém titulů. Obdobnou funkci zástupce hraběte plnil podkomoří nebo purkrabí, ale tyto úřady se nestaly samostatnými šlechtickými tituly. Pouze v oblastech s francouzským vlivem jako Lotrinsko nebo některé části Porýní se občas objevovali vikomti, obvykle jako držitelé přeshraničních lén.

V jižní Francii měla vikomtství často značnou samostatnost. Vikomtství Carcassonne kontrolovalo strategické území mezi Toulouse a Středozemním mořem. Vikomti z Béarnu vládli prakticky nezávisle až do sjednocení s Navarrou. Albižské války ve 13. století zlomily moc jihofranouzských vikomtů, kteří podporovali katary. Filip II. August využil křížové výpravy k připojení vikomtských území ke královské doméně.

Za ancien régime se vikomtský titul stal součástí dvorské hierarchie bez územního základu. Král uděloval vikomtství jako odměnu za služby nebo prodával za peníze. Napoleon obnovil šlechtické tituly včetně vikomta jako součást císařské nobility - generálové s 15 lety služby získávali vikomtský titul automaticky. Restaurace Bourbonů zachovala napoleonské tituly a vytvářela nové vikomty až do revoluce 1830.

V moderní době si vikomtský titul zachoval význam především v britském systému, kde vikomt stojí čtvrtý v precedenci po vévodovi, markýzovi a hraběti. Britští vikomti používají korunku s šestnácti perlami a oslovení "Right Honourable". Ve Francii a dalších republikách je vikomtský titul pouze společenskou zdvořilostí bez právního významu. Španělsko a některé další monarchie stále udělují vikomtské tituly jako státní vyznamenání.

Vikomtská práva a postavení

Vikomtská pravomoc se značně lišila podle místa a období. Ve Francii větší vikomtství jako Limoges nebo Thouars disponovala vysokým soudnictvím včetně hrdelního práva. Menší vikomtství vykonávala pouze nižší justici. Vojenská povinnost znamenala vedení kontingentů do královské nebo hrabské armády. Vikomti měli právo stavět opevněné hrady, což bylo jinak vyhrazeno vyšší šlechtě. V Anglii vikomti jako členové House of Lords hlasovali o zákonech a tvořili nejvyšší soudní instanci.

Mincovní právo náleželo pouze významným vikomtstvím. Vikomtství Limoges razilo stříbrné denáry s nápisem LEMOVICAS. Vikomti z Béarnu vydávali vlastní mince až do 16. století s charakteristickými kravami béarnského erbu. Vikomtství Turenne si udrželo mincovní právo až do roku 1738, kdy je prodalo francouzské koruně. Jejich liards a doubles cirkulovaly v jihozápadní Francii. Většina vikomtů se musela spokojit s výběrem mýta a cel.

Společenské postavení vikomta bylo prestižní, ačkoliv nižší než hraběcí. Precedence určovala pořadí při dvorských ceremoniích - vikomti kráčeli za hrabaty, ale před barony. Vikomtská koruna měla devět perel na rozdíl od hraběcí s devíti viditelných. Oslovení vikomta bylo "Monsieur le Vicomte" ve Francii, "The Right Honourable Viscount" v Anglii. Manželka vikomta nosila titul vikomtesa (vicomtesse, viscountess). Nejstarší syn používal zdvořilostní titul o stupeň nižší než otec.

Zajímavosti

• Vikomt de Turenne Henri de la Tour d'Auvergne byl nejslavnějším francouzským maršálem 17. století, odmítl povýšení na vévodu
• Anglický vikomt Nelson získal titul až po vítězství u Trafalgaru, zemřel v bitvě jako národní hrdina
• Vikomtství Béarn mělo vlastní parlament a zákony až do Velké francouzské revoluce
• První ženská vikomtesa vlastním právem byla Anne Bourchier v Anglii roku 1529
• Alexandre Dumas učinil vikomta de Bragelonne hrdinou svého románu jako pokračování Tří mušketýrů
• Vikomtství Limoges proslulo výrobou emailů a porcelánu více než svojí šlechtickou historií