Soldi
Soldijsou italské mince pojmenované po pozdně římském solidu. Jako stříbrná mince se soldo poprvé razilo koncem 12. století v Miláně za císaře Jindřicha VI. Štaufského a platilo dvanáct denárů a dvacetinu liry. Později se razilo z billonu a mědi, v Benátsku pod habsburskou vládou ještě roku 1862.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Františka I. Štěpána Lotrinského z roku 1762 pochází z mincovny Hall. Averz nese panovníkův portrét, zatímco reverz zobrazuje korunovaného císařského orla se...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrný denár serratus římské republiky, vydaný C. Naeviem Balbem v Římě roku 79 př. n. l. Averz nese hlavu Venuše, reverz zobrazuje Viktorii řídící trojspřeží. Vroubkovaný...
Tato posmrtná ražba připomíná Marka Vipsania Agrippu, významného římského vojevůdce, blízkého spolupracovníka a zetě císaře Augusta a dědečka císaře Caliguly. Emise je tradičně...
1/3 tolaru z Mansfeldu z roku 1672 s motivem svatého Jiří bojujícího s drakem – ukázka bohaté heraldiky a renesanční symboliky knížectví Mansfeld-Bornstedt. Stopa po očku.
Soldi (jednotné číslo soldo) nesou jméno pozdně římské a byzantské zlaté mince solidu. V karolinské měnové soustavě bylo soldo jen početní jednotkou, nikoli skutečně raženou mincí: odpovídalo dvanácti denárům a dvacetině libry, italsky liry. Z téže soustavy pochází i francouzský sou a germánský šilink.
Jako skutečnou stříbrnou minci o hmotnosti asi 1,25 g dal soldo poprvé razit koncem 12. století v Miláně císař Jindřich VI. Štaufský. Brzy se rozšířilo po Itálii a razilo se vedle denárů a grošů v Janově, Boloni a mnoha dalších městech. V Benátkách se soldi razila od vlády dóžete Francesca Dandola (1328–1339) až do zániku republiky roku 1797. Ve Florencii 14. století platilo soldo dvacetinu liry a dvanáct denárů.
Jak mince ztrácela hodnotu, razila se nejprve z billonu, tedy stříbra s vysokým podílem mědi, a od 18. století z mědi. Benátská soldi vznikala i za rakouské vlády, naposledy roku 1862 jako drobná měděná mince o hmotnosti něco přes tři gramy. Habsburská mince vídeňské mincovny z roku 1802 uvádí hodnotu zároveň v soldech a krejcarech: patnáct soldů odpovídalo 8½ krejcaru, polovině sedmnáctníku.
Napoleonská reforma italských mincí na počátku 19. století stanovila soldo na pět centesimů, takže dvacet soldů dál tvořilo liru; v Toskánsku za Leopolda II. Toskánského platilo soldo tři quattrini. Po sjednocení Itálie se mince s tímto jménem přestaly razit, soldem se ale lidově říkalo pěticentesimové minci ještě do druhé světové války. Slovo označovalo i plat žoldnéřů, odtud německé Sold.
