Woodrow Wilson

Woodrow Wilson byl 28. prezident Spojených států amerických v letech 1913-1921, jehož čtrnáct bodů a princip sebeurčení národů zásadně ovlivnily vznik Československa a poválečné uspořádání Evropy. Jeho idealistická vize mezinárodního řádu založeného na demokracii a kolektivní bezpečnosti inspirovala Masaryka a československý zahraniční odboj. Wilsonova podpora československé nezávislosti byla klíčová pro diplomatické uznání nového státu, ačkoliv jeho vize Společnosti národů nakonec selhala.

Historie

Thomas Woodrow Wilson se narodil 28. prosince 1856 ve Stauntonu ve Virginii jako syn presbyteriánského kazatele. Po studiu práv a politických věd se stal profesorem a později rektorem Princetonské univerzity. Do politiky vstoupil jako guvernér New Jersey v roce 1910 a o dva roky později byl zvolen prezidentem USA jako kandidát Demokratické strany. Jeho první období bylo věnováno domácím reformám, ale vstup USA do první světové války v dubnu 1917 ho katapultoval na světovou scénu.

Pro československou věc byl Wilson rozhodující postavou - jeho princip sebeurčení národů vyhlášený 8. ledna 1918 ve Čtrnácti bodech poskytl ideologický základ pro rozpad Rakousko-Uherska. Masaryk se s Wilsonem setkal poprvé v červnu 1918 a přesvědčil ho o demokratickém charakteru budoucího Československa. Wilson osobně revidoval text Washingtonské deklarace a jeho administrativa jako první uznala Československou národní radu jako de facto vládu 3. září 1918.

Na pařížské mírové konferenci 1919 Wilson podporoval československé územní nároky včetně Sudet, ačkoliv to odporovalo etnickému principu sebeurčení. Jeho argument, že strategické hranice jsou nutné pro životaschopnost nového státu, převážil námitky britské delegace. Wilson také prosadil mezinárodní garance československé nezávislosti v rámci versailleského systému. Jeho osobní sympatie k Masarykovi, kterého považoval za "filozofa-prezidenta", ovlivnila americkou podporu Československa.

Wilsonovská doktrína a její vliv

Wilsonova koncepce mezinárodních vztahů založená na demokracii, otevřené diplomacii a právu národů na sebeurčení fundamentálně změnila světový řád. Jeho Čtrnáct bodů se stalo programem protirakouského odboje ve střední Evropě. Masarykovo Československo bylo zamýšleno jako modelový příklad wilsonovské demokracie - parlamentní systém, ochrana menšin, orientace na kolektivní bezpečnost. Realita se ukázala složitější - národnostní problémy a geopolitická zranitelnost vedly k rozporu mezi ideály a praxí.

Wilsonův neúspěch prosadit ratifikaci Versailleské smlouvy v americkém Senátu a vstup USA do Společnosti národů oslabil garance československé bezpečnosti. Jeho mozková mrtvice v říjnu 1919 ukončila aktivní politickou kariéru. Absence americké účasti ve Společnosti národů přispěla k selhání kolektivní bezpečnosti ve 30. letech. Přesto wilsonovské ideály zůstaly základem československé zahraniční politiky až do Mnichova 1938.

Wilsonův odkaz v československém kontextu je ambivalentní - umožnil vznik státu, ale jeho idealistické principy neposkytly dostatečnou ochranu před revizionismem sousedů. Masarykova víra ve wilsonovskou demokracii formovala politickou kulturu první republiky. Paradoxně, Wilsonovy principy sebeurčení později používali sudetští Němci a slovenští autonomisté proti československé státní jednotě.

Zajímavosti

• Wilson dostal od Masaryka sadu československých legionářských mincí ražených v Rusku - kompletní kolekci 1, 5, 10, 25 a 50 kopějkových nominálů, kterou uchovával ve své pracovně v Bílém domě.
• Na Wilsonově nádraží v Praze (dnes Hlavní nádraží) byla v roce 1928 odhalena jeho socha od Albína Poláška - jediná Wilsonova socha v Evropě, kterou nacisté odstranili 1941.
• Wilson vlastnil 5% akcií první emise Československé národní banky z roku 1920 jako symbolický dar od československé vlády, které testamentárně odkázal Princetonské univerzitě.