Vozová hradba

Vozová hradba byla polní obranná sestava z bojových a zásobovacích vozů, kterou v 15. století výrazně zdokonalila husitská vojska. Spojené vozy chránily pěchotu, střelce a lehká děla před jezdeckým útokem a umožňovaly pohyb vojska. Nešlo o stále stejný kruh ani o jediný vynález Jana Žižky.

Historie

Vozy se jako ochrana tábora používaly před husitskými válkami. Husitská vojska však spojila vozbu s palnými zbraněmi, kušemi, pavézami a disciplinovanou pěchotou do pružné taktické soustavy.

Při ohrožení se vozy řadily podle terénu a spojovaly řetězy. Mezery kryli bojovníci a střelci, zatímco jízda mohla vyrazit do protiútoku. Sestava nemusela mít vždy čtvercový či kruhový tvar; dochované prameny jsou kusé.

Vozová hradba nebyla nepohyblivou pevností. Vojsko pochodovalo ve vozovém šiku, převáželo zásoby a dokázalo rozvinout obranu na vhodném místě. Po husitských válkách se princip rozšířil do Uher, Polska a dalších oblastí. Účinnost vždy závisela na terénu a souhře zbraní.

Sestava vozů, osádka a limity rekonstrukce

Přesný počet mužů na voze se mezi řády a rekonstrukcemi liší. Nelze jednu pozdější normu vydávat za pravidlo všech husitských svazů. Rozhodoval typ vozu, výzbroj a úkol.

Model nebo ilustrace je interpretace. Žádný bezpečně dochovaný husitský bojový vůz neposkytuje úplný vzor a ikonografie často zachycuje obecný dopravní vůz.

Medaile s vozovou hradbou je moderní připomínkou. Katalog odděluje historický námět od doby výroby.