Animismus
Animismus je víra, že duši nebo duchovní podstatu mají nejen lidé, ale i zvířata, rostliny, přírodní jevy a neživé předměty. Název pochází z latinského anima, duše či život. Jako antropologický pojem ho zavedl britský antropolog Edward Burnett Tylor v knize Primitive Culture z roku 1871.
| Význam | víra v duše a duchovní bytosti v přírodě i ve věcech |
|---|---|
| Původ slova | latinsky anima – duše, život |
| První užití pojmu | Georg Ernst Stahl, 1708, jako biologická teorie duše jako principu života |
| Antropologický pojem | Edward Burnett Tylor, Primitive Culture, 1871 |
| Novější pojetí | „nový animismus“ – Nurit Bird-Davidová (1999), Graham Harvey |
Historie
Slovo animismus použil poprvé roku 1708 německý lékař a chemik Georg Ernst Stahl pro teorii, podle níž je duše principem života. Náboženský význam mu dal až britský antropolog Edward Burnett Tylor. V knize Primitive Culture z roku 1871 definoval animismus jako obecnou nauku o duších a jiných duchovních bytostech a považoval ho za nejstarší formu náboženství, z níž se postupně vyvinuly složitější systémy víry.
Tylorův vývojový pohled je dnes považován za překonaný. Kritici mu vytýkají, že animismus chápal jako omyl „primitivních“ národů a že se pojem dlouho používal s koloniálním podtextem. Pojem animismus se přesto v odborném diskurzu udržel jako označení specifického typu duchovního myšlení.
Na přelomu 20. a 21. století vzniklo pojetí označované jako nový animismus. Antropoložka Nurit Bird-Davidová roku 1999 popsala animismus jako způsob poznání založený na vztazích, nikoli jako selhání rozumu. Religionista Graham Harvey ho definuje jako přesvědčení, že svět je plný osob, z nichž jen některé jsou lidské, a že život se vždy odehrává ve vztahu k ostatním. Zda je animismus náboženstvím, nebo spíše pohledem na svět, na tom se odborníci neshodnou.
Základní principy a projevy animismu
Animismus vychází z přesvědčení, že svět není rozdělen na živé a neživé v moderním smyslu, ale tvoří jednotný celek prostoupený duchovními silami. Každý prvek reality může mít vlastní vůli, záměr nebo schopnost ovlivňovat lidský život. Tento pohled vede k vnímání přírody jako partnera, nikoli pouhého zdroje.
V praktické rovině se animismus projevuje prostřednictvím rituálů, obětí, magických úkonů a symbolických gest, jejichž cílem je udržet rovnováhu mezi lidmi a duchovním světem. V řadě kultur hrají důležitou roli šamani nebo duchovní vůdci, kteří jsou považováni za prostředníky mezi viditelnou a neviditelnou sférou.
Animistické myšlení má také výrazný etický rozměr. Pokud mají stromy, zvířata nebo krajina vlastní duchovní hodnotu, je s nimi nutné zacházet s úctou. Tento princip se promítá do tradičních zákazů, tabu a pravidel chování, které regulují vztah komunity k jejímu prostředí.
Výrazné animistické rysy má japonský šintoismus. Podle něj sídlí bytosti zvané kami ve všech věcech, včetně přírodních sil a významných míst v krajině.
