Andrew Carnegie
Andrew Carnegie byl skotsko-americký průmyslník, který vybudoval největší ocelářské impérium své doby a stal se symbolem amerického snu o vzestupu z chudoby k bohatství. Po prodeji Carnegie Steel Company za rekordních 480 milionů dolarů věnoval většinu svého jmění filantropii, přičemž financoval výstavbu více než 2500 knihoven po celém světě. Jeho esej "Evangelium bohatství" definovala moderní koncept společenské odpovědnosti miliardářů a ovlivnila generace filantropů.
Historie
Andrew Carnegie se narodil 25. listopadu 1835 v Dunfermline ve Skotsku do chudé tkalcovské rodiny, která bojovala o přežití v době, kdy průmyslová revoluce ničila tradiční řemesla. Jeho otec William Carnegie byl kvalifikovaný tkadlec lněného plátna, ale nástup mechanických tkalcovských stavů ho připravil o živobytí, což rodinu uvrhlo do bídy. Matka Margaret Morrison Carnegie, energická a ambiciózní žena z rodu, který se pyšnil radikálními politickými názory, se stala hnací silou rodiny a její neústupná vůle formovala synovu touhu po úspěchu a společenském uznání.
V roce 1848, když bylo Andrewovi třináct let, se rodina rozhodla pro zoufalý krok emigrace do Ameriky, přičemž si museli vypůjčit peníze na cestu od příbuzných. Usadili se v Allegheny nedaleko Pittsburghu, kde žila početná skotská komunita, a mladý Andrew okamžitě začal pracovat v bavlnářské továrně za 1,20 dolaru týdně, přičemž pracoval dvanáct hodin denně v otřesných podmínkách. Navzdory vyčerpávající práci trávil večery samostudiem v místní knihovně plukovníka Jamese Andersona, který zdarma půjčoval knihy dělnickým chlapcům, což v Carnegiem probudilo celoživotní lásku ke knihám a vzdělání.
Průlom v jeho kariéře přišel v roce 1849, kdy získal místo poslíčka v telegrafní společnosti za dvojnásobný plat, přičemž se rychle naučil morseovu abecedu a stal se jedním z prvních telegrafistů v Americe, kteří dokázali přijímat zprávy přímo podle zvuku bez nutnosti je nejprve zapisovat. Tato výjimečná schopnost mu v sedmnácti letech vynesla povýšení na osobního telegrafního operátora a sekretáře Thomase Scotta, superintendenta Pennsylvania Railroad, což byl okamžik, který změnil jeho život. Scott se stal Carnegieho mentorem a učil ho složitostem železničního byznysu, financí a především umění investování.
Během občanské války sloužil Carnegie pod Scottem v organizaci vojenské telegrafní a železniční dopravy pro unijní armádu, přičemž projevil mimořádné organizační schopnosti a získal cenné kontakty ve vládních kruzích. Jeho první významná investice přišla v roce 1856, kdy si na Scottovu radu vypůjčil 500 dolarů a koupil deset akcií Adams Express Company, přičemž první dividenda 10 dolarů mu otevřela oči pro moc složeného úročení a pasivního příjmu. Systematicky reinvestoval veškeré dividendy do dalších akcií, především železničních společností a výrobců železničních vozů.
V roce 1865, ve svých třiceti letech, Carnegie rezignoval na svou pozici v Pennsylvania Railroad s ročním příjmem z investic přesahujícím 50 000 dolarů, což bylo padesátkrát více než průměrná americká mzda. Založil společnost Keystone Bridge Company, která stavěla železné železniční mosty nahrazující nebezpečné dřevěné konstrukce, přičemž využíval své kontakty v železničním průmyslu k získávání lukrativních kontraktů. Jeho génius spočíval v rozpoznání, že budoucnost patří oceli, ne železu, a v roce 1870 začal budovat svou první ocelárnu Edgar Thomson Steel Works v Pittsburghu.
Carnegie revolučionizoval ocelářský průmysl aplikací nejnovějších technologií, především Bessemerova procesu, který dramaticky snížil náklady výroby oceli. Jeho filozofie spočívala v neustálém reinvestování zisků do modernizace zařízení, přičemž tvrdil: "Držte se svého byznysu a váš byznys se bude držet vás." Vertikální integrací získal kontrolu nad doly na železnou rudu u Hořejšího jezera, uhelnými doly, lodní dopravou na Velkých jezerech a železnicemi spojujícími jeho provozy, což mu umožnilo drasticky snížit výrobní náklady. Do roku 1890 jeho společnosti produkovaly čtvrtinu veškeré americké oceli.
Jeho manažerské metody byly revoluční pro svou dobu, zaváděl detailní nákladové účetnictví, které mu umožňovalo identifikovat neefektivity a okamžitě je eliminovat. Každý mistr měl přesně stanovené výkonnostní cíle a byl odměňován podle jejich plnění, což vytvářelo brutálně konkurenční prostředí. Carnegie osobně studoval každou měsíční zprávu a dokázal z paměti citovat náklady na výrobu tuny oceli v kterékoli ze svých oceláren. Současně však bezohledně potlačoval odbory, což vyvrcholilo krvavou stávkou v Homesteadu v roce 1892, která pošpinila jeho pověst.
Na přelomu století Carnegie, unavený neustálým konkurenčním bojem s J. P. Morganem a dalšími magnáty, se rozhodl prodat své impérium. Po měsících vyjednávání v roce 1901 prodal Carnegie Steel Company Morganovu syndikátu za 480 milionů dolarů, z čehož jeho osobní podíl činil 225 milionů v dluhopisech nové United States Steel Corporation. Morgan mu při uzavření obchodu řekl: "Gratuluji vám, pane Carnegie, že jste se stal nejbohatším mužem na světě," na což Carnegie odpověděl, že lituje, že nepožádal o sto milionů více.
Zbytek života věnoval systematické filantropii podle principů, které vyložil ve svém eseji "Evangelium bohatství" z roku 1889, kde argumentoval, že bohatí jsou pouze správci majetku a mají morální povinnost jej použít pro dobro společnosti. Do své smrti 11. srpna 1919 rozdal přes 350 milionů dolarů, přičemž financoval výstavbu 2509 veřejných knihoven, Carnegie Hall v New Yorku, Carnegie Mellon University, Carnegie Institution for Science a nespočet dalších vzdělávacích institucí. Jeho odkaz definoval moderní filantropii a inspiroval pozdější miliardáře jako Billa Gatese a Warrena Buffetta k vytvoření The Giving Pledge.
Obchodní filozofie a metody
Carnegieho podnikatelská filozofie byla založena na principu neustálého snižování nákladů prostřednictvím technologických inovací a zvyšování efektivity, což vyjádřil heslem "Snižujte náklady a zisky se postarají samy o sebe." Jeho ocelárny byly vybaveny nejmodernějšími technologiemi a jakmile se objevil účinnější proces, okamžitě zbourával staré pece a stavěl nové, i když to znamenalo obětovat krátkodobé zisky. Tato strategie mu umožnila prodávat ocel za ceny, při kterých konkurence bankrotovala, zatímco on stále dosahoval zisku.
Jeho manažerský systém kombinoval extrémní centralizaci strategických rozhodnutí s delegováním operativní odpovědnosti na schopné manažery, které motivoval podíly na zisku. Vytvořil kulturu neustálého zlepšování, kde každý zaměstnanec byl povzbuzován k navrhování úsporných opatření, přičemž úspěšné návrhy byly štědře odměňovány. Carnegie věřil, že konkurence uvnitř firmy je stejně důležitá jako konkurence na trhu, a záměrně vytvářel rivalitu mezi svými ocelárnami.
Jeho přístup k pracovním vztahům byl paradoxní - zatímco veřejně hlásal práva dělníků a důležitost spravedlivých mezd, v praxi provozoval své továrny s dvanáctihodinovými směnami sedm dní v týdnu a brutálně potlačoval pokusy o organizování odborů. Věřil v sociální darwinismus a meritokracii, kde nejschopnější jednotlivci přirozeně stoupají na vrchol, ale současně uznával společenskou odpovědnost úspěšných podporovat vzdělání a kulturu pro masy.
Zajímavosti
- Carnegie si ve třiatřiceti letech napsal životní cíl, že do padesáti let vydělá 50 000 dolarů ročně a pak se bude věnovat filantropii, ale chamtivost ho držela v byznysu dalších třicet let, než skutečně odešel do důchodu jako nejbohatší muž světa.
- Jeho knihovny měly přísná pravidla - město muselo poskytnout pozemek a garantovat roční rozpočet ve výši 10% Carnegieho daru, což zajišťovalo dlouhodobou udržitelnost, ale také vyloučilo mnoho chudších komunit.
- Carnegie byl pouze 157 cm vysoký, což kompenzoval neustálým soutěžením a touhou dokázat svou převahu, přičemž si nechal postavit hrad Skibo ve Skotsku s věžemi vyššími než měl britský král.