Vologasés IV.

Vologasés IV. byl parthský král vládnoucí přibližně v letech 147–191 n. l., jehož dlouhá vláda představovala období relativní stability Parthské říše po desetiletích vnitřních konfliktů a válek s Římem. Tento panovník z dynastie Arsakovců úspěšně čelil římské invazi za vlády Marka Aurelia a obnovil parthskou kontrolu nad Mezopotámií, čímž upevnil pozici své říše jako hlavního rivala Říma na východě. Z numismatického hlediska jsou mince Vologasa IV. cenným svědectvím o ekonomické síle pozdní Parthské říše, vyznačují se charakteristickým zobrazením panovníka s dlouhým plnovousem a špičatou čepicí zdobenou perlami.

Historie

Vologasés IV. nastoupil na parthský trůn kolem roku 147 n. l. po smrti svého otce Vologasa III., ačkoli přesné okolnosti jeho nástupu nejsou zcela jasné kvůli fragmentární povaze parthských pramenů. První desetiletí jeho vlády byla relativně poklidná, což mu umožnilo konsolidovat moc a obnovit ekonomickou stabilitu říše po předchozích konfliktech. Parthská říše v této době kontrolovala rozsáhlé území od Eufratu po hranice Indie, přičemž hlavními městy byly Ktésifón na Tigridu a Ekbatana v Médii.

Významnou výzvou Vologasovy vlády se stala římsko-parthská válka v letech 161–166 n. l., kterou zahájil římský císař Marcus Aurelius společně se svým spoluvladařem Luciem Verem. Konflikt vypukl poté, co Vologasés obsadil Arménii a dosadil tam svého kandidáta na trůn, což Římané považovali za porušení dlouhodobé dohody o tom, že Arménie zůstane neutrálním nárazníkovým státem. Římské legie pod velením schopných generálů jako byl Avidius Cassius pronikly hluboko do Mezopotámie a v roce 165 dobyly a vyplenily parthská hlavní města Ktésifón a Seleukii.

Přestože Parthové utrpěli těžké porážky a ztratili významná města, Vologasés IV. prokázal pozoruhodnou odolnost. Využil vypuknutí morové epidemie v římských legiích, známé jako Antoninský mor, která donutila Římany k ústupu. Po uzavření míru v roce 166 sice Parthie musela uznat římskou nadvládu nad Arménií a částí severní Mezopotámie, ale Vologasés postupně obnovil kontrolu nad většinou ztracených území. Jeho schopnost překonat tuto krizi a zachovat integritu říše svědčí o jeho diplomatických a vojenských schopnostech.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 2. století n. l. využil Vologasés období relativního míru k posílení ekonomiky a obchodu. Parthská říše kontrolovala klíčové úseky Hedvábné stezky, což jí přinášelo značné příjmy z tranzitního obchodu mezi Římem a Čínou. Vologasés podporoval rozvoj měst, renovaci zavlažovacích systémů v Mezopotámii a ražbu kvalitních stříbrných tetradrachem, které sloužily jako mezinárodní obchodní měna. Jeho vláda také zaznamenala kulturní rozkvět, kdy docházelo k syntéze helénistických, íránských a mezopotamských tradic.

Ke konci Vologasovy vlády se objevily nové výzvy v podobě vzestupu místních dynastií v různých částech říše. Zejména v Persidě (dnešní provincie Fars v Íránu) sílila moc rodu Sásánovců, kteří se později stanou hrobaři Parthské říše. Vologasés IV. zemřel kolem roku 191 n. l. a zanechal říši svému synovi Vologasovi V., který však již čelil vážné vnitřní krizi. Období po Vologasově smrti bylo poznamenáno občanskými válkami mezi různými uchazeči o trůn, což oslabilo centrální moc a připravilo půdu pro konečný pád Arsakovců o několik desetiletí později.

Historický význam Vologasa IV. spočívá především v jeho schopnosti udržet Parthskou říši jako velmoc navzdory tlaku Římské říše na západě a rostoucím vnitřním problémům. Jeho vláda představuje poslední období, kdy Parthie mohla efektivně konkurovat Římu jako rovnocenná velmoc. Po jeho smrti začal postupný úpadek Arsakovské dynastie, který vyvrcholil v roce 224 n. l., kdy poslední parthský král Artabanos IV. padl v boji proti Ardašírovi I., zakladateli Sásánovské říše.

Mincovnictví a ikonografie

Mince Vologasa IV. představují vrchol parthského mincovnictví 2. století n. l. Nejčastějším nominále byly stříbrné tetradrachmy ražené především v Seleukii na Tigridu, které obsahovaly kolem 14-15 gramů stříbra. Na aversu je typicky zobrazen bustový portrét panovníka z profilu doleva s charakteristickým dlouhým plnovousem rozděleným do několika pramenů a vysokou špičatou tiárou zdobenou řadami perel a diadémem. Tato ikonografie zdůrazňovala íránské tradice a legitimitu Arsakovské dynastie.

Revers tetradrachem zobrazuje tradičního parthského lukostřelce sedícího na trůnu nebo omfalu, držícího luk jako symbol vojenské moci. Řecký nápis ΒΑΣΙΛΕΩΣ ΒΑΣΙΛΕΩΝ ΑΡΣΑΚΟΥ ΟΛΑΓΑΣΟΥ (Krále králů Arsaka Vologasa) dokládá pokračující helénistický vliv v parthské státní ideologii. Kvalita ražby se během dlouhé Vologasovy vlády postupně zhoršovala, což pravděpodobně souviselo s ekonomickými potížemi po římských válkách. Kromě stříbrných mincí byly raženy také bronzové drobné mince pro místní oběh, které často nesly symboly místních božstev nebo astrologické motivy.

Zajímavosti

• Vologasés IV. byl jedním z mála parthských králů, jehož jméno se objevuje v čínských kronikách dynastie Chan jako „Wu-luo-he", což dokládá diplomatické styky mezi Parthií a Čínou
• Na některých vzácných emisích Vologasových mincí se objevuje zobrazení orla držícího věnec, což je motiv převzatý z římské ikonografie a možná symbol vítězství nad Římem
• Archeologické nálezy dokládají, že tetradrachmy Vologasa IV. byly v oběhu až do Indie, kde sloužily jako mezinárodní obchodní měna
• Vologasés IV. byl pravděpodobně posledním parthským králem, jehož mince dosáhly masového rozšíření po celém Blízkém východě