Bronzové mince z Říma
Bronzové mince z Říma zahrnují sestercie, dupondie a asy z mosazi a mědi, které razila mincovna v hlavním městě říše od Augustovy reformy kolem roku 23 př. n. l., dále antoniniány 3. století s mizivým podílem stříbra a folles s tenkou stříbrnou vrstvou z doby po reformě Diokleciána kolem roku 294 n. l.
Řazení produktů
Výpis produktů
Tato posmrtná ražba připomíná Marka Vipsania Agrippu, významného římského vojevůdce, blízkého spolupracovníka a zetě císaře Augusta a dědečka císaře Caliguly. Emise je tradičně...
Augustova reforma kolem roku 23 př. n. l. obnovila sestercius jako velkou minci z mosazi zvané orichalkum. Ze stejné slitiny se razil dupondius v hodnotě dvou asů, kdežto as byl měděný a měl čtvrtinovou hodnotu sestercia. Sestercius běžně vážil 25–28 g při průměru 32–34 mm. Dupondius a as byly zhruba stejně velké, a proto se od Neronovy doby dupondius označoval paprsčitou korunou na císařově hlavě. Na rubu nesou tyto ražby písmena S C – senatus consulto, „usnesením senátu“.
Sestercie se razily až do druhé poloviny 3. století; k posledním patří ražby Aureliána (270–275). Mezitím roku 215 zavedl Caracalla antoninián v nominální hodnotě dvou denárů. Jeho stříbro postupně klesalo, až ve druhé polovině 3. století tvořilo jen kolem 2 % kovu, takže se z mince stala v podstatě bronzová.
Diokleciánova reforma kolem roku 294 přinesla follis, velkou bronzovou minci o zhruba 10 g s tenkou stříbrnou vrstvou na povrchu a se 4 % stříbra. Diokleciánův edikt o maximálních cenách ji počítal za 12½ denáru. Za Konstantina I. Velikého už follis stříbro téměř neobsahoval a jeho hmotnost i velikost se dále zmenšovaly.





