Vologasés IV.

Vologasés IV. byl parthský král z rodu Arsakovců, který vládl přibližně v letech 147–191 n. l. Proslul dlouhou vládou, válkou s Římem za císařů Lucia Vera a Marka Aurelia a bohatou mincovní produkcí, která je dnes hlavním pramenem k dějinám pozdní Parthie.

Historie

Vologasés IV. (řecko-latinsky Vologases, parthsky Walagaš) nastoupil na trůn v době, kdy Parthská říše tvořila rozsáhlý, ale vnitřně složitý celek. Arsakovci vládli jako „králové králů“ nad širokou sítí místních dynastií a vazalských území, takže udržení moci záviselo nejen na vojenské síle, ale i na schopnosti vyvažovat zájmy regionů. Vologasés byl podle dobových a moderních rekonstrukcí synem Mithridata V. a jeho nástup na trůn znamenal i přesun moci k nové větvi rodu.

V prvních letech vlády se soustředil na konsolidaci poměrů na jihovýchodním okraji říše. Významnou epizodou bylo znovupodřízení Charakény (Mesény), strategického území u ústí Eufratu a Tigridu, které bylo důležité pro obchod i pro kontrolu přístupu k Perskému zálivu. Takové zásahy měly dvojí význam: potvrzovaly autoritu centrální moci a zároveň zajišťovaly příjmy z obchodu a přístavních tras.

Nejznámější kapitolu Vologasovy vlády představuje konflikt s Římem v letech 161–166. Napětí se tradičně váže k arménské otázce, protože Arménie byla klíčovým nárazníkovým královstvím mezi dvěma velmocemi. Parthové v úvodu konfliktu zaznamenali úspěchy: prosadili se v Arménii a jejich tažení zasáhlo i římské provincie na východě, včetně Sýrie. Řím však odpověděl velkou vojenskou mobilizací. Válečné operace řídili především římské velení na východě, zatímco politickou tvář tažení představoval Lucius Verus. Postupně se římským armádám podařilo parthský tlak odrazit a přenést válku na parthské území.

V průběhu bojů došlo i k mimořádně citlivé události: Římané se dostali do parthských center v Mezopotámii a krátce ovládli i klíčová města, zejména Seleukii a Ktésifón. Přestože to působilo jako demonstrace římské převahy, válka neskončila jednoznačným „zlomením“ Parthie. Z římského tažení se totiž do Středomoří rozšířila ničivá epidemie (často spojovaná s tzv. antoninovským morem), která oslabila Řím a přiměla jej stáhnout část sil. Konflikt se tak uzavřel bez trvalé římské okupace parthského jádra, ale Parthie podle dostupných rekonstrukcí ztratila část vlivu v severní Mezopotámii a její pozice vůči Římu se v některých regionech zhoršila.

Vologasés vládl ještě další čtvrtstoletí, což naznačuje, že i přes vojenské otřesy dokázal držet stát pohromadě. Zemřel roku 191 a po jeho smrti se situace uvnitř říše komplikovala soupeřením o nástupnictví: jako výrazná jména se uvádí jeho syn Vologasés V. a také rival Osroés II. Tato „dvojvládí“ a dynastické napětí jsou pro pozdní Parthii typické a patří k faktorům, které později usnadnily nástup nové perské moci v podobě Sásánovců.

Mince Vologasa IV. a rozpoznávací znaky

Vologasés IV. je pro numismatiku mimořádně důležitý, protože jeho dlouhá vláda zanechala rozsáhlé množství ražeb – zejména stříbrných drachem a tetradrachm. Na líci se objevuje panovníkův portrét s charakteristickou tiárou; u části emisí má tiára výrazný tvarový detail (například „kopulovitý“ profil) a v některých typech i nápadný boční prvek. Vologasovy mince jsou zároveň zajímavé vývojem ikonografie: v odborné literatuře se uvádí, že patří k prvním parthským vládcům, kteří na mincích důsledně používají právě tiáru jako hlavní panovnický atribut.

Rubní strany parthských mincí tradičně pracují s motivem krále na trůně a s prvky legitimity a královské důstojnosti. U Vologasa IV. se u části bronzových ražeb zmiňuje i motiv orla, spojovaný s představou královské slávy. Prakticky důležité je také to, že mnohé tetradrachmy jsou datované podle seleukovské éry a často jsou spojovány s mincovnou v Seleukii na Tigridu. Díky dataci a stylu patří Vologasovy mince k nejlépe „čitelné“ sérii parthské numismatiky: umožňují sledovat délku vlády, některé politické zvraty i regionální rozptyl oběhu.

Pro určení mincí v praxi se proto sleduje kombinace portrétu (tiára, vous, styl hlavy), rubního typu, případné datace a provenience mincovny. Vologasés IV. tak představuje ideální příklad panovníka, jehož dějiny se dají číst nejen z literárních zpráv o válkách s Římem, ale i z „tvrdého“ materiálu mincí, které se dochovaly v tisících exemplářů.